Śrīmad-bhāgavatam 4.28.28

Jelikož král Purañjana myslel v okamžiku smrti na svoji manželku, získal v příštím životě tělo ženy. To dosvědčuje následující verš z Bhagavad-gīty (8.6):

“Každý dospěje právě do toho stavu bytí, na který myslí, když opouští své tělo.”

Když je živá bytost zvyklá myslet na určitou věc nebo je pohroužená v určitém způsobu myšlení, bude stejně uvažovat i v okamžiku smrti—bude myslet na předmět, kterým se zabývala celý život, když bděla, dřímala, snila nebo upadala do tvrdého spánku. Poté, co živá bytost poklesla ze společnosti Nejvyššího Pána, převtěluje se z jedné tělesné podoby do druhé podle přírodních zákonů, až nakonec dospěje do lidské podoby. Je-li pohroužená do hmotných myšlenek a nevědomá ohledně duchovního života a nepřijme-li útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, Govindy, který řeší všechny otázky rození a umírání, stane se v příštím životě ženou — zvláště když myslí na svoji manželku. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.31.1) je řečeno: karmaṇā daiva-netreṇa. Živá bytost jedná zbožně či bezbožně a někdy i oběma způsoby. Všechny její činy se počítají a ona potom od svých nadřízených dostane nové tělo. Král Purañjana sice příliš lpěl na své manželce, ale zároveň vykonal mnoho zbožných plodonosných činností. Proto i když přijal podobu ženy, dostal příležitost být dcerou mocného krále. Bhagavad-gītā (6.41) to potvrzuje:

“Poté, co si neúspěšný yogī po mnoho a mnoho let užíval na planetách zbožných bytostí, narodí se v počestné nebo zámožné rodině.”

Když člověk kvůli připoutanosti k plodonosnému jednání, filozofické spekulaci či mystické yoze sejde z cesty bhakti-yogy, realizace Boha, dostane příležitost narodit se ve vysoce postavené a bohaté rodině. Vyšší autority, určené Nejvyšší Osobností Božství, tak spravedlivě zaopatří živou bytost podle jejích tužeb. I když byl král Purañjana příliš pohroužený v myšlenkách na svoji manželku, a stal se proto ženou, díky svým minulým zbožným činnostem se narodil v rodině krále. Z toho vyplývá, že než dostaneme další tělo, berou se v úvahu všechny naše činnosti. Nārada Muni proto radil Vyāsadevovi, že se má každý věnovat vědomí Kṛṣṇy, oddané službě, a vzdát se všech běžných předepsaných povinností. Totéž radil i Samotný Pán Kṛṣṇa. I když oddaný může sejít z cesty duchovního vědomí, přesto získá lidské tělo v domě oddaného nebo bohatého člověka, a tak bude moci pokračovat ve své oddané službě.