Śrīmad-bhāgavatam 4.28.10

Živá bytost, odloučená od společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství, se pokouší užívat si tohoto hmotného světa. Dostává k tomu příležitost v určitém druhu těla, od těla Brahmy až po tělo bakterie. Z védského popisu stvoření víme, že první živou bytostí byl Pán Brahmā, který stvořil sedm velkých mudrců a další Prajāpatie, aby zaplnili vesmír obyvatelstvem. Každá živá bytost tak podle své karmy, svých minulých tužeb a činností, dostává určité tělo, počínaje tělem Brahmy až po tělo bakterie nebo červa ve výkalech. Kvůli svému dlouhodobému styku s určitým druhem hmotné schránky a také milostí Kālakanyi a její māyi získává živá bytost ke svému tělu nadměrnou připoutanost, přestože je to sídlo bolesti. I když se budeme snažit vytáhnout červa z výkalů, červ je nebude chtít opustit a opět se do nich vrátí. Prase také obvykle žije na velice špinavém místě a živí se výkaly, ale když se ho budeme snažit přemístit a poskytnout mu lepší podmínky, prase nebude chtít. Tímto způsobem můžeme studovat každou živou bytost a zjistíme, že každá odmítá nabídku lepšího postavení. Přestože byl na krále Purañjanu veden útok ze všech stran, nechtěl opustit své město. Jinými slovy, živá bytost nechce opustit tělo bez ohledu na situaci. Nakonec však bude donucena ho opustit, protože hmotné tělo nemůže existovat věčně.

Živá bytost si chce užívat hmotného světa různými způsoby, a proto jí přírodní zákony dovolují převtělovat se z jednoho těla do druhého, stejně jako duše transmigruje z těla nemluvněte do těla dítěte, chlapce, mladíka a muže. Tento děj probíhá neustále. V posledním stádiu je hrubé tělo již staré a neschopné, ale živá bytost se ho přesto nechce vzdát, i když je nepoužitelné. Hmotná existence a hmotné tělo nepřinášejí žádné pohodlí — proč je tedy živá bytost nechce opustit? Jakmile dostane hmotné tělo, musí usilovně pracovat na jeho udržování. Může se zaměstnávat různými činnostmi, ale v každém případě musí těžce pracovat pro udržení hmotného těla. Společnost bohužel neví nic o převtělování duše. Živá bytost nedoufá, že vstoupí do duchovního království věčného života, blaženosti a poznání, a proto lpí na svém současném těle, i když ho již nemůže k ničemu použít. Nejblahodárnější činností v tomto hmotném světě je tedy šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.

Toto hnutí dává lidské společnosti informace o království Boha. Existuje Bůh, Kṛṣṇa, a každý se k Němu může vrátit a žít věčně v blaženosti a poznání. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, se nebojí opustit své tělo, protože jeho postavení je věčné. Duše vědomá si Kṛṣṇy se věčně zaměstnává transcendentální láskyplnou službou Pánu — dokud žije v těle, je šťastná ve své láskyplné službě Pánu, a když tělo opustí, je opět trvale zapojena do služby Pánu. Oddaní jsou neustále volní a osvobození, zatímco karmī, kteří nemají poznání o duchovním životě a transcendentální láskyplné službě Pánu, se velice bojí opustit své shnilé hmotné tělo.