Śrīmad-bhāgavatam 4.3.9
Verš
dhruvaṁ gamiṣyanti suhṛd-didṛkṣavaḥ
ahaṁ ca tasmin bhavatābhikāmaye
sahopanītaṁ paribarham arhitum
Synonyma
tasmin — v té oběti; bhaginyaḥ — sestry; mama — moje; bhartṛbhiḥ — se svými manžely; svakaiḥ — svými; dhruvam — jistě; gamiṣyanti — půjdou; suhṛt-didṛkṣavaḥ — s přáním vidět příbuzné; aham — já; ca — a; tasmin — v tomto shromáždění; bhavatā — s tebou (Pánem Śivou); abhikāmaye — toužím; saha — s; upanītam — darovanými; paribarham — šperky a ozdobami; arhitum — přijmout.
Překlad
K tomuto velkému obětnímu obřadu jistě přijdou všechny mé sestry se svými manžely, aby se setkaly s příbuznými. I já bych si přála ozdobit se šperky, které mi otec daroval, a zúčastnit se po tvém boku této události.
Význam
Každá žena se ráda zdobí šperky, obléká si pěkné šaty, doprovází svého manžela na různé společenské události a setkává se s přáteli a příbuznými. Takto si užívá života. Tyto sklony nejsou neobvyklé, neboť žena je základem hmotného požitku. V sanskrtu se “žena” řekne strī, což znamená “ten, kdo rozšiřuje pole hmotného požitku”. V hmotném světě existuje vzájemná přitažlivost mezi ženou a mužem. Tak funguje podmíněný život. Žena přitahuje muže, což vede k rozšiřování hmotných činností, které se týkají domu, bohatství, dětí a přátel. Místo snižování svých hmotných požadavků se tak člověk stále více zaplétá do hmotného požitku. Pán Śiva je však jiný — proto se také jmenuje Śiva. Hmotný požitek ho nijak neláká, přestože jeho manželka Satī byla dcerou jedné z nejvýznamnějších osobností a byla mu věnována na přání Brahmy. Pán Śiva se zdráhal, avšak Satī si jakožto žena, dcera krále, přála užívat. Chtěla jít do domu svého otce stejně jako její sestry, setkat se s nimi a vychutnávat společenský život. V tomto verši výslovně říká, že by se ozdobila šperky, které jí daroval otec. Neříká, že by se ozdobila šperky, které jí daroval manžel, neboť ten byl vůči těmto záležitostem lhostejný. Nevěděl, co znamená zdobit svou manželku a chodit do společnosti, protože neustále v extázi myslel na Nejvyšší Osobnost Božství. Podle védské tradice dostává dcera ke svatbě dostatečné věno a Satī od svého otce dostala mimo jiné také mnoho šperků. Šperky zpravidla dává ženě manžel, ale v tomto případě je řečeno, že Śiva byl po hmotné stránce téměř bez prostředků, a proto jí nemohl žádné věnovat. Z toho důvodu se chtěla ozdobit šperky, které jí daroval otec. Satī měla štěstí, že jí Pán Śiva šperky nevzal a neutratil za gāñju, jak to dělají jeho napodobitelé, kteří často vyplení celou domácnost a kvůli kouření, alkoholu a podobným věcem zpronevěří všechen majetek své vlastní ženy.