Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv třetí: Status quo » KAPITOLA ČTVRTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 3.4.8

Verš

vāma ūrāv adhiśritya
dakṣiṇāṅghri-saroruham
apāśritārbhakāśvattham
akṛśaṁ tyakta-pippalam

Synonyma

vāme — na levém; ūrau — stehně; adhiśritya — umístěná; dakṣiṇa-aṅghri-saroruham — pravá lotosová noha; apāśrita — opírající se o; arbhaka — mladý; aśvattham — banyánovník; akṛśam — šťastný a spokojený; tyakta — když opustil; pippalam — pohodlí domácnosti.

Překlad

Pán seděl opřený o mladý banyánovník s pravou lotosovou nohou na Svém levém stehně, a přestože opustil veškeré pohodlí domova, vypadal v této pozici velice šťastný a spokojený.

Význam

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura má způsob Pánova sedu se zády opřenými o mladý banyánovník také svůj význam. Banyánovník se nazývá aśvattha, protože žije velice dlouho. Jeho kořeny spouštějící se z větví a jejich energie jsou hmotné prvky, kterých je celkem pět: země, voda, oheň, vzduch a éter. Všechny hmotné energie zastoupené banyánovníkem jsou výtvory vnější energie Pána, a proto jsou za Jeho zády. A jelikož tento vesmír, ve kterém žijeme, je nejmenší ze všech, banyánovník je zde označen jako malý, jako dítě. Tyakta-pippalam naznačuje, že Pán nyní ukončil Své zábavy v tomto malém vesmíru. Jelikož je však absolutní a věčně blažený, není pro Něho žádný rozdíl mezi tím, když něco opouští nebo když něco přijímá. Pán byl připravený opustit tento vesmír a jít do jiného, stejně jako slunce zároveň na jedné planetě vychází a na druhé zapadá, aniž by přitom měnilo své postavení.