Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv čtvrtý: Stvoření čtvrtého řádu » KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 4.13.34

Verš

tāṁs tān kāmān harir dadyād
yān yān kāmayate janaḥ
ārādhito yathaivaiṣa
tathā puṁsāṁ phalodayaḥ

Synonyma

tān tān — ty; kāmān — vytoužené předměty; hariḥ — Pán; dadyāt — dá; yān yān — cokoliv; kāmayate — přeje si; janaḥ — osoba; ārādhitaḥ — uctívaný; yathā — jako; eva — jistě; eṣaḥ — Pán; tathā — podobně; puṁsām — lidí; phala-udayaḥ — výsledek.

Překlad

Kdo koná oběti (v rámci činností karma-kāṇḍy), dosáhne svým uctíváním Pána všeho, po čem touží.

Význam

V Bhagavad-gītě Pán říká, že tomu, kdo Ho uctívá, dává všechna vytoužená požehnání. Nejvyšší Osobnost Božství nechává všem živým bytostem, podmíněným v tomto hmotném světě, plnou svobodu jednat, jak si přejí. Svému oddanému však říká, aby se místo toho raději odevzal Jemu, neboť On se o něho postará. To je rozdíl mezi ploduchtivým pracovníkem a oddaným. Ploduchtivý pracovník si užívá pouze plodů svých činností, ale oddaný dělá pod vedením Nejvyššího Pána pokrok v oddané službě, aby dosáhl konečného životního cíle — návratu domů, zpátky k Bohu. Významné je zde slovo kāmān, které znamená “touhy po smyslovém požitku”. Oddaný žádné kāmān nemá. Je anyābhilāṣitā-śūnya — bez jakýchkoliv tužeb po uspokojení svých smyslů. Jeho jediný cíl je uspokojovat smysly Pána. To je rozdíl mezi karmīm a oddaným.