Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv čtvrtý: Stvoření čtvrtého řádu » KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 4.29.41

Verš

etair upadruto nityaṁ
jīva-lokaḥ svabhāvajaiḥ
na karoti harer nūnaṁ
kathāmṛta-nidhau ratim

Synonyma

etaiḥ — těmi; upadrutaḥ — znepokojená; nityam — vždy; jīva-lokaḥ — podmíněná duše v hmotném světě; sva-bhāva-jaiḥ — přirozeně; na karoti — nečiní; hareḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; nūnam — jistě; kathā — slov; amṛta — nektaru; nidhau — v oceánu; ratim — záliba.

Překlad

Podmíněnou duši neustále znepokojují tělesné potřeby, jako je hlad a žízeň, a proto má velice málo času rozvíjet zálibu v naslouchání nektarovým slovům Nejvyšší Osobnosti Božství.

Význam

Člověk nemůže rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, aniž by se stýkal s oddanými. Nirjana-bhajana — rozvoj vědomí Kṛṣṇy na osamělém místě—není činnost určená pro nováčka, jehož by znepokojily tělesné potřeby (jídlo, spánek, sex a obrana). Je-li člověk takto znepokojen, nemůže rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. Proto vidíme, že oddaní zvaní sahajiyā, kteří berou vše velice lacino, se s pokročilými oddanými nesdružují, ale raději se věnují všemožným hříšným činnostem — nedovolenému sexu, požívání omamných látek, hazardování a jedení masa. Je mnoho takzvaných oddaných, kteří se vydávají za oddané a přitom holdují těmto hříšným činnostem. Toho, kdo se nezbavil hříšných činností, nelze přijmout za Kṛṣṇy si vědomou osobu. Tento verš naznačuje, že člověk propadlý hříšnému životu nemůže vyvinout vědomí Kṛṣṇy.