SB 3.9.6

tāvad bhayaṁ draviṇa-deha-suhṛn-nimittaṁ
śokaḥ spṛhā paribhavo vipulaś ca lobhaḥ
tāvan mamety asad-avagraha ārti-mūlaṁ
yāvan na te 'ṅghrim abhayaṁ pravṛṇīta lokaḥ
Překlad slovo od slova: 
tāvat — do té doby; bhayam — strach; draviṇa — majetek; deha — tělo; suhṛt — příbuzní; nimittam — kvůli; śokaḥ — nářek; spṛhā — touha; paribhavaḥ — pokoření; vipulaḥ — veliké; ca — také; lobhaḥ — lakota; tāvat — do té doby; mama — moje; iti — takto; asat — dočasné; avagrahaḥ — činnost; ārti-mūlam — plni úzkostí; yāvat — dokud; na — ne; te — Tvoje; aṅghrim abhayam — lotosové nohy, poskytující bezpečí; pravṛṇīta — přijmou útočiště; lokaḥ — lidé světa.
Překlad: 
Ó můj Pane, lidé světa jsou zatíženi mnoha druhy hmotné úzkosti a mají neustále strach. Stále se snaží ochránit majetek, tělo a přátele, jsou plni nářku, nechtěných tužeb a stále pokoření. Z lakoty zakládají své činnosti na dočasných představách, že “toto je moje”. Dokud nepřijmou útočiště u Tvých lotosových nohou, které poskytují bezpečí, budou stále plni těchto úzkostí.
Význam: 

Někdo se může zeptat, jak je možné myslet vždy na Pána, Jeho jméno, slávu, vlastnosti atd., když je člověk zatížen starostmi o rodinu. Každý v hmotném světě je plný myšlenek na to, jak zaopatřit svoji rodinu, ochránit své zdraví, držet krok s přáteli a příbuznými atd. Neustále se proto obává a naříká ve snaze udržet daný status quo. Na tuto otázku Brahmā velice výstižně odpovídá tímto veršem.

Čistý oddaný Pána se nikdy nepovažuje za vlastníka svého domova. Ponechává vše Pánově svrchované vládě, a proto nemá strach o zaopatření své rodiny nebo ochranu rodinných zájmů. Na základě tohoto odevzdání ho již žádný majetek nepřitahuje. A pokud ano, není to pro smyslový požitek, ale pro službu Pánu. Čistý oddaný může hromadit majetek jako obyčejný člověk, ale rozdíl je v tom, že oddaný střádá peníze pro službu Pánu, zatímco obyčejný člověk to dělá pro svůj smyslový požitek. Pro oddaného tedy není hromadění majetku zdrojem úzkosti, jak je tomu usvětského člověka. A jelikož čistý oddaný přijímá vše ve vztahu ke službě Pánu, jedové zuby hromadění majetku jsou vytržené. Když je had zbaven jedu, nemá jeho uštknutí žádné osudné následky. Stejně tak majetek hromaděný pro Pána nemá žádné jedové zuby a nepřináší zhoubu. Čistý oddaný není nikdy zapleten do světských materialistických záležitostí, ani když i nadále pobývá v tomto světě jako obyčejný člověk.