Śrīmad-bhāgavatam 3.9.9
Verš
māyā-balaṁ bhagavato jana īśa paśyet
tāvan na saṁsṛtir asau pratisaṅkrameta
vyarthāpi duḥkha-nivahaṁ vahatī kriyārthā
Synonyma
yāvat — dokud; pṛthaktvam — separatismus; idam — tento; ātmanaḥ — těla; indriya-artha — pro smyslový požitek; māyā-balam — vliv vnější energie; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; janaḥ — člověk; īśa — ó můj Pane; paśyet — vidí; tāvat — do té doby; na — ne; saṁsṛtiḥ — vliv hmotné existence; asau — ten člověk; pratisaṅkrameta — může překonat; vyarthā api — i když beze smyslu; duḥkha-nivaham — mnohonásobné utrpení; vahatī — přinášející; kriyā-arthā — pro plodonosné činnosti.
Překlad
Ó můj Pane, hmotné utrpení se duše ve skutečnosti vůbec netýká. Ale dokud podmíněná duše vidí tělo jako prostředek svého smyslového požitku, nemůže se vyplést ze sítě hmotného strádání, neboť je pod vlivem Tvé vnější energie.
Význam
Celý problém živé bytosti v hmotné existenci představují její nezávislé představy o životě. Každý vždy závisí na zákonech Nejvyššího Pána, v podmíněném i osvobozeném stavu, ale podmíněná duše si o sobě vlivem vnější energie myslí, že nezávisí na svrchovanosti Osobnosti Božství. Jejím přirozeným údělem je sladit se s touhou svrchované vůle, a dokud to živá bytost neučiní, musí se dál nechat vláčet v hmotných okovech. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (2.55): prajahāti yadā kāmān sarvān pārtha mano-gatān — musí se vzdát všech plánů vytvořených vlastní mentální spekulací. Živá bytost se musí spojit se svrchovanou vůlí. To jí pomůže vyprostit se ze zapletení hmotné existence.