Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.4.20

Verš

sa evam ārādhita-pāda-tīrthād
adhīta-tattvātma-vibodha-mārgaḥ
praṇamya pādau parivṛtya devam
ihāgato ’haṁ virahāturātmā

Synonyma

saḥ — já; evam — takto; ārādhita — uctil; pāda-tīrthāt — od Osobnosti Božství; adhīta — studoval; tattva-ātma — pravda o vlastním já; vibodha — chápání; mārgaḥ — cesta; praṇamya — po uctivém pozdravu; pādau — u Jeho lotosových nohou; parivṛtya — po obejití; devam — Pána; iha — na toto místo; āgataḥ — dospěl; aham — já; viraha — odloučení; ātura-ātmā — uvnitř zarmoucen.

Překlad

Od mého duchovního mistra, Osobnosti Božství, jsem se učil cestě chápání pravdy o vlastním já. Poté jsem Ho uctivě obešel a dospěl jsem na toto místo, velice zarmoucen z odloučení.

Význam

Samotný život Śrī Uddhavy je znázorněním catuḥ-ślokī Bhāgavatamu, které Nejvyšší Pán sdělil nejprve Brahmājīmu. Tyto čtyři nesmírně významné verše Śrīmad-Bhāgavatamu si zvláště vybírají māyāvādští spekulanti a opatřují je vlastním výkladem, vyhovujícím jejich neosobnímu monistickému názoru. Zde dostávají všichni tito neautorizovaní spekulanti jednoznačnou odpověď. Verše Śrīmad-Bhāgavatamu jsou čistě teistickou vědou, kterou chápou pouze ti, kteří důkladně prostudovali a pochopili Bhagavad-gītu. Lidé, kteří holdují neautorizovaným suchým spekulacím, urážejí lotosové nohy Pána Śrī Kṛṣṇy. Překrucují významy Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu, aby tak sváděli veřejnost a připravili si přímou cestu do pekla zvaného Andhatāmisra. Jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (16.20), tito závistiví spekulanti nemají žádné poznání a jsou nepochybně odsouzeni trpět život za životem. Staví se za autoritu Śrīpādy Śaṅkarācāryi, který však nešel tak daleko, aby urážel lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Podle Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua kázal Śrīpāda Śaṅkarācārya māyāvādskou filozofii za zvláštním účelem. Tato filozofie byla nezbytná pro překonání buddhistické filozofie o neexistenci duše, ale nebyla v žádném případě určena k trvalému přijímání. Bylo to nouzové řešení. Ve svém komentáři k Bhagavad-gītě i Śaṅkarācārya uznal Pána Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Jelikož byl velkým oddaným Pána Kṛṣṇy, neodvažoval se psát žádný komentář ke Śrīmad-Bhāgavatamu, protože by to byla přímá urážka lotosových nohou Pána. Pozdější spekulanti však ve jménu māyāvādské filozofie komentují catuḥ-ślokī Bhāgavatamu bez jakéhokoliv autorizovaného záměru, aniž by to někomu přinášelo nějaký prospěch.

Lidé rozvíjející suché monistické spekulace nemají právo se dotýkat Śrīmad-Bhāgavatamu, protože zvláště toto védské písmo jim zakázal samotný jeho velký autor. Śrīla Vyāsadeva jednoznačně zakazuje těm, kteří se zabývají náboženstvím, hospodářským rozvojem, uspokojováním smyslů a nakonec i osvobozením, aby se snažili pochopit Śrīmad-Bhāgavatam, protože jim není určen (Bhāg. 1.1.2). Śrīpāda Śrīdhara Svāmī, velký komentátor Śrīmad-Bhāgavatamu, jasně zakázal monistům a lidem, kteří chtějí dosáhnout osvobození, zabývat se Śrīmad-Bhāgavatamem. Není to nic pro ně. Přesto se tito lidé snaží zvráceně pochopit Śrīmad-Bhāgavatam, aniž by k tomu byli oprávněni, a dopouštějí se tak urážek proti nohám Pána, což si nedovolil ani Śrīpāda Śaṅkarācārya. Připravují si tak další pokračování svého strastiplného života. Je třeba si zde zvláště povšimnout toho, že Uddhava studoval catuḥ-ślokī Bhāgavatam přímo u Pána, který ho nejprve přednesl Brahmājīmu. Tentokrát ale Pán důvěrněji popisoval pravdu o vlastním já neboli paramāṁ sthitim. Poté, co se Uddhava naučil tomuto poznání o lásce a o vlastním já, velice ho zarmoutily pocity odloučení od Pána. Nikdo nemůže pochopit skutečný význam čtyř základních veršů Śrīmad-Bhāgavatamu, dokud neprocitne do stavu Uddhavy—dokud nezná věčný pocit odloučení od Pána, založený na transcendentální lásce, který projevil také Pán Caitanya. Nikdo by se neměl zabývat neautorizovaným překrucováním významu a vstupovat tak na nebezpečnou cestu urážek.