Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv čtvrtý: Stvoření čtvrtého řádu » KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 4.26.4

Verš

cacāra mṛgayāṁ tatra
dṛpta ātteṣu-kārmukaḥ
vihāya jāyām atad-arhāṁ
mṛga-vyasana-lālasaḥ

Synonyma

cacāra — věnoval se; mṛgayām — lovu; tatra — tam; dṛptaḥ — pyšný; ātta — vzal; iṣu — šípy; kārmukaḥ — luk; vihāya — zřekl se; jāyām — své ženy; a-tat-arhām — i když nemožné; mṛga — lovit; vyasana — kruté činnosti; lālasaḥ — nadšený.

Překlad

Pro krále Purañjanu bylo téměř nemožné se byť i na jediný okamžik zříci společnosti své královny. Toho dne však velice nadšeně toužil lovit, a proto s velkou pýchou vzal svůj luk a šíp a odjel do lesa, aniž by se staral o svou manželku.

Význam

Jeden druh lovu se nazývá “lov žen”. Podmíněná duše se nikdy nespokojí s jednou manželkou. Zvláště ti, kdo neovládají své smysly, stále pronásledují ženy. To, jak se král Purañjana zřekl společnosti své řádné manželky, představuje snahu podmíněné duše shánět mnoho žen pro svůj smyslový požitek. Krále má na všech jeho cestách doprovázet královna, ale když se ho zmocní touha po smyslovém požitku, král neboli podmíněná duše se přestane starat o náboženské zásady. Místo toho se s velkou pýchou chopí svého luku a šípu v podobě připoutanosti a nenávisti. Naše vědomí neustále jedná dvěma způsoby — dobrým či špatným. Když člověk začne být pod vlivem kvality vášně příliš pyšný na své postavení, opustí dobrou cestu a vydá se na špatnou. Kšatrijští králové mají občas doporučeno vyjet do lesa a lovit dravá zvířata, aby se naučili zabíjet, ale účelem těchto loveckých cest není nikdy smyslový požitek. Zabíjet zvířata kvůli masu je lidem zakázáno.