Śrīmad-bhāgavatam 4.26.6

Je možné se ptát, proč by se měla živá bytost omezovat ve smyslovém požitku. Může-li král jet do lesa a lovit zvířata, aby se naučil zabíjet, proč by se živá bytost, která má smysly, nemohla věnovat neomezenému smyslovému požitku? V současnosti s tímto argumentem vystupují dokonce i takzvaní svāmī a yogīni, kteří veřejně prohlašují, že když máme smysly, musíme je uspokojovat smyslovým požitkem. Tito hloupí svāmī a yogīni ovšem neznají příkazy śāster. Někdy tito darebáci otevřeně popírají śāstry a dokonce veřejně hlásají, že by se už nikdo neměl řídit žádnými śāstrami, žádnými knihami. Říkají: “Pojďte ke mně! Já se vás dotknu a okamžitě budete duchovně pokročilí.”

Démoni chtějí být oklamáni, a proto existuje mnoho podvodníků, aby je oklamali. V současné době (v této Kali-yuze) se celá lidská společnost stala spolkem podvodníků a podvedených. Z toho důvodu nám védská písma dávají náležité pokyny pro uspokojování smyslů. Každý má v tomto věku sklony jíst maso a ryby, pít alkohol a holdovat sexu, ale podle védských pokynů je sex dovolený pouze v manželství, jíst maso se dovoluje, pouze je-li zvíře zabito a obětováno bohyni Kālī, a pro požívání omamných látek také platí jistá omezení. Slovo niyamyate v tomto verši naznačuje, že všechny tyto věci — zabíjení zvířat, požívání omamných látek a sex — mají být usměrněné.

Usměrnění se vztahují na lidi, nikoliv na zvířata. Dopravní předpisy, podle kterých mají lidé jezdit vpravo nebo vlevo, platí pro lidi, ne pro zvířata. Poruší-li zvíře zákon, nikdo ho nepotrestá — člověka však čeká trest. Vedy nejsou určeny pro zvířata, ale pro lidskou společnost. Ten, kdo bez rozmyslu porušuje pravidla a usměrnění Ved, bude potrestán. Člověk by si proto neměl užívat smyslů podle svých chtivých tužeb, ale měl by se přizpůsobit usměrňujícím zásadám daným ve Vedách. Má-li král dovoleno lovit v lese, není to pro jeho smyslový požitek. Se zabíjením si nelze zahrávat. Pokud se král bojí loupežníků, a proto zabíjí nebohá zvířata a potom doma v pohodlí jí jejich maso, musí přijít o své místo. Králové v tomto věku mají právě takové démonské sklony, a proto byla monarchie působením přírodních zákonů ve všech zemích zrušena.

Lidé jsou v tomto věku tak zdegradovaní, že na jednu stranu omezují mnohoženství, a na druhou stranu loví ženy bez omezení. Mnoho podniků veřejně inzeruje, že v tom či onom klubu nebo obchodu se nabízejí dívky “nahoře bez”. Ženy se tak v moderní společnosti stávají nástroji smyslového požitku. Pokyn Ved je ovšem takový, že chce-li si muž užívat s více ženami — k čemuž občas tíhnou příslušníci vyšších společenských tříd (brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové), a někdy dokonce i śūdrové—může mít více manželek. Manželství znamená mít ženu zcela ve své péči a žít pokojně bez sexuální nevázanosti. V současnosti je ovšem zhýralost neomezená. Přesto se však vydává zákon, že nikdo nesmí mít více než jednu manželku. To je typické pro démonskou společnost.