Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.24.24-25

Verš

tarhy eva sarasas tasmān
niṣkrāmantaṁ sahānugam
upagīyamānam amara-
pravaraṁ vibudhānugaiḥ
tapta-hema-nikāyābhaṁ
śiti-kaṇṭhaṁ tri-locanam
prasāda-sumukhaṁ vīkṣya
praṇemur jāta-kautukāḥ

Synonyma

tarhi — právě v tu chvíli; eva — jistě; sarasaḥ — z vody; tasmāt — odtamtud; niṣkrāmantam — vystoupil; saha-anugam — v doprovodu velkých duší; upagīyamānam — oslavován svými následovníky; amara-pravaram — hlavní z polobohů; vibudha-anugaiḥ — se svými společníky; tapta-hema — roztavené zlato; nikāya-ābham — tělesné rysy; śiti-kaṇṭham — modré hrdlo; tri-locanam — se třema očima; prasāda — milostivý; su-mukham — krásný obličej; vīkṣya — viděli; praṇemuḥ — vzdali poklony; jāta — vzrušení; kautukāḥ — užaslí nad situací.

Překlad

Pracetové měli to štěstí, že viděli, jak se z vody se svými společníky vynořuje Pán Śiva, hlavní z polobohů. Jeho tělo zářilo jako roztavené zlato. Měl modré hrdlo a tři oči, jimiž milostivě hleděl na své oddané. Doprovázelo ho mnoho hudebníků, kteří ho oslavovali. Jakmile ho Pracetové uviděli, ihned mu ve velkém úžasu vzdali poklony a padli k jeho lotosovým nohám.

Význam

Slovo vibudhānugaiḥ znamená, že Pána Śivu vždy doprovázejí obyvatelé vyšších planet, známí jako Gandharvové a Kinnarové. Jsou velmi zkušení v hudební vědě a neustále ho uctívají. Na obrázcích má Pán Śiva obvykle bílou barvu — zde však vidíme, že jeho pleť není úplně bílá, ale spíše má barvu jako roztavené zlato; zářivě žlutou. Jelikož je Pán Śiva vždy nesmírně milostivý, nazývá se Āśutoṣa. Jako jediného z polobohů si ho mohou naklonit i ti nejnižší z lidí; stačí, když se mu jen pokloní a nabídnou mu listy bélového stromu (bilva). Proto se jmenuje Āśutoṣa, což znamená, že jej lze velice rychle potěšit.

Lidé, kteří prahnou po hmotném blahobytu, se obvykle pro požehnání obracejí na Pána Śivu. Ten je velice milostivý, a proto svým oddaným brzy dá, oč ho žádají. Této shovívavosti využívají démoni a někdy si od Pána Śivy vyžádají požehnání, která mohou být ostatním nebezpečná. Vṛkāsura si od něho například vyžádal požehnání, aby mohl zabít kohokoliv tím, že se dotkne jeho hlavy. Pán Śiva sice svým oddaným někdy velkomyslně dává taková požehnání, ale potíže nastanou, když s nimi vychytralí démoni chtějí nevhodně experimentovat. Když Vṛkāsura získal své požehnání, ihned se chtěl dotknout hlavy Pána Śivy. Oddaní Pána Viṣṇua si ovšem nic takového nepřejí a Pán Viṣṇu také Svým oddaným nedává požehnání, která by mohla ohrozit celý svět.