Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.27.10

Verš

teṣu tad-riktha-hāreṣu
gṛha-kośānujīviṣu
nirūḍhena mamatvena
viṣayeṣv anvabadhyata

Synonyma

teṣu — k nim; tat-riktha-hāreṣu — ti, kdo plenili jeho peníze; gṛha — domov; kośa — pokladnice; anujīviṣu — k následovníkům; nirūḍhena — hluboce zakořeněnou; mamatvena — připoutaností; viṣayeṣu — ke smyslovým předmětům; anvabadhyata — byl poután.

Překlad

Tito synové a vnuci ve skutečnosti drancovali bohatství krále Purañjany — zneužívali jeho domu, pokladnice, služebníků, sekretářů a všeho ostatního příslušenství, ke kterému Purañjana cítil hluboce zakořeněnou připoutanost.

Význam

V tomto verši je velice důležité slovo riktha-hāreṣu, “ti, kdo plení bohatství”. Synové, vnuci a další potomci jsou z konečného hlediska těmi, kdo plení bohatství. Je mnoho známých obchodníků a průmyslníků, kteří hromadí velké bohatství a jsou veřejností velice uznávaní, ale o všechny peníze je nakonec připraví jejich synové a vnuci. V Indii jsme se přímo setkali s jedním průmyslníkem, který byl velmi sexuálně založený, podobně jako král Purañjana, a měl půl tuctu manželek. Každá z jeho žen měla samostatnou domácnost, která si vyžadovala náklady několika tisíc rupií. Když jsem s ním hovořil, viděl jsem, že má mnoho práce se zajišťováním peněz, aby každý z jeho mnoha synů a dcer dostal alespoň pět set tisíc rupií. Proto jsou v śāstrách tito průmyslníci, obchodníci či karmī nazváni “mūḍhové”. Usilovně pracují, hromadí peníze a potom se spokojeně dívají, jak tyto peníze jejich synové a vnuci plení. Takoví lidé nechtějí vrátit své bohatství jeho skutečnému vlastníkovi. V Bhagavad-gītě (5.29) stojí: bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram — skutečným vlastníkem veškerého bohatství je Nejvyšší Osobnost Božství. Nejvyšší Pán je skutečný poživatel. Lidé, kteří takzvaně vydělávají peníze, jsou obyčejní podvodníci, jež dovedou pod rouškou obchodu či průmyslu krást peníze patřící Bohu. Poté, co je nahromadí, radují se z pohledu na to, jak je drancují jejich synové a vnuci. To je materialistický způsob života. Živá bytost je uvězněna v těle a oklamána falešným egem si myslí: “Jsem toto tělo.” “Jsem lidská bytost.” “Jsem Američan.” “Jsem Ind.” Toto tělesné pojetí pochází z falešného ega. Člověk oklamaný falešným egem se ztotožňuje s určitou rodinou, národem či společností, a tak se čím dál více prohlubuje jeho připoutanost k hmotnému světu. Pro živou bytost je potom velice obtížné vyprostit se ze svého zapletení. Takové lidi názorně popisuje Bhagavad-gītā (16.13-15):

idam adya mayā labdham
imaṁ prāpsye manoratham
idam astīdam api me
bhaviṣyati punar dhanam
asau mayā hataḥ śatrur
haniṣye cāparān api
īśvaro ’ham ahaṁ bhogī
siddho ’haṁ balavān sukhī
āḍhyo ’bhijanavān asmi
ko ’nyo ’sti sadṛśo mayā
yakṣye dāsyāmi modiṣya
ity ajñāna-vimohitāḥ

“Démonský člověk uvažuje: ,Takové bohatství mám dnes a podle mého plánu získám ještě více. Tolik mi patří nyní a v budoucnu toho bude víc a víc. On je můj nepřítel a já jsem ho zabil; své další nepřátele také zabiji. Jsem pán všeho, jsem poživatel, jsem dokonalý, mocný a šťastný. Jsem nejbohatší a mám aristokratické příbuzné. Nikdo se mi nevyrovná. Budu vykonávat oběti, rozdávat milodary, a díky tomu si budu užívat radosti.’ Tak jsou tito lidé ošáleni nevědomostí.”

Tímto způsobem se člověk zabývá různými pracnými činnostmi a jeho připoutanost k tělu, domovu, rodině, národu a společnosti se zakořeňuje čím dál hlouběji.