Śrīmad-bhāgavatam 4.19.27
Verš
vicakṣya duṣprekṣyam asahya-raṁhasam
nivārayām āsur aho mahā-mate
na yujyate ’trānya-vadhaḥ pracoditāt
Synonyma
tam — krále Pṛthua; ṛtvijaḥ — kněží; śakra-vadha — zabít krále nebes; abhisandhitam — chystal se; vicakṣya — když viděli; duṣprekṣyam — hrozný na pohled; asahya — nesnesitelná; raṁhasam — jehož rychlost; nivārayām āsuḥ — zakázali; aho — ó; mahā-mate — velká duše; na — ne; yujyate — hodné tebe; atra — v této obětní aréně; anya — jiné; vadhaḥ — zabíjet; pracoditāt — na pokyn písem.
Překlad
Když kněží a všichni ostatní viděli, že se Mahārāja Pṛthu velice hněvá a je připraven Indru zabít, požádali ho: Ó velká duše, nezabíjej ho, neboť v rámci oběti se mohou zabíjet jen obětní zvířata. Takové jsou pokyny śāster.
Význam
Zabíjení zvířat má jiný účel. Ověřuje se jím správné vyslovování védských manter, díky kterým zvířata přivedená do obětního ohně z něho vyjdou s novým životem. Při oběti určené pro uspokojení Pána Viṣṇua nemá být nikdo nikdy zabit. Jak by potom mohl být zabit Indra, který je ve skutečnosti yajñou uctíván a je považován za nedílnou část Nejvyšší Osobnosti Božství? Kněží tedy krále Pṛthua žádali, aby ho nezabíjel.