Śrīmad-bhāgavatam 3.7.13
Verš
draṣṭrātmani pare harau
vilīyante tadā kleśāḥ
saṁsuptasyeva kṛtsnaśaḥ
Synonyma
Překlad
Když jsou smysly spokojené v pozorovateli-Nadduši, Osobnosti Božství, a splynou s Ním, všechna utrpení končí jako po tvrdém spánku.
Význam
Výše popsané chvění živé bytosti je způsobené smysly. Jelikož je celá hmotná existence určena pro smyslový požitek, smysly jsou prostředkem pro hmotné činnosti a způsobují chvění stálé duše. Je tedy nutné je odpoutat od všech hmotných činností. Podle impersonalistů smysly zastaví svoji činnost, když duše splyne s Nadduší, Brahmanem. Oddaní ovšem nebrání hmotným smyslům v jednání, ale zaměstnávají své transcendentální smysly ve službě Transcendci, Nejvyšší Osobnosti Božství. V obou případech je nutné ukončit prostřednictvím rozvoje poznání činnosti smyslů na hmotném poli, a je-li to možné, zaměstnat smysly ve službě Pánu. Smysly jsou svojí povahou transcendentální, ale jejich činnosti se znečistily ve styku s hmotou. Nemůžeme bránit smyslům v jakémkoliv jednání, jak doporučují impersonalisté, ale musíme je léčit z jejich hmotné nemoci. V Bhagavad-gītě (2.59) je řečeno, že člověk může ukončit všechny hmotné činnosti pouze tehdy, když je uspokojen nějakou lepší činností. Vědomí je svojí povahou činné a v činnosti mu není možné zabránit. Nestačí, když budeme zlobivému dítěti uměle bránit v činnosti. Musíme mu dát nějaké lepší zaměstnání a dítě automaticky přestane zlobit. Stejně tak lze nevhodné činnosti smyslů ukončit jedině lepším zaměstnáním, které má vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství. Oči se mohou dívat na nádhernou podobu Pána, jazyk může ochutnávat prasādam neboli zbytky pokrmu obětovaného Pánovi, uši mohou naslouchat o Jeho slávě, ruce mohou čistit Pánův chrám, nohy sloužit k návštěvám Jeho chrámů — a když jsou všechny smysly takto zaměstnány v rozmanitých transcendentálních činnostech, jedině tehdy mohou být transcendentální smysly nasyceny a věčně osvobozeny od hmotného zaměstnání. Pán jako Nadduše pobývající v srdci každého a jako Nejvyšší Osobnost Božství v transcendentálním světě daleko za hranicemi hmotného stvoření pozoruje všechny naše činnosti. Naše činnosti musí být natolik transcendentální, aby na nás Pán milostivě se zalíbením pohlédl a zapojil nás do Své transcendentální služby. Jedině pak mohou být smysly zcela uspokojeny a přestanou být obtěžovány hmotnou přitažlivostí.