Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv třetí: Status quo » KAPITOLA SEDMÁ

Śrīmad-bhāgavatam 3.7.6

Verš

bhagavān eka evaiṣa
sarva-kṣetreṣv avasthitaḥ
amuṣya durbhagatvaṁ vā
kleśo vā karmabhiḥ kutaḥ

Synonyma

bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; ekaḥ — jediný; eva eṣaḥ — všechny tyto; sarva — vše; kṣetreṣu — v živých bytostech; avasthitaḥ — pobývající; amuṣya — živých bytostí; durbhagatvam — neštěstí; vā — nebo; kleśaḥ — utrpení; vā — nebo; karmabhiḥ — způsobené činnostmi; kutaḥ — proč.

Překlad

Pán pobývá jako Nadduše v srdci každé živé bytosti. Proč tedy činnosti živých bytostí vedou k neštěstí a utrpení?

Význam

Další otázka, kterou Vidura položil Maitreyovi, zní: “Proč živé bytosti zažívají tolik neštěstí a utrpení, přestože je Pán přítomen v jejich srdcích jako Nadduše?” Tělo se přirovnává k ovocnému stromu a živá bytost a Pán v podobě Nadduše jsou jako dva ptáci sedící na něm. Individuální duše jí ovoce tohoto stromu, ale Nadduše neboli Pán je pouze svědkem jejích činností. Občan státu může trpět při nedostatečném dohledu státních autorit, ale jak je možné, aby trpěl kvůli jiným občanům, když je hlava státu osobně přítomná? Nebo z jiného hlediska: chápeme, že živá bytost neboli jīva je kvalitativně totožná s Pánem, a její poznání v čistém životním stavu tedy nemůže být zakryté nevědomostí, zvláště v přítomnosti Pána. Jak tedy může živá bytost podlehnout nevědomosti a být zakryta vlivem māyi? Pán je otcem a ochráncem každé živé bytosti a nazývá se také bhūta-bhṛt neboli “udržovatel živých bytostí”. Proč by tedy měla živá bytost zažívat tolik utrpení a neštěstí? Nemělo by tomu tak být, ale přitom vidíme, že se to děje všude. Vidura proto položil tuto otázku, aby byla vysvětlena.