Śrīmad-bhāgavatam 4.15.23
Verš
kariṣyatha stotram apīcya-vācaḥ
saty uttamaśloka-guṇānuvāde
jugupsitaṁ na stavayanti sabhyāḥ
Synonyma
tasmāt — proto; parokṣe — někdy v budoucnosti; asmat — o mých; upaśrutāni — vlastnostech, o kterých jste hovořili; alam — dostatečně; kariṣyatha — budete moci skládat; stotram — modlitby; apīcya-vācaḥ — ó vznešení přednašeči; sati — je správné zaměstnání; uttama-śloka — Nejvyšší Osobnosti Božství; guṇa — o vlastnostech; anuvāde — rozhovor; jugupsitam — odporné osobě; na — nikdy; stavayanti — přednášejí modlitby; sabhyāḥ — ti, kdo jsou vznešení.
Překlad
Ó vznešení přednašeči, skládejte takové modlitby v pravý čas, až se u mě vlastnosti, o kterých hovoříte, skutečně projeví. Vznešení lidé, kteří přednášejí modlitby Nejvyšší Osobnosti Božství, takové vlastnosti nepřisuzují lidské bytosti, která je ve skutečnosti nemá.
Význam
Vznešení oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství dobře vědí, kdo je Bůh a kdo není. Neoddaní impersonalisté sice nemají o Bohu žádnou představu a nikdy se k Nejvyšší Osobnosti Božství nemodlí, ale zato vždy s radostí přijímají jako Boha nějakého člověka a skládají své modlitby jemu. To je rozdíl mezi oddaným a démonem. Démoni si vytvářejí své vlastní bohy nebo po vzoru Rāvaṇy a Hiraṇyakaśipua prohlašují za Boha sami sebe. Pṛthu Mahārāja byl skutečnou inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství, ale přesto takovou chválu odmítl, neboť vlastnosti Nejvyšší Osoby ještě neprojevil. Chtěl zdůraznit, že pokud někdo ve skutečnosti tyto vlastnosti nemá, neměl by své stoupence a oddané nabádat, aby ho za ně oslavovali, i když je možné, že je projeví v budoucnu. Jestliže se člověk, který nenese příznaky velké osobnosti, nechává od svých stoupenců chválit s očekáváním, že tyto příznaky vyvine později, pak je taková chvála ve skutečnosti urážkou.