SB 3.6.3

so 'nupraviṣṭo bhagavāṁś
ceṣṭārūpeṇa taṁ gaṇam
bhinnaṁ saṁyojayām āsa
suptaṁ karma prabodhayan
Překlad slovo od slova: 
saḥ — to; anupraviṣṭaḥ — takto později vstupující; bhagavān — Osobnost Božství; ceṣṭā-rūpeṇa — Svým zosobněním činnosti, Kālī; tam — oni; gaṇam — všechny živé bytosti, včetně polobohů; bhinnam — odděleně; saṁyojayām āsa — zaměstnáni prací; suptam — spící; karma — práce; prabodhayan — probouzející.
Překlad: 
Když Pán, Osobnost Božství, vstoupil do prvků Svojí energií, všechny živé bytosti se probudily k různým činnostem, stejně jako se člověk po procitnutí ze spánku věnuje své práci.
Význam: 

Každá individuální duše upadá po zničení hmotného světa do bezvědomí a vstupuje do Pána společně s Jeho hmotnou energií. Tyto individuální živé bytosti jsou věčně podmíněné duše, ale s každým novým stvořením dostávají příležitost osvobodit se a stát se svobodnými dušemi. Všechny dostávají příležitost využít védské moudrosti a poznat, jaký je jejich vztah k Nejvyššímu Pánu, jak mohou být osvobozeny a jaký konečný užitek vyplývá z takového osvobození. Řádným studiem Ved si živá bytost uvědomuje svoje postavení a začíná se věnovat transcendentální oddané službě Pánu, čímž je postupně povýšena do duchovního nebe. Individuální duše se v hmotném světě věnují různým činnostem podle svých minulých nenaplněných tužeb. Po zničení určitého těla individuální duše na vše zapomíná, ale dokonale milostivý Pán, který pobývá v srdci každého jako svědek (Nadduše), ji probouzí a připomíná jí minulé touhy. Podle nich začne živá bytost jednat v příštím životě. Toto neviditelné vedení je označováno jako osud a rozumný člověk chápe, že tyto touhy prodlužují jeho otroctví ve třech kvalitách přírody.

Někteří méně inteligentní filozofové mylně považují nevědomý spánek živé bytosti po částečném nebo úplném zániku stvoření za konec života. Po zničení příslušného hmotného těla upadá živá bytost do bezvědomí pouze na několik měsíců a po úplném konci hmotného světa na mnoho milionů let. Pán ji však znovu probouzí k činnostem, jakmile je stvoření znovu oživeno. Živá bytost je věčná a bdělý stav vědomí, který se projevuje činnostmi, je jejím přirozeným životním stavem. V tomto stavu nemůže přestat jednat, a proto jedná podle svých různých tužeb. Když se její tužby upnou k transcendentální službě Pánu, její život se zdokonaluje, a tak je povýšena do duchovního nebe, kde se těší věčně probuzenému životu.