Śrīmad-bhāgavatam 4.4.7
Verš
vimānitāṁ yajña-kṛto bhayāj janaḥ
ṛte svasṝr vai jananīṁ ca sādarāḥ
premāśru-kaṇṭhyaḥ pariṣasvajur mudā
Synonyma
tām — ji (Satī); āgatām — když dorazila; tatra — tam; na — ne; kaścana — nikdo; ādriyat — přijal; vimānitām — nesklízela úctu; yajña-kṛtaḥ — pořadatele oběti (Dakṣi); bhayāt — ze strachu; janaḥ — osoba; ṛte — s výjimkou; svasṝḥ — jejích sester; vai — skutečně; jananīm — matka; ca — a; sa-ādarāḥ — s úctou; prema-aśru-kaṇṭhyaḥ — zalykaly se slzami lásky; pariṣasvajuḥ — objaly; mudā — s rozzářenými tvářemi.
Překlad
Když Satī se svou družinou dorazila do arény obětiště, nikdo ji patřičně nepřivítal, protože se všichni báli Dakṣi. Jen její matka a sestry ji přijaly se slzami v očích a s rozzářenými tvářemi k ní začaly mile hovořit.
Význam
Matka a sestry Satī nemohly jednat jako ostatní, kteří jí nepřipravili vhodné uvítání. Z přirozené náklonosti ji okamžitě objaly se slzami v očích. To ukazuje, že ženy mají měkké srdce a projevům jejich přirozené náklonnosti a lásky nelze žádným umělým způsobem zabránit. Přítomní muži byli sice vysoce vzdělaní brāhmaṇové a polobozi, ale měli strach z Dakṣi, který byl jejich představeným. Přestože si v mysli přáli Satī přivítat, neodvážili se toho, jelikož věděli, že by se to Dakṣovi nelíbilo. Ženy jsou přirozeně soucitné, zatímco muži jsou někdy velice necitelní.