SB 4.21.22

ahaṁ daṇḍa-dharo rājā
prajānām iha yojitaḥ
rakṣitā vṛttidaḥ sveṣu
setuṣu sthāpitā pṛthak
Překlad slovo od slova: 
aham — já; daṇḍa-dharaḥ — ten, kdo třímá žezlo; rājā — král; prajānām — občanů; iha — na tomto světě; yojitaḥ — zaměstnaný; rakṣitā — ochránce; vṛtti-daḥ — ten, kdo zaměstnává; sveṣu — v jejich vlastních; setuṣu — příslušných společenských řádech; sthāpitā — ustanovené; pṛthak — odlišně.
Překlad: 
Král Pṛthu pokračoval: Milostí Nejvyššího Pána jsem byl jmenován králem této planety. Třímám žezlo, abych vládl občanům, chránil je před veškerým nebezpečím a dával jim zaměstnání odpovídající jejich postavení ve společenském řádu, který vychází z védských pokynů.
Význam: 

Král je považován za vyvoleného Nejvyšší Osobností Božství, aby dohlížel na zájmy své planety. Na každé planetě je určitá vládnoucí osoba, stejně jako můžeme vidět, že v každé zemi vládne nějaký prezident. Ať už se jedná o prezidenta či krále, je třeba vědět, že tuto příležitost dostal od Nejvyššího Pána. Podle védského systému je král pokládán za zástupce Boha a občané ho ctí jako Boha v lidské podobě. Vedy uvádějí, že Nejvyšší Pán udržuje všechny živé bytosti (a zvláště lidské), aby je povznesl k nejvyšší dokonalosti. Když živá bytost po mnoha a mnoha zrozeních v nižších životních druzích dosáhne lidské, a zvláště civilizované podoby, pak společnost ve které žije, musí být rozdělena do čtyř kategorií, jak nařizuje Nejvyšší Osobnost Božství v Bhagavad-gītě (cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭam atd.). Čtyři společenské třídy — brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové — představují přirozené rozdělení lidské společnosti, a jak prohlásil Pṛthu Mahārāja, každý člověk musí mít ve své příslušné společenské třídě náležité zaměstnání, které mu bude sloužit jako zdroj živobytí. Povinností krále či vlády je zajistit, aby lidé dodržovali společenský řád a byli zaměstnáni plněním svých předepsaných povinností. V moderní době ochrana od vlády či krále neexistuje, a proto se společenský řád prakticky zhroutil. Nikdo neví, kdo je brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra, a lidé se hlásí k určité společenské třídě pouze na základě svého původu. Povinností vlády je znovu ustanovit společenský řád podle předepsaných činností a kvalit hmotné přírody, neboť tak se obyvatelstvo celého světa stane skutečně civilizovaným. Pokud se lidská společnost neřídí danými povinnostmi čtyř společenských tříd, není o nic lepší než společnost zvířat, ve které nikdy není klid, mír a blahobyt, ale jen nepořádek a zmatek. Mahārāja Pṛthu jakožto ideální král védský společenský řád pečlivě udržoval.

Prajāyate iti prajā. Slovo prajā označuje toho, kdo se narodí. Pṛthu Mahārāja proto zaručoval ochranu pro prajānām — všechny živé bytosti, které se narodily v jeho království. Prajā označuje nejen lidi, ale i zvířata, stromy a všechny ostatní živé bytosti. Povinností krále je zajistit všem živým bytostem ochranu a potravu. Hlupáci a darebáci v moderní společnosti nemají žádné poznání o rozsahu vládní zodpovědnosti. Zvířata jsou také občany země, ve které se shodou okolností narodila, a mají rovněž právo žít na účet Nejvyššího Pána. Zasahování do života zvířat masovým zabíjením na jatkách přinese v budoucnosti řezníkovi, jeho zemi a vládě katastrofální následky.