Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.31.10

Verš

kiṁ janmabhis tribhir veha
śaukra-sāvitra-yājñikaiḥ
karmabhir vā trayī-proktaiḥ
puṁso ’pi vibudhāyuṣā

Synonyma

kim — jaký mají význam; janmabhiḥ — zrození; tribhiḥ — tři; — nebo; iha — v tomto světě; śaukra — ze semene; sāvitra — zasvěcením; yājñikaiḥ — dosažením úrovně dokonalého brāhmaṇy; karmabhiḥ — činnostmi; — nebo; trayī — ve Vedách; proktaiḥ — předepsanými; puṁsaḥ — lidské bytosti; api — dokonce; vibudha — polobohů; āyuṣā — s délkou života.

Překlad

Civilizovaná lidská bytost se rodí trojím způsobem. První zrození je z čistého otce a matky a nazývá se zrození ze semene. Ke druhému zrození, které se nazývá sāvitra, dochází při zasvěcení duchovním mistrem. Třetí zrození, zvané yājñika, nastává tehdy, když je člověku dána příležitost uctívat Pána Viṣṇua. Pokud živá bytost přes všechny tyto příležitosti nezačne skutečně sloužit Pánu, pak i když je obdařena dlouhým životem poloboha, je to všechno zbytečné. Stejně zbytečné jsou všechny činnosti, ať už světské či duchovní, nejsou-li určeny pro uspokojení Pána.

Význam

Slovo śaukra-janma znamená “zrození umožněné vypuštěním semene”. Takto se rodí i zvířata. Člověk však může toto zrození vylepšit, jak se doporučovalo ve védské civilizaci. Před zrozením, před spojením otce a matky, je nutné vykonat obřad zvaný garbhādhāna-saṁskāra, který se zvláště doporučuje vyšším třídám, zejména brāhmaṇům. V śāstrách je řečeno, že opomíjí-li vyšší třídy garbhādhāna-saṁskāru, celý rod se změní v śūdry. Dále je řečeno, že v tomto věku Kali je každý śūdrou, jelikož se nevykonává garbhādhāna-saṁskāra. Takový je védský systém. Systém pāñcarātrika ovšem říká, že i když je kvůli zanedbání garbhādhāna-saṁskāry každý śūdrou, má-li někdo byť jen nepatrný sklon rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, má dostat příležitost pokročit na transcendentální úroveň oddané služby. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se řídí těmito zásadami pāñcarātrika-vidhi, jak doporučoval Śrīla Sanātana Gosvāmī, který prohlásil:

yathā kāñcanatāṁ yāti
kāṁsyaṁ rasa-vidhānataḥ
tathā dīkṣā-vidhānena
dvijatvaṁ jāyate nṛṇām

“Stejně jako se zvonovina změní po smíchání se rtutí ve zlato, tak i člověk, který není čistý jako ryzí zlato, se pouhým zasvěcením může změnit v brāhmaṇu neboli dviju.” (Hari-bhakti-vilāsa 2.12) Je-li tedy někdo zasvěcen náležitou osobou, lze ho ihned považovat za dvojzrozeného. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto dáváme studentům první zasvěcení a dovolujeme jim zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Pokud pravidelně zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a dodržují usměrňující zásady, kvalifikují se pro zasvěcení na brāhmaṇu, neboť kdo není kvalifikovaný brāhmaṇa, nemůže uctívat Pána Viṣṇua. To se nazývá yājñika-janma. V naší společnosti pro vědomí Kṛṣṇy nemůže nikdo vstoupit do kuchyně nebo místnosti Božstev a vykonávat příslušné povinnosti, dokud není dvakrát zasvěcený — poprvé zpíváním Hare Kṛṣṇa a podruhé Gāyatrī mantrou. Jakmile však dospěje na úroveň uctívání Božstev, jeho předchozí zrození nehraje žádnou roli.

caṇḍālo 'pi dvija-śreṣṭho
hari-bhakti-parāyaṇaḥ
hari-bhakti-vihīnaś ca
dvijo 'pi śvapacādhamaḥ

“I když se člověk narodil v rodině caṇḍālů, stává se nejlepším z brāhmaṇů, pokud oddaně slouží Pánu. I brāhmaṇa je však na úrovni nejnižšího pojídače psů, nevykonává-li oddanou službu.” Je-li někdo pokročilý v oddané službě, není důležité, zda se narodil v rodině caṇḍālů, jelikož se očistí. Śrī Prahlāda Mahārāja řekl:

viprād dviṣaḍ-guṇa-yutād aravinda-nābha-
pādāravinda-vimukhāc chvapacaṁ variṣṭham

I brāhmaṇa se všemi bráhmanskými předpoklady je považován za pokleslého, staví-li se odmítavě k uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Je-li však někdo připoutaný ke službě Pánu, proslaví se, i když se narodil v rodině caṇḍālů. Takový caṇḍāla může osvobodit nejen sebe, ale i všechny své předky. Pyšný brāhmaṇa, který nevykonává oddanou službu, nemůže osvobodit ani sám sebe, natož svou rodinu. Śāstry uvádějí mnoho příkladů, jak se i brāhmaṇa stal kṣatriyou, vaiśyou, śūdrou či mlecchou a nebyl již více brāhmaṇou. A mnohé příklady dokládají, jak člověk narozený jako kṣatriya či vaiśya, nebo dokonce ještě níže, dosáhl zasvěcením v osmnácti letech bráhmanské úrovně. Nārada Muni proto říká:

yasya yal lakṣaṇaṁ proktaṁ
puṁso varṇābhivyañjakam
yad anyatrāpi dṛśyeta
tat tenaiva vinirdiśet

Není pravda, že člověk narozený v bráhmanské rodině je automaticky brāhmaṇou. Má lepší šanci se jím stát, ale nelze ho přijímat jako brāhmaṇu, dokud nesplní všechny bráhmanské kvalifikace. Má-li na druhou stranu śūdra bráhmanské kvalifikace, je třeba ho okamžitě považovat za brāhmaṇu. To podporují mnohé citáty z Bhāgavatamu, Mahābhāraty, Bharadvāja-saṁhity a Pañcarātry, jakož i mnoha jiných písem.

Co se týče délky života polobohů, o Pánu Brahmovi je řečeno:

sahasra-yuga-paryantam
ahar yad brahmaṇo viduḥ
rātriṁ yuga-sahasrāntāṁ
te 'ho-rātra-vido janāḥ

Délka jednoho Brahmova dne je tisícinásobkem délky čtyř yug, která je celkem 4 320 000 let. Stejně dlouhá je Brahmova noc. Brahmā žije sto let sestávajících z takových dnů a nocí. Slovo vibudhāyuṣā vyjadřuje, že i když je někdo obdařen dlouhým životem, je mu to k ničemu, není-li oddaným. Každá živá bytost je věčným služebníkem Nejvyššího Pána, a dokud nedosáhne úrovně oddané služby, je její dlouhý život, dobrý původ, slavné činnosti a vše ostatní prázdné a zbytečné.