Śrīmad-bhāgavatam 4.4.6
Verš
viprarṣi-juṣṭaṁ vibudhaiś ca sarvaśaḥ
mṛd-dārv-ayaḥ-kāñcana-darbha-carmabhir
nisṛṣṭa-bhāṇḍaṁ yajanaṁ samāviśat
Synonyma
ā — ze všech stran; brahma-ghoṣa — za zvuku védských hymnů; ūrjita — zdobili; yajña — oběť; vaiśasam — obětování zvířat; viprarṣi-juṣṭam — za přítomnosti velkých mudrců; vibudhaiḥ — s polobohy; ca — a; sarvaśaḥ — na všech stranách; mṛt — hliněné; dāru — dřevěné; ayaḥ — železné; kāñcana — zlaté; darbha — z trávy kuśa; carmabhiḥ — z kůže; nisṛṣṭa — vyhotovené; bhāṇḍam — obětní zvířata a nádoby; yajanam — obětiště; samāviśat — vstoupila.
Překlad
Tak dospěla až do otcovského domu, kde se právě konala oběť, a vstoupila do arény obětiště, ve které všichni za přítomnosti velkých mudrců, brāhmaṇů a polobohů předzpěvovali védské hymny. V aréně bylo mnoho obětních zvířat, jakož i hliněné, kamenné, zlaté, kožené a z trávy vyhotovené nádoby, potřebné pro vykonání oběti.
Význam
Kdykoliv se učení mudrci a brāhmaṇové shromáždí, aby recitovali védské mantry, někteří z nich se také zabývají diskusemi o závěrech písem. Jedna skupina mudrců a brāhmaṇů tedy diskutovala, zatímco druhá recitovala védské mantry. Celé ovzduší bylo prosyceno transcendentální zvukovou vibrací. V současné době je tato vibrace shrnuta do transcendentální zvukové vibrace Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. V tomto věku nelze očekávat, že najdeme někoho vysoce vzdělaného ve védských zásadách, protože lidé jsou příliš pomalí, líní a nešťastní. Vzhledem k tomu Pán Caitanya doporučil zpěv zvukové vibrace Hare Kṛṣṇa. Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.32) nás rovněž nabádá: yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ. Dnes není možné shromáždit vše potřebné pro vykonávání náročnějších obětí, neboť lidé jsou chudí a nemají poznání védských manter. V našem věku by se proto měli všichni zapojit do společného zpívání Hare Kṛṣṇa mantry, určeného k uspokojení Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, doprovázeného Svými společníky. Tím se nepřímo poukazuje na Pána Caitanyu, Jehož doprovází Pán Nityānanda, Pán Advaita a další. To je způsob, jak v našem věku vykonávat yajñu.
Pozoruhodný je v této sloce také údaj, že na obětišti byla zvířata. To, že tato zvířata měla být použita při oběti, neznamená, že se měla zabít. Velcí mudrci a realizované duše vykonávali yajñi a na zvířecích obětech se ověřovala jejich realizace, podobně jako moderní věda využívá pokusných zvířat ke zkoušení účinnosti léků. Brāhmaṇové pověření vykonáváním yajñi byli velice realizované duše a důkazem jejich realizace bylo to, že staré zvíře vyšlo z obětního ohně omlazené. Tím se ověřovala účinnost védských manter. Shromážděná zvířata se neměla zabít a sníst. Cílem oběti nebylo nahradit jatka, ale vyzkoušet védské mantry, které dávaly zvířeti nový život. Zvířata se tedy používala pro ověření síly védských manter, a nikoliv pro maso.