Śrīmad-bhāgavatam 4.27.14
Verš
maithunyaś ca sitāsitāḥ
parivṛttyā vilumpanti
sarva-kāma-vinirmitām
Synonyma
gandharvyaḥ — Gandharvī; tādṛśīḥ — podobně; asya — Caṇḍavegy; maithunyaḥ — společnice pro pohlavní styk; ca — také; sita — bílé; asitāḥ — černé; parivṛttyā — jelikož obklopovaly; vilumpanti — plenily; sarva-kāma — všechny vytoužené předměty; vinirmitām — vyrobené.
Překlad
S Caṇḍavegou žilo tolik dívek Gandharvī, kolik bylo vojáků, a všichni dohromady opakovaně plenili veškeré vybavení pro smyslový požitek.
Význam
Dny jsou přirovnány k Caṇḍavegovým vojákům a noc je obvykle časem pro sexuální požitek. Dny se považují za bílé a noci za černé. Z jiného hlediska existují dva druhy noci — černé a bílé. Všechny tyto dny a noci nám společně odebírají délku života a vše, co si vytvoříme pro smyslový požitek. Hmotná činnost znamená vytvářet věci pro smyslový požitek. Vědci nyní zkoumají, jak bychom mohli čím dál důkladněji uspokojovat své smysly. V současné Kali-yuze se démonská mentalita zaměstnává vyráběním různých strojů, které pomohou v získávání smyslového požitku. Existuje mnoho strojů určených k obyčejným činnostem v domácnosti. Jsou stroje na mytí nádobí, umývání podlahy, holení, stříhání vlasů — vše se dnes dělá pomocí strojů. Všechno takové vybavení pro smyslový požitek je v tomto verši označeno jako sarva-kāma-vinirmitām. Časový faktor je však tak silný, že se nejen zkracuje délka našeho života, ale znehodnocují se i všechny stroje a vybavení pro smyslový požitek. Proto je zde použito slovo vilumpanti (“plenění”). Vše je pleněno od počátku našeho života.
Toto plenění našeho vlastnictví a krácení délky života začíná dnem, kdy se narodíme. Jednoho dne přijde smrt, která vše ukončí, a živá bytost bude muset vstoupit do dalšího těla, aby začala další životní kapitolu a znovu zahájila cyklus hmotného uspokojování smyslů. Prahlāda Mahārāja tyto činnosti nazývá punaḥ punaś carvita-carvaṇānām (Bhāg. 7.5.30). Materialistický život znamená znovu a znovu žvýkat to, co již bylo přežvýkáno. Ústředním bodem hmotného života je uspokojování smyslů. Živá bytost si užívá různých smyslů v různých druzích těl a vytváří různé prostředky pro žvýkání přežvýkaného. Ať už získáme cukr z cukrové třtiny pomocí vlastních zubů nebo nějakým strojem, výsledek je vždy stejný — cukrová šťáva. Můžeme vynalézt mnoho způsobů, jak vymačkat šťávu z cukrové třtiny, ale výsledek se nezmění.