SB 4.11: Svāyambhuva Manu radí Dhruvovi, aby ukončil boj

SB 4.11.1 Śrī Maitreya pravil: Můj milý Viduro, když Dhruva Mahārāja uslyšel povzbudivá slova velkých mudrců, dotekem vody vykonal očistný ācaman. Poté vzal šíp zhotovený Pánem Nārāyaṇem a přiložil ho ke svému luku.
SB 4.11.2 Jakmile Dhruva Mahārāja přiložil šíp nārāyaṇāstru ke svému luku, iluze stvořené Yakṣi okamžitě zmizely, stejně jako zmizí všechny hmotné bolesti a radosti, když plně poznáme své vlastní já.
SB 4.11.3 Již pouhý dotek zbraně Nārāyaṇa Ṛṣiho s lukem Dhruvy Mahārāje způsobil, že z něho vylétly zlaté šípy, jejichž opeření se podobalo labutím křídlům. S hlasitým hvízdáním vnikaly do těl nepřátelských bojovníků, jako když pávi s halasným křikem vlétnou do lesa.
SB 4.11.4 Tyto ostré šípy vyděsily nepřátelské bojovníky natolik, že téměř ztratili vědomí. Někteří Yakṣové na bojišti se však chopili zbraní a rozzuřeně na Dhruvu Mahārāje zaútočili. Jak se na něho hnali s pozdviženými zbraněmi, podobali se rozzlobeným hadům, kteří se vztyčenými hlavami doráželi na Garuḍu.
SB 4.11.5 Jakmile Dhruva Mahārāja viděl blížící se Yakṣi, okamžitě je svými šípy rozsekal na kusy. Když jejich paže, nohy a hlavy takto oddělil od trupů, poslal je všechny na planetární systém nad Sluncem, kam se mohou dostat jen prvotřídní brahmacārīni, kteří nikdy nevypustili semeno.
SB 4.11.6 Když Svāyambhuva Manu viděl, že jeho vnuk Dhruva Mahārāja zabíjí i mnoho nevinných Yakṣů, slitoval se nad nimi a spolu s velkými mudrci za ním přišel, aby mu dal vhodné pokyny.
SB 4.11.7 Pán Manu pravil: Zadrž, můj milý synu, přehnaný hněv není dobrý—je to cesta do pekla. Překročil jsi míru a zbytečně zabíjíš mnoho Yakṣů, kteří za nic nemohou.
SB 4.11.8 Drahý synu, tvé zabíjení nevinných Yakṣů neschvalují žádné autority a také není hodné člena naší rodiny, od které se očekává, že bude znát zákony náboženství a bezbožnosti.
SB 4.11.9 Můj milý synu, dokázal jsi, že máš velice rád svého bratra, a jsi zarmoucený tím, že ho Yakṣové zabili, ale zvaž, co jsi udělal — kvůli přestupku jednoho Yakṣi jsi zabil mnoho nevinných.
SB 4.11.10 Člověk nemá považovat tělo za vlastní já a zabíjet těla druhých, jako to dělají zvířata. Světci, kteří následují cestu oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, to výslovně zakazují.
SB 4.11.11 Dosáhnout duchovního sídla Pána Hariho na vaikuṇṭhských planetách je velmi obtížné, ale ty máš to štěstí, že je ti již předurčeno tam dospět, neboť uctíváš Pána jako nejvyšší útočiště všech živých bytostí.
SB 4.11.12 Pán na tebe neustále myslí, neboť jsi Jeho čistý oddaný, a váží si tě také všichni Jeho důvěrní oddaní. Tvůj život by měl být příkladem pro druhé. Jsem proto překvapen — co tě vedlo k tak ohavnému činu?
SB 4.11.13 Když se oddaný obrací na druhé lidi s tolerancí, milosrdností, přátelstvím a nestranností, je s ním Pán velmi spokojen.
SB 4.11.14 Ten, kdo ve svém životě skutečně uspokojí Nejvyšší Osobnost Božství, je osvobozen od hrubohmotného i jemnohmotného podmínění. Když se tímto způsobem dostane mimo vliv hmotných kvalit přírody, těší se neomezené duchovní blaženosti.
SB 4.11.15 Stvoření hmotného světa začíná pěti prvky, a vše, včetně těla muže a ženy, je tedy vytvořeno z nich. Počet mužů a žen se v tomto hmotném světě dále zvyšuje pohlavním stykem.
SB 4.11.16 Manu pokračoval: Drahý králi Dhruvo, příčinou stvoření, udržování a zničení je iluzorní, hmotná energie Nejvyšší Osobnosti Božství a vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody.
SB 4.11.17 Můj milý Dhruvo, Nejvyšší Pán je neznečištěný kvalitami hmotné přírody a je vzdálenou příčinou stvoření tohoto hmotného vesmírného projevu. Na Jeho podnět je stvořeno mnoho dalších příčin a důsledků, a celý vesmír se tak pohybuje jako železo přitahované magnetem.
SB 4.11.18 Nejvyšší Pán zapřičiňuje časem, Svou nepředstavitelnou svrchovanou energií, vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody, a výsledkem toho jsou různé druhy energií. Pán je sice zdánlivě činný, ale ve skutečnosti nic nedělá. Zabíjí, ale přitom není tím, kdo zabíjí. Vše se odehrává pouze prostřednictvím Jeho nepochopitelné moci.
SB 4.11.19 Můj milý Dhruvo, Nejvyšší Pán existuje věčně, ale v podobě času ničí vše. Nemá počátek, ačkoliv On Sám je počátkem všeho, a je nevyčerpatelný, přestože vše je časem vyčerpáno. Živé bytosti se rodí prostřednictvím otce a jsou zabíjeny prostřednictvím smrti, ale Pán je věčně mimo zrození a smrt.
SB 4.11.20 V hmotném světě je Nejvyšší Pán přítomný jako věčný čas a ke každému se chová neutrálně. Nikdo není Jeho spojenec a nikdo není Jeho nepřítel. Pod vládou času si každý užívá nebo trpí výsledky své vlastní karmy, plodonosných činností. Tak jako se částečky prachu vznášejí ve větru, podobně každý podle své příslušné karmy trpí nebo si užívá hmotné existence.
SB 4.11.21 Viṣṇu, všemohoucí Nejvyšší Osobnost Božství, uděluje každému výsledky jeho plodonosného jednání. Živé bytosti mají buď velmi krátký, nebo naopak velmi dlouhý život, ale Nejvyšší Pán je vždy transcendentální a nepřipadá v úvahu, že by se Jeho život mohl zkrátit nebo prodloužit.
SB 4.11.22 Někteří vysvětlují rozdíly mezi různými životními druhy s jejich utrpením a požitkem jako výsledky karmy, jiní říkají, že je to způsobeno přirozeností živé bytosti, podle jiných je příčinou čas, další to pokládají za dílo osudu a jiní říkají, že se to děje díky touze.
SB 4.11.23 Transcendentálního Pána, Absolutní Pravdu, nelze pochopit nedokonalou snahou smyslů ani poznat bezprostředním vnímáním. Vládne nesčetným energiím, mezi něž patří také celková hmotná energie, a nikdo nemůže porozumět Jeho plánům a činnostem. I když je původní příčinou všech příčin, nelze Ho poznat mentální spekulací.
SB 4.11.24 Drahý synu, nebyli to Yakṣové z Kuverova rodu, kdo zabil tvého bratra. Zrození a smrt všech živých bytostí způsobuje Nejvyšší, který je příčinou všech příčin.
SB 4.11.25 Nejvyšší Pán tvoří, udržuje a časem opět ničí tento hmotný svět. Protože je však těmto činnostem transcendentální, neovlivňuje Ho při nich ani falešné ego, ani kvality hmotné přírody.
SB 4.11.26 Nejvyšší Osobnost Božství je Nadduší všech živých bytostí, jejich vládce a udržovatel. Každého tvoří, udržuje a ničí prostřednictvím Své vnější energie.
SB 4.11.27 Dhruvo, můj drahý chlapče, odevzdej se prosím Nejvyššímu Pánu, konečnému cíli pokroku celého světa. Všichni, včetně polobohů v čele s Pánem Brahmou, jednají pod Jeho vládou, stejně jako býka ovládá jeho majitel tím, že ho vede za provaz upevněný v nose.
SB 4.11.28 Můj milý Dhruvo, ve věku pouhých pěti let jsi byl natolik zasažen slovy své macechy, že jsi neohroženě opustil matčinu ochranu a odešel do lesa provozovat yogu za účelem realizace Nejvyšší Osobnosti Božství. Tím jsi již dosáhl nejvyššího postavení ve všech třech světech.
SB 4.11.29 Můj milý Dhruvo, proto tě prosím, obrať svoji pozornost na Nejvyšší Osobu, neomylný Brahman. Ve svém původním postavení se soustřeď na Nejvyšší Osobnost Božství a na základě seberealizace zjistíš, že toto hmotné rozlišování je pouhým přeludem.
SB 4.11.30 Až znovu dosáhneš svého přirozeného postavení a budeš sloužit Nejvyššímu Pánu, všemocnému zdroji veškeré blaženosti a Nadduši všech živých bytostí, velmi rychle zapomeneš na iluzorní představy “já” a “moje”.
SB 4.11.31 Drahý králi, zvaž má slova, která na tebe zapůsobí jako léčení na nemoc. Ovládni svůj hněv, neboť hněv je největším nepřítelem na cestě duchovní realizace. Přeji ti vše nejlepší. Řiď se prosím mými radami.
SB 4.11.32 Ten, kdo touží po osvobození z hmotného světa, by nikdy neměl podlehnout hněvu, neboť člověk zmatený hněvem se pro druhé stává zdrojem strachu.
SB 4.11.33 Drahý Dhruvo, myslel sis, že Yakṣové zavraždili tvého bratra, a proto jsi jich mnoho pobil. Tím jsi však znepokojil mysl Śivova bratra Kuvery, který je správcem pokladu polobohů. Vezmi prosím na vědomí, že tvé chování bylo vůči Kuverovi a Pánu Śivovi velice neuctivé.
SB 4.11.34 Můj synu, musíš Kuveru okamžitě uklidnit vlídnými slovy a modlitbami, aby jeho hněv nepostihl naši rodinu.
SB 4.11.35 Když Svāyambhuva Manu svého vnuka poučil, Dhruva Mahārāja se mu s úctou poklonil a Pán Manu i velcí mudrci se poté vrátili do svých domovů.