Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.27.9

Verš

putrāṇāṁ cābhavan putrā
ekaikasya śataṁ śatam
yair vai paurañjano vaṁśaḥ
pañcāleṣu samedhitaḥ

Synonyma

putrāṇām — synů; ca — také; abhavan — byli zplozeni; putrāḥ — synové; eka-ekasya — každého; śatam — sto; śatam — sto; yaiḥ — jimiž; vai — jistě; paurañjanaḥ — krále Purañjany; vaṁśaḥ — rodina; pañcāleṣu — v pañcālské zemi; samedhitaḥ — velmi vzrostla.

Překlad

Každý z těchto mnoha synů zplodil sta a sta vnuků. Celé město Pañcāla tak bylo zaplaveno syny a vnuky krále Purañjany.

Význam

Musíme mít na paměti, že Purañjana je živá bytost a město Pañcāla je tělo. Tělo je polem činností živé bytosti, jak uvádí Bhagavad-gītā: kṣetra-kṣetrajña. Existují dvě složky — živá bytost (kṣetra-jña) a její tělo (kṣetra). Každá živá bytost si může uvědomit, že je pokrytá tělem, když nad svým tělem jen trochu zauvažuje. Po chvíli uvažování může pochopit, že tělo je jejím vlastnictvím. Může to pochopit díky praktické zkušenosti a autoritě śāster. V Bhagavad-gītě (2.13) je řečeno: dehino 'smin yathā dehe. Vlastník těla, duše, pobývá v těle. Tělo je pokládáno za pole činností (pañcāla-deśa), ve kterém si živá bytost užívá smyslů v jejich vztahu k pěti smyslovým předmětům, jimiž jsou gandha, rasa, rūpa, sparśa a śabda; to znamená smyslové předměty pocházející ze země, vody, ohně, vzduchu a éteru. Každá živá bytost, pokrytá jemnohmotným a hrubohmotným tělem, vytváří v tomto hmotném světě akce a reakce, které jsou zde obrazně označeny jako synové a vnuci. Existují dva druhy akcí a reakcí—zbožné a bezbožné — a různými způsoby pokrývají naši hmotnou existenci. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura v této souvislosti říká:

karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa,

kevala viṣera bhāṇḍa,
amṛta baliyā yebā khāya
nānā yoni sadā phire,

kadarya bhakṣaṇa kare,
tāra janma adhaḥ-pāte yāya

“Plodonosné činnosti a mentální spekulace nejsou nic jiného než číše jedu. Každý, kdo z nich pije, protože je považuje za nektar, musí život za životem těžce bojovat v různých druzích těl. Taková osoba jí všechno možné a je ztracena kvůli svým činnostem pro takzvaný smyslový požitek.”

Pole činností, pomocí kterého člověk znásobuje své potomstvo, tedy začíná u sexu. Purañjana zvětšil celou svoji rodinu tím, že plodil syny, kteří poté plodili vnuky. Takto se živá bytost, která vyhledává sexuální požitek, zaplétá do mnoha stovek a tisíců akcí a reakcí. Zůstává v hmotném světě pouze pro smyslový požitek a převtěluje se z jednoho těla do druhého. Jako výsledek toho, že plodí mnoho synů a vnuků, vznikají takzvané společnosti, národy, spolky a podobně. Všechny tyto spolky, společnosti, dynastie a národy mají původ v sexu. Prahlāda Mahārāja řekl: yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tuccham (Bhāg. 7.9.45). Gṛhamedhī je ten, kdo chce setrvat v hmotném světě — chce zůstat v tomto těle či společnosti a užívat si přátelství, lásky a družnosti. Jeho jediným požitkem je zvyšovat počet těch, kteří si užívají sexu. Sám má sex a plodí děti, které se potom žení a vdávají a plodí vnoučata. Vnoučata se také žení a vdávají a plodí pravnoučata. Takto je celá Země přelidněna a hmotná příroda pak znenadání vyvolá reakce v podobě válek, hladomorů, epidemií, zemětřesení atd., které zničí celé obyvatelstvo, a vše začne nanovo. Toto dění popisuje Bhagavad-gītā (8.19) jako opakované tvoření a ničení (bhūtvā bhūtvā pralīyate). Kvůli nedostatku vědomí Kṛṣṇy toto tvoření a ničení pokračuje ve jménu lidské civilizace. Celý koloběh trvá z toho důvodu, že člověk nemá dostatečné poznání o duši a Nejvyšší Osobnosti Božství.