Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.12.10

Verš

athāyajata yajñeśaṁ
kratubhir bhūri-dakṣiṇaiḥ
dravya-kriyā-devatānāṁ
karma karma-phala-pradam

Synonyma

atha — poté; ayajata — uctíval; yajña-īśam — Pána obětí; kratubhiḥ — obětními obřady; bhūri — velkými; dakṣiṇaiḥ — milodary; dravya-kriyā-devatānām — (obětí včetně) příslušenství, úkonů a polobohů; karma — cíl; karma-phala — výsledky činností; pradam — kdo uděluje.

Překlad

Dokud Dhruva Mahārāja zůstával doma, konal mnoho velkých obětních obřadů pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, poživatele všech obětí. Předepsané obětní obřady jsou zvláště určeny k uspokojení Pána Viṣṇua, který je jejich cílem a který také uděluje výsledná požehnání.

Význam

Bhagavad-gītā (3.9) praví: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — musíme pracovat pro uspokojení Nejvyššího Pána, jinak se budeme zaplétat do výsledků své práce. Systém vareṇ a āśramů doporučuje, aby zvláště kṣatriyové a vaiśyové vykonávali velké obětní obřady a rozdávali přitom velkoryse své bohatství. Dhruva Mahārāja byl příkladný král a kṣatriya, protože neustále konal mnoho takových obřadů pro uspokojení Pána a rozdával velké množství milodarů. Kṣatriyové a vaiśyové jsou obvykle velmi zámožní lidé a své bohatství získávají občas také hříšným způsobem. Kṣatriyové musí vládnout a například Dhruva Mahārāja musel během své vlády bojovat a zabít mnoho Yakṣů. Takovému jednání se kṣatriyové nemohou vyhnout. Kṣatriya nesmí být zbabělý ani nenásilný. Aby mohl vládnout zemi, musí se někdy dopouštět násilí.

Podle védské tradice mají kṣatriyové a vaiśyové rozdávat nejméně padesát procent svého nashromážděného bohatství jako milodary. Bhagavad-gītā také říká, že člověk nesmí ukončit yajñu, dānu a tapasyu ani po přijetí životního stavu odříkání. Těchto činností nemá nikdy zanechat. Tapasya je určena pro životní stav odříkání; ti, kdo se vzdali světských činností, mají podstupovat tapasyu, askezi. Kṣatriyové a vaiśyové žijí v hmotném světě a jejich povinností je rozdávat milodary, zatímco brahmacārīni, mladí studenti, musí vykonávat různé druhy yajñi.

Dhruva Mahārāja byl příkladným králem, který rozdal v milodarech prakticky celý obsah své královské pokladnice. Král nesmí pouze vybírat daně, shromažďovat bohatství a utrácet je za smyslový požitek. Monarchie se zhroutily právě tehdy, když králové začali používat daně občanů k uspokojování svých smyslů. Tento druh úpadku však pokračuje i v demokratickém systému. V demokratických vládách jsou různé strany, ale všichni politici si pouze chtějí udržet svá místa a zajistit, aby jejich strana zůstala u moci. Nemají čas myslet na blaho občanů — místo toho jim ukládají velké daně, jako je daň z příjmu, daň z obratu a mnohé další. V určitých státech občané odvádějí až osmdesát nebo devadesát procent svých příjmů ve prospěch luxusního života státních úředníků a vládnoucích politiků. V minulosti se daně používaly k pořádání velkolepých obětí, které předepisují Vedy. V současné době však téměř žádnou z těchto obětí není možné vykonávat. Śāstry proto lidem doporučují, aby vykonávali saṅkīrtana-yajñu. Každý gṛhastha, ať už má jakékoliv postavení, je schopen bez velkých výdajů pořádat saṅkīrtana-yajñu; celá rodina si může společně sednout, tleskat a zpívat mahā-mantru Hare Kṛṣṇa. Každý může uspořádat tuto yajñu a také veřejně rozdávat prasādam. Ve věku Kali je to dostačující. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je založeno na této jednoduché metodě: zpívat mantru Hare Kṛṣṇa, kdykoliv je to možné, ať už v chrámech nebo mimo ně, a co nejvíce rozdávat prasādam. Tento proces je možné urychlit ve spolupráci s vládními představiteli a těmi, kdo vytvářejí státní majetek. Pouhým štědrým rozdáváním prasādam a vykonáváním saṅkīrtanu může na celém světě zavládnout mír a blahobyt.

Všechny hmotné obřady doporučené ve védských písmech zahrnují oběti polobohům. Toto uctívání polobohů je určeno pro méně inteligentní lidi, neboť výsledky jakéhokoliv uctívání patří Nārāyaṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (5.29) Pán Kṛṣṇa říká (bhoktāraṁ yajña-tapasām), že On je ve skutečnosti poživatelem všech obětí. Proto se nazývá Yajñapuruṣa.

Dhruva Mahārāja byl velký oddaný a neměl s vykonáváním těchto obětí nic společného, ale přesto vykonal mnohé oběti a rozdal všechno své bohatství v podobě milodarů, aby dal příklad obyvatelům království. Během svého života hospodáře neutratil nic pro vlastní smyslový požitek. Výraz karma-phala-pradam je v tomto verši velmi důležitý. Pán dává individuálním živým bytostem různou karmu podle jejich přání. Jako Nadduše sídlí v srdci všech a je tak laskavý a velkorysý, že dává každému vše potřebné pro jeho libovolné jednání. Živá bytost si poté také užívá výsledků svého jednání. Chceme-li panovat hmotné přírodě, Pán nám k tomu dá veškeré možnosti, ale my budeme zapleteni do výsledných reakcí. Pán pomůže i tomu, kdo se chce plně zaměstnat oddanou službou, a oddaný si pak bude užívat výsledků. Proto je Pán známý jako karma-phala-prada.