Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.3.3

Verš

iṣṭvā sa vājapeyena
brahmiṣṭhān abhibhūya ca
bṛhaspati-savaṁ nāma
samārebhe kratūttamam

Synonyma

iṣṭvā — po vykonání; saḥ — on (Dakṣa); vājapeyena — s obětí zvanou vājapeya; brahmiṣṭhān — Śivu a jeho stoupence; abhibhūya — bez ohledu na; ca — a; bṛhaspati-savam — bṛhaspati-sava; nāma — zvanou; samārebhe — začal; kratu-uttamam — nejlepší oběť.

Překlad

Dakṣa začal konat oběť jménem vājapeya a byl nezvratně přesvědčený, že má plnou podporu Pána Brahmy. Pak vykonal další velikou oběť, zvanou bṛhaspati-sava.

Význam

Vedy předepisují, že před vykonáním oběti bṛhaspati-sava je nutné nejprve vykonat oběť zvanou vājapeya. Dakṣa však při příležitosti těchto obětí opomenul pozvat velké oddané, jako je Pán Śiva. Védské texty ustanovují, že polobozi mají právo zúčastnit se yajñí a jsou také oprávněnými příjemci obětin. Dakṣa je však chtěl opomenout. Veškeré oběti jsou určené k usmíření Pána Viṣṇua, ale k Pánu Viṣṇuovi patří také všichni Jeho oddaní. Brahmā, Pán Śiva a další polobozi jsou všichni poslušnými služebníky Pána Viṣṇua, a Pán Viṣṇu proto není bez jejich přítomnosti nikdy spokojen. Dakṣa byl tak opojený svou mocí, že chtěl Pánu Brahmovi a Pánu Śivovi upřít jejich podíl na oběti. Měl za to, že když uspokojí Viṣṇua, nemusí uspokojovat Jeho následovníky. To však není předepsaný postup. Viṣṇu si naopak přeje, aby Jeho oddaní byli uspokojeni jako první. Pán Kṛṣṇa praví: mad-bhakta-pūjā-bhyadhikā — “Uctívání Mých oddaných je lepší než uctívání Mne Samotného.” Rovněž Śiva Purāṇa praví, že nejlepším způsobem uctívání je oběť Viṣṇuovi, ale ještě lepší je uctívat oddané Kṛṣṇy. Dakṣovo rozhodnutí nepřizvat Pána Śivu tedy nebylo namístě.