SB 4.22.16

vyaktam ātmavatām ātmā
bhagavān ātma-bhāvanaḥ
svānām anugrahāyemāṁ
siddha-rūpī caraty ajaḥ
Překlad slovo od slova: 
vyaktam — jasný; ātma-vatām — transcendentalistů; ātmā — cíl života; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; ātma-bhāvanaḥ — neustále toužící povznést živé bytosti; svānām — Jehož oddaní; anugrahāya — aby projevil milost; imām — takto; siddha-rūpī — dokonale seberealizovaní; carati — cestuje; ajaḥ — Nārāyaṇa.
Překlad: 
Nejvyšší Osobnost Božství neustále touží povznést živé bytosti, Své nedílné části, a pro jejich prospěch cestuje po celém světě v podobě seberealizovaných osob, jako jste vy.
Význam: 

Existují různé druhy transcendentalistů — jñānī neboli impersonalisté, mystičtí yogīni a samozřejmě všichni oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství. Kumārové byli ovšem jak yogīni, tak jñānī, a nakonec se stali i bhakty. Zpočátku byli impersonalisté, ale později začali vykonávat oddanou službu, a proto jsou nejlepší z transcendentalistů. Oddaní jsou zástupci Nejvyšší Osobnosti Božství, kteří neustále cestují po všech vesmírech a seznamují podmíněné duše s vědomím Kṛṣṇy, aby je povznesli k jejich původnímu vědomí. Nejlepší oddaní jsou ātmavat — ti, kteří plně realizovali Nejvyšší Duši. Nejvyšší Osobnost Božství sídlí jako Paramātmā v srdci všech a snaží se je povznést na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Proto se nazývá ātma-bhāvana. Nejvyšší Pán se neustále snaží dát individuální duši inteligenci, aby Ho mohla pochopit. Je vždy s ní jako přítel po boku přítele a všem živým bytostem dává prostředky odpovídající jejich touhám.

Důležitým slovem v tomto verši je ātmavatām. Existují tři druhy oddaných: kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī a uttama-adhikārī — začátečník, kazatel a mahā-bhāgavata, vysoce pokročilý oddaný. Pokročilý oddaný je ten, kdo dokonale zná závěr védského poznání; to ho dělá oddaným. Nejenže je přesvědčený sám, ale dokáže na základě védských důkazů přesvědčit i druhé. Dokáže se také na všechny ostatní živé bytosti dívat jako na nedílné části Nejvyššího Pána, aniž by mezi nimi rozlišoval. Madhyama-adhikārī (kazatel) je také obeznámený se śāstrami a dokáže přesvědčit druhé, ale rozlišuje mezi osobami příznivými a nepříznivými — démonských živých bytostí si nevšímá. Začínající kaniṣṭha-adhikārī toho neví o śāstrách mnoho, ale má naprostou víru v Nejvyšší Osobnost Božství. Kumārové byli mahā-bhāgavatové, protože se po důkladném studiu Absolutní Pravdy stali oddanými. Měli tedy plné poznání o závěru Ved. Pán v Bhagavad-gītě potvrzuje, že existuje mnoho oddaných, ale ten, který je plně seznámený se závěrem Ved, je Mu velice drahý. Každý se snaží dosáhnout co nejvyššího postavení podle své mentality. Karmī, kteří mají tělesné pojetí života, se snaží do nejvyšší míry si užívat smyslového požitku. Jñānī si zase myslí, že nejvyšší postavení znamená splynout se září Pána. Pro oddaného je však nejvyšší dokonalostí kázat po celém světě slávu Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto jsou oddaní skutečnými zástupci Nejvyššího Pána, a cestují tedy po světě přímo jako Nārāyaṇa, protože nosí Nārāyaṇa ve svých srdcích a káží o Jeho slávě. Zástupce Nārāyaṇa je stejně dobrý jako Nārāyaṇa, ale nemá z toho usuzovat — jako māyāvādīni — že se stal Nārāyaṇem. Māyāvādīni obvykle oslovují sannyāsīna jako Nārāyaṇa. Zastávají názor, že pouhým přijetím sannyāsu se člověk ihned vyrovná Nārāyaṇovi neboli stane se Nārāyaṇem Samotným. Vaiṣṇavský závěr je jiný, jak vyjádřil Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura:

sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair
uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ
kinto prabhor yaḥ priya eva tasya
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

Podle vaiṣṇavské filozofie je oddaný stejně dobrý jako Nārāyaṇa nikoliv proto, že by se stal Nārāyaṇem, ale protože je nejdůvěrnějším služebníkem Nārāyaṇa. Takové velké osobnosti jednají jako duchovní mistři pro dobro celého lidstva, a z toho důvodu je třeba duchovního mistra, který káže slávu Nārāyaṇa, přijímat jako Nārāyaṇa a projevovat mu všechnu úctu, která náleží Pánovi.