Śrīmad-bhāgavatam 3.9.33

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je řečeno, že ten, jehož jedinou touhou je prokazovat Pánu transcendentální láskyplnou službu, je osvobozený za všech podmínek hmotné existence. Takový služebnický postoj je svarūpa neboli skutečná podoba živé bytosti. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu toto prohlášení potvrzuje v Caitanya-caritāmṛtě, kde říká, že skutečnou, duchovní podobou živé bytosti je podoba věčného služebníka Nejvyššího Pána. Následovníci māyāvādské školy se otřásají při pomyšlení na to, že živá bytost je služebník, protože nevědí, že v transcendentálním světě se služba Pánu zakládá na transcendentální lásce. Transcendentální láskyplnou službu nelze nikdy přirovnávat k vynucené službě v hmotném světě. I když si někdo v hmotném světě myslí, že neslouží nikomu, přesto je služebníkem svých smyslů podle diktátu hmotných kvalit. Ve skutečnosti nikdo v tomto hmotném světě není pánem, a služebníci smyslů proto mají se služebnictvím velice špatné zkušenosti. Otřásají se hrůzou při pomyšlení na službu, protože nemají žádné poznání o transcendentálním postavení. V transcendentální láskyplné službě je služebník stejně svobodný jako Pán. Pán je svarāṭ neboli plně nezávislý a služebník v duchovní atmosféře je také svarāṭ, neboť tam neexistuje žádná vynucená služba. Transcendentální služba tam vychází ze spontánní lásky. Nepatrný záblesk takové služby můžeme vidět na službě matky synovi, přítele příteli nebo manželky manželovi. Přátelská, rodičovská nebo manželská služba není vynucená, ale zakládá se pouze na lásce. Zde v tomto hmotném světě je však láskyplná služba pouhým odrazem. Skutečná služba neboli služba ve svarūpě probíhá v transcendentálním světě ve společnosti Pána. Tutéž službu, vycházející z transcendentální lásky, lze s oddaností vykonávat i zde.

Tento verš lze vztáhnout i na školu jñāny. Osvícený jñānī, který je osvobozen od všeho hmotného znečištění, to znamená od hrubohmotných a jemnohmotných těl, včetně smyslů tvořených hmotnými kvalitami přírody, je pohroužený do Nejvyššího, a je tak osvobozen z hmotného otroctví. Jñānī a oddaní se shodují až do bodu osvobození z hmotného znečištění. Jenže zatímco se jñānī spokojí s pouhým poznáním, oddaní dělají další duchovní pokrok v láskyplné službě. Rozvíjejí svoji duchovní individualitu ve spontánním služebnickém postoji, jenž se neustále vyvíjí až po mādhurya-rasu neboli transcendentální láskyplnou službu, kterou si mezi sebou vyměňují milenci.