Skip to main content

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

Kapilovy pokyny o stěhování živých bytostí

Verš

śrī-bhagavān uvāca
karmaṇā daiva-netreṇa
jantur dehopapattaye
striyāḥ praviṣṭa udaraṁ
puṁso retaḥ-kaṇāśrayaḥ

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl; karmaṇā — výsledky práce; daiva-netreṇa — pod dohledem Pána; jantuḥ — živá bytost; deha — tělo; upapattaye — aby získala; striyāḥ — ženy; praviṣṭaḥ — vstupuje; udaram — do lůna; puṁsaḥ — muže; retaḥ — semene; kaṇa — částice; āśrayaḥ — pobývá v.

Překlad

Osobnost Božství Kapiladeva pravil: Pod dohledem Nejvyššího Pána a podle výsledků své práce se živá bytost neboli duše dostává prostřednictvím částice mužova semene do lůna ženy, aby přijala určitý druh těla.

Význam

Jak je řečeno v minulé kapitole, poté, co člověk prožije různé druhy pekelného utrpení, dostává znovu lidské tělo. Tato kapitola dále rozvádí stejné téma. Aby duše, která již prošla utrpením v pekle, získala určitou lidskou podobu, je vložena do semene vhodného muže, který má všechny předpoklady stát se jejím otcem. Během pohlavního styku je duše přemístěna prostřednictvím otcova semene do lůna matky, aby vytvořila určitý druh těla. Tento postup se vztahuje na všechny vtělené živé bytosti, ale zde je zvláště vztažen k člověku, který byl nucen jít do pekla Andha-tāmisra. Nejprve trpěl tam, a když se má po životě v mnoha druzích pekelných těl, jako například psů a prasat, vrátit znovu do lidské podoby, dostává příležitost narodit se ve stejném druhu těla, jako bylo to, z něhož poklesl do pekla.

Vše se děje pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství. Tělo dává hmotná příroda, ale činí tak na pokyn Nadduše. V Bhagavad-gītě je řečeno, že živá bytost po tomto světě cestuje na voze, který je výtvorem hmotné přírody. Nejvyšší Pán v podobě Nadduše individuální duši neustále doprovází. Nařizuje hmotné přírodě, aby jí dávala určitý druh těla podle výsledků jejích činností, a hmotná příroda plní Jeho pokyny. Velice významné je zde slovo retaḥ-kaṇāśrayaḥ, protože naznačuje, že život v lůně ženy nevytváří mužovo semeno. Ve skutečnosti přijala v částici semene útočiště živá bytost, duše, která je vpravena do lůna ženy, kde se potom vyvíjí tělo. Živou bytost není možné stvořit pouhým pohlavním stykem, bez přítomnosti duše. Materialistická teorie, že duše neexistuje a dítě se rodí pouze na základě hmotného spojení spermie a vajíčka, není příliš rozumná. Je nepřijatelná.

Verš

kalalaṁ tv eka-rātreṇa
pañca-rātreṇa budbudam
daśāhena tu karkandhūḥ
peśy aṇḍaṁ vā tataḥ param

Synonyma

kalalam — smíšení spermie a vajíčka; tu — potom; eka-rātreṇa — do první noci; pañca-rātreṇa — do páté noci; budbudam — bublina; daśa-ahena — v deseti dnech; tu — potom; karkandhūḥ — jako švestka; peśī — kus masa; aṇḍam — vejce; — nebo; tataḥ — z toho; param — poté.

Překlad

První noc se spermie a vajíčko smísí a během páté noci ze směsi vykvasí bublina. Ta se desátou noc vyvine do tvaru švestky, která se poté postupně mění v kus masa nebo vejce — podle toho, o jaký případ se jedná.

Význam

Tělo duše se vyvíjí čtyřmi různými způsoby — podle zdrojů, ze kterých pochází. Jeden druh těla, který mají stromy a rostliny, vyrůstá ze země; další druh těla vyrůstá z potu, jak je tomu v případě much, bakterií a štěnic; třetí druh těla se vyvíjí z vajec a čtvrtý z embrya. Tento verš říká, že po emulgaci vajíčka a spermie se tělo postupně vyvíjí v kus masa nebo ve vejce — podle toho, o jaký případ se jedná. V případě ptáků se vyvíjí ve vejce a v případě zvířat či lidských bytostí se vyvíjí v kus masa.

Verš

māsena tu śiro dvābhyāṁ
bāhv-aṅghry-ādy-aṅga-vigrahaḥ
nakha-lomāsthi-carmāṇi
liṅga-cchidrodbhavas tribhiḥ

Synonyma

māsena — do měsíce; tu — potom; śiraḥ — hlava; dvābhyām — za dva měsíce; bāhu — paže; aṅghri — nohy; ādi — atd.; aṅga — údy; vigrahaḥ — podoba; nakha — nehty; loma — chlupy; asthi — kosti; carmāṇi — a kůže; liṅga — pohlavní ústrojí; chidra — otvory; udbhavaḥ — objevují se; tribhiḥ — do tří měsíců.

Překlad

Během prvního měsíce se utvoří hlava a na konci druhého měsíce se formují ruce, nohy a další údy. Do tří měsíců se objeví nehty, prsty na rukách i na nohách, chlupy, kosti a kůže, jakož i pohlavní ústrojí a další tělesné otvory, to znamená oči, nosní dírky, uši, ústa a řiť.

Verš

caturbhir dhātavaḥ sapta
pañcabhiḥ kṣut-tṛḍ-udbhavaḥ
ṣaḍbhir jarāyuṇā vītaḥ
kukṣau bhrāmyati dakṣiṇe

Synonyma

caturbhiḥ — do čtyř měsíců; dhātavaḥ — složky; sapta — sedm; pañcabhiḥ — do pěti měsíců; kṣut-tṛṭ — hladu a žízně; udbhavaḥ — projevení; ṣaḍbhiḥ — do šesti měsíců; jarāyuṇā — zárodečnou blánou; vītaḥ — obalený; kukṣau — v břiše; bhrāmyati — pohybuje se; dakṣiṇe — na pravou stranu.

Překlad

Do čtyř měsíců ode dne početí se vyvíjí sedm základních složek těla—střevní míza, krev, maso, tuk, kosti, morek a semeno. Na konci pátého měsíce se poprvé ozývá hlad a žízeň a na konci šestého měsíce se plod obalený zárodečnou blánou začíná přesouvat na pravou stranu břicha.

Význam

Když je tělo dítěte na konci šesti měsíců zcela vyvinuté, dítě se začíná přesouvat — je-li mužského pohlaví, přesouvá se na pravou stranu, a je-li ženského pohlaví, snaží se přemístit na levou stranu.

Verš

mātur jagdhānna-pānādyair
edhad-dhātur asammate
śete viṇ-mūtrayor garte
sa jantur jantu-sambhave

Synonyma

mātuḥ — matky; jagdha — vzaté; anna-pāna — jídlem a pitím; ādyaiḥ — atd.; edhat — posilující; dhātuḥ — složky svého těla; asammate — odporné; śete — pobývá; viṭ-mūtrayoḥ — výkalů a moči; garte — v dutině; saḥ — ten; jantuḥ — plod; jantu — červů; sambhave — rodiště.

Překlad

Plod si bere svoji výživu z jídla a pití, které přijímá jeho matka, a tak roste a zůstává i nadále v onom odporném sídle plném výkalů a moči, které je rodištěm nejrůznějších červů.

Význam

V Mārkaṇḍeya Purāṇě je řečeno, že ze střeva matky vychází pupeční šňůra zvaná āpyāyanī, která ji spojuje s břichem dítěte, a skrze tento kanál přijímá dítě v lůně potravu, kterou matka strávila. Tímto způsobem dostává dítě v lůně výživu z matčina střeva a den za dnem roste. Údaje Mārkaṇḍeya Purāṇy o situaci dítěte v lůně plně potvrzuje moderní lékařská věda, a autoritu Purāṇ tudíž nelze vyvrátit, jak se o to někdy pokoušejí māyāvādští filozofové.

Jelikož dítě zcela závisí na potravě strávené matkou, v průběhu těhotenství se na matčin jídelníček vztahují určitá omezení. Těhotná matka má zakázáno příliš mnoho soli, čilí, cibule a podobných potravin, protože dětské tělo je příliš nové a choulostivé, takže taková ostrá jídla těžko snáší. Omezení a bezpečnostní opatření, jimiž se má těhotná matka podle doporučení védských písem (smṛti) řídit, jsou velice užitečná. Z védské literatury je zřejmé, kolik pozornosti společnost věnuje zplození dobrého dítěte. Obřad garbhādhāna před pohlavním stykem byl pro příslušníky vyšších složek společnosti povinný a je velice vědecký. Velmi důležité jsou i další postupy doporučené ve védských písmech pro dobu těhotenství. Pečovat o dítě je prvořadou rodičovskou povinností, protože bude-li o tuto péči dobře postaráno, společnost bude tvořena dobrým obyvatelstvem, které bude udržovat mír a blahobyt ve společnosti, zemi a celé lidské rase.

Verš

kṛmibhiḥ kṣata-sarvāṅgaḥ
saukumāryāt pratikṣaṇam
mūrcchām āpnoty uru-kleśas
tatratyaiḥ kṣudhitair muhuḥ

Synonyma

kṛmibhiḥ — červy; kṣata — kousané; sarva-aṅgaḥ — po celém těle; saukumāryāt — kvůli své choulostivosti; prati-kṣaṇam — každou chvíli; mūrcchām — bezvědomí; āpnoti — upadá do; uru-kleśaḥ — jehož utrpení je veliké; tatratyaiḥ — žijící tam (v břiše); kṣudhitaiḥ — hladoví; muhuḥ — znovu a znovu.

Překlad

Dítě, které znovu a znovu koušou po celém těle hladoví červi žijící v břiše, trpí hroznými bolestmi, jelikož je velice choulostivé. V této strašné situaci každou chvíli upadá do bezvědomí.

Význam

Utrpení hmotné existence cítíme nejen po opuštění matčina lůna, ale již v něm. Nešťastný život začíná ve chvíli, kdy živá bytost přijde poprvé do styku se svým hmotným tělem. Na tento zážitek však bohužel zapomeneme a nebereme bolesti zrození příliš vážně. V Bhagavad-gītě je proto výslovně uvedeno, že člověk má velice dbát na to, aby pochopil, jaké těžkosti představuje zrození a smrt. Stejně jako musíme projít mnoha těžkostmi během utváření tohoto těla v lůně matky, mnohé potíže nastávají i v okamžiku smrti. Jak bylo popsáno v minulé kapitole, živá bytost se musí převtělovat z jednoho těla do druhého, a když vstupuje do těl psů a prasat, dostává se do zvláště nepříznivých podmínek. Navzdory tomuto utrpení však pod vlivem māyi na vše zapomeneme a jsme okouzleni svým současným takzvaným štěstím, o němž je řečeno, že ve skutečnosti není ničím jiným než zmírněním neštěstí.

Verš

kaṭu-tīkṣṇoṣṇa-lavaṇa-
rūkṣāmlādibhir ulbaṇaiḥ
mātṛ-bhuktair upaspṛṣṭaḥ
sarvāṅgotthita-vedanaḥ

Synonyma

kaṭu — trpká; tīkṣṇa — ostrá; uṣṇa — horká; lavaṇa — slaná; rūkṣa — suchá; amla — kyselá; ādibhiḥ — atd.; ulbaṇaiḥ — přehnaně; mātṛ-bhuktaiḥ — jídly, která jí matka; upaspṛṣṭaḥ — ovlivněné; sarva-aṅga — po celém těle; utthita — vyvolaná; vedanaḥ — bolest.

Překlad

Následkem toho, že matka jí příliš trpká, ostrá, slaná či kyselá jídla, zažívá tělo dítěte neustále bolesti, které jsou téměř nesnesitelné.

Význam

Všechny popisy tělesné situace dítěte v lůně matky se vymykají našim představám. V takovém postavení je velice obtížné setrvávat, ale dítě tam přesto musí i nadále zůstat. Vše dokáže snášet jedině díky tomu, že jeho vědomí není příliš vyvinuté; jinak by zemřelo. To je požehnání māyi, která dává trpícímu tělu takové schopnosti, aby sneslo toto hrozné mučení.

Verš

ulbena saṁvṛtas tasminn
antraiś ca bahir āvṛtaḥ
āste kṛtvā śiraḥ kukṣau
bhugna-pṛṣṭha-śirodharaḥ

Synonyma

ulbena — zárodečnou blánou; saṁvṛtaḥ — obalené; tasmin — na tom místě; antraiḥ — vnitřnostmi; ca — a; bahiḥ — vně; āvṛtaḥ — pokryté; āste — leží; kṛtvā — položilo; śiraḥ — hlava; kukṣau — směrem k břichu; bhugna — ohnutá; pṛṣṭha — záda; śiraḥ-dharaḥ — krk.

Překlad

Dítě, jež je uzavřené v zárodečné bláně a zvenčí pokryté vnitřnostmi, zůstává ležet na jedné straně břicha s hlavou skloněnou ke svému bříšku a se zády a krkem ohnutými jako luk.

Význam

Kdyby se dospělý člověk ocitl v takové situaci, v jaké se nachází dítě v břiše, kdy je po všech stránkách dokonale zapletené, nepřežil by ani několik vteřin. Na všechno toto utrpení však bohužel zapomeneme a snažíme se být šťastní v současném životě, aniž bychom usilovali o osvobození duše z koloběhu zrození a smrti. Civilizace, ve které se o těchto věcech otevřeně nehovoří, aby lidé pochopili, jak tísnivé jsou podmínky hmotné existence, je velmi nešťastná.

Verš

akalpaḥ svāṅga-ceṣṭāyāṁ
śakunta iva pañjare
tatra labdha-smṛtir daivāt
karma janma-śatodbhavam
smaran dīrgham anucchvāsaṁ
śarma kiṁ nāma vindate

Synonyma

akalpaḥ — není schopné; sva-aṅga — své údy; ceṣṭāyām — pohnout; śakuntaḥ — pták; iva — jako; pañjare — v kleci; tatra — tam; labdha-smṛtiḥ — když získá svoji paměť; daivāt — šťastným řízením osudu; karma — činnosti; janma-śata-udbhavam — ke kterým došlo během posledních sta životů; smaran — vzpomíná; dīrgham — po dlouhou dobu; anucchvāsam — vzdychá; śarma — klid mysli; kim — jak; nāma — tedy; vindate — může dosáhnout.

Překlad

Takto je dítě jako pták v kleci a nemůže se ani hnout. Má-li štěstí, dokáže si v té době vzpomenout na všechny nesnáze svých minulých sta životů a zoufale se rmoutí. Jak může v této situaci najít klid mysli?

Význam

Dítě může po narození zapomenout na potíže prožité ve svých minulých životech, ale když vyroste, má alespoň možnost pochopit ze čtení autorizovaných písem, jako je Śrīmad-Bhāgavatam, jak bolestivým mučením procházíme při zrození a smrti. Jestliže nevěříme v písma, pak je to něco jiného, ale máme-li důvěru v autoritativnost těchto popisů, musíme se připravovat na svobodu v příštím životě — to je možnost této lidské životní podoby. O tom, kdo si nebere ponaučení z těchto údajů o utrpení lidského života, se říká, že jednoznačně páchá sebevraždu. Je řečeno, že tato lidská životní podoba je jediným prostředkem k překonání nevědomosti māyi neboli hmotné existence. Toto lidské tělo představuje velice pevnou loď, je zde také zkušený kapitán neboli duchovní mistr a příkazy písem jsou jako příznivé větry. Pokud s veškerým tímto vybavením nepřekonáme oceán nevědomosti hmotné existence, pak všichni záměrně pácháme sebevraždu.

Verš

ārabhya saptamān māsāl
labdha-bodho ’pi vepitaḥ
naikatrāste sūti-vātair
viṣṭhā-bhūr iva sodaraḥ

Synonyma

ārabhya — počínaje; saptamāt māsāt — od sedmého měsíce; labdha-bodhaḥ — obdařené vědomím; api — ačkoliv; vepitaḥ — zmítané; na — ne; ekatra — na jednom místě; āste — zůstává; sūti-vātaiḥ — větry přispívající k porodu; viṣṭhā-bhūḥ — červ; iva — jako; sa-udaraḥ — narozený ze stejného lůna.

Překlad

Dítětem, jež je od sedmého měsíce po početí obdařené vyvinutým vědomím, zmítají vzduchy, které během týdnů předcházejících porodu tlačí embryo směrem dolů. Nemůže zůstat na jednom místě, stejně jako červi zrození z téže špinavé břišní dutiny.

Význam

Na konci sedmého měsíce dítětem hýbou tělesné vzduchy a již nezůstává na stejném místě, neboť celý děložní systém před porodem slábne. Červy zde označuje slovo sodara, “zrození ze stejné matky”. Jelikož se dítě rodí z lůna matky a ve stejném lůně se kvašením rodí červi, dítě a červi jsou vlastně bratři. Vyvíjíme veliké úsilí, abychom ustanovili všeobecné bratrství mezi lidmi, ale měli bychom vzít v úvahu, že i červi jsou naši bratři, o jiných živých bytostech nemluvě. Náš zájem by se tedy měl týkat všech živých bytostí.

Verš

nāthamāna ṛṣir bhītaḥ
sapta-vadhriḥ kṛtāñjaliḥ
stuvīta taṁ viklavayā
vācā yenodare ’rpitaḥ

Synonyma

nāthamānaḥ — obrací se; ṛṣiḥ — živá bytost; bhītaḥ — poděšená; sapta-vadhriḥ — spoutaná sedmi obaly; kṛta-añjaliḥ — se sepjatýma rukama; stuvīta — modlí se; tam — k Pánu; viklavayā — chvějící se; vācā — se slovy; yena — Jímž; udare — do lůna; arpitaḥ — byla vložena.

Překlad

Živá bytost se v této děsivé situaci, kdy je spoutána sedmi obaly z hmotných prvků, modlí se sepjatýma rukama a obrací se na Pána, Jenž ji do těchto podmínek umístil.

Význam

Říká se, že když má žena porodní bolesti, slibuje, že již nikdy neotěhotní, aby nemusela takto krutě trpět. Podobně člověk, který musí podstoupit nějakou chirurgickou operaci, slibuje, že se bude chovat tak, aby již neonemocněl a nemusel jít na stejnou operaci znovu. Ten, kdo se dostane do nebezpečí, zase slibuje, že již nikdy neudělá stejnou chybu. Ocitne-li se živá bytost v pekelných životních podmínkách, také se modlí k Pánu, že již nikdy nebude jednat hříšně, aby nemusela znovu do matčina lůna a znovu zažívat opakované zrození a smrt. V pekelných podmínkách, jaké jsou v lůně, se živá bytost velice bojí nového zrození, ale jakmile je z lůna venku a je plná života a zdraví, na vše zapomene a znovu a znovu páchá stejné hříchy, za které se do oněch příšerných podmínek dostala.

Verš

jantur uvāca
tasyopasannam avituṁ jagad icchayātta-
nānā-tanor bhuvi calac-caraṇāravindam
so ’haṁ vrajāmi śaraṇaṁ hy akuto-bhayaṁ me
yenedṛśī gatir adarśy asato ’nurūpā

Synonyma

jantuḥ uvāca — lidská duše říká; tasya — Nejvyšší Osobnosti Božství; upasannam — přicházím pro ochranu; avitum — chránit; jagat — vesmír; icchayā — ze Své vlastní vůle; ātta-nānā-tanoḥ — kdo přijímá různé podoby; bhuvi — po Zemi; calat — chodí; caraṇa-aravindam — lotosové nohy; saḥ aham — já sama; vrajāmi — jdu; śaraṇam — do útočiště; hi — vskutku; akutaḥ-bhayam — zbavující všeho strachu; me — pro mě; yena — Jímž; īdṛśī — takové; gatiḥ — životní podmínky; adarśi — byly zváženy; asataḥ — bezbožné; anurūpā — odpovídající.

Překlad

Lidská duše říká: Přijímám útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který se zjevuje ve Svých různých věčných podobách a kráčí po povrchu Země. Uchyluji se k Němu, protože pouze On mě může zbavit všeho strachu a od Něho pochází tyto životní podmínky, které odpovídají mým bezbožným činnostem.

Význam

Slova calac-caraṇāravindam se vztahují na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který skutečně kráčí po povrchu Země. Po povrchu tohoto světa chodil například Pán Rāmacandra a také Pán Kṛṣṇa se zde procházel jako obyčejný člověk. Modlitba je tedy věnována Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu, který sestupuje na tuto Zemi nebo do jakékoliv jiné části tohoto vesmíru, aby chránil zbožné a ničil bezbožné. V Bhagavad-gītě je potvrzeno, že kdykoliv dochází ke vzrůstu bezbožnosti a nesouladu ve skutečných náboženských činnostech, Nejvyšší Pán přichází ochránit zbožné a zabít bezbožné. Tento verš se vztahuje na Pána Kṛṣṇu.

Dalším význačným bodem je, že Pán přichází ze Své vlastní vůle, icchayā. Jak Kṛṣṇa potvrzuje v Bhagavad-gītě: sambhavāmy ātma-māyayā — “Zjevuji se ze Své vůle pomocí Své vnitřní energie.” Nenutí ho k tomu zákony hmotné přírody. Zde je řečeno: icchayā — nemusí přijmout nějakou podobu, jak si myslí impersonalisté, protože přichází ze Své vlastní vůle a podoba, v níž sestupuje, je Jeho věčnou podobou. Stejně jako Nejvyšší Pán umísťuje živou bytost do hrozných životních podmínek, může ji také vysvobodit, a proto by měl každý hledat útočiště u lotosových nohou Kṛṣṇy. Kṛṣṇa požaduje: “Vzdej se všeho a odevzdej se Mně.” A v Bhagavad-gītě je také řečeno, že ten, kdo se na Něho obrátí, nepůjde již znovu do hmotného světa přijmout další hmotnou podobu, ale půjde zpátky k Bohu, zpátky domů, a nikdy se odtamtud nevrátí.

Verš

yas tv atra baddha iva karmabhir āvṛtātmā
bhūtendriyāśayamayīm avalambya māyām
āste viśuddham avikāram akhaṇḍa-bodham
ātapyamāna-hṛdaye ’vasitaṁ namāmi

Synonyma

yaḥ — kdo; tu — také; atra — zde; baddhaḥ — spoutaná; iva — jako kdyby; karmabhiḥ — činnostmi; āvṛta — pokrytá; ātmā — čistá duše; bhūta — hrubohmotné prvky; indriya — smysly; āśaya — mysl; mayīm — sestávající z; avalambya — poklesla; māyām — do māyi; āste — zůstává; viśuddham — zcela čistý; avikāram — beze změn; akhaṇḍa-bodham — obdařený neomezeným poznáním; ātapyamāna — kající se; hṛdaye — v srdci; avasitam — který sídlí; namāmi — skládám uctivé poklony.

Překlad

Já, čistá duše, jsem nyní spoutaná svými činnostmi a řízením māyi ležím v lůně své matky. Klaním se Jemu, který zde pobývá se mnou, ale je neovlivněný a neměnný. Je neomezený, ale může být vnímán v kajícím se srdci. Jemu skládám uctivé poklony.

Význam

Jak je uvedeno v minulém verši, jīva neboli individuální duše říká: “Přijímám útočiště u Nejvyššího Pána.” Jīva je tedy svou přirozeností podřízeným služebníkem Nejvyšší Duše, Osobnosti Božství. Upaniṣady potvrzují, že jak Nejvyšší Duše, tak jīva pobývají ve stejném těle. Jsou spolu jako přátelé, ale jeden trpí, zatímco druhého se utrpení netýká.

V tomto verši je řečeno: viśuddham avikāram akhaṇḍa-bodham — Nadduše je vždy mimo jakékoliv znečištění. Živá bytost je znečištěná a trpí, protože má hmotné tělo, ale to neznamená, že jelikož je Pán s ní, má také hmotné tělo. Pán je avikāram, neměnný. Je vždy tentýž Nejvyšší, ale māyāvādští filozofové kvůli svým nečistým srdcím bohužel nepochopí, že Nejvyšší Duše neboli Nadduše se liší od individuální duše. Je zde řečeno: ātapyamāna-hṛdaye 'vasitam — Pán je v srdci každé živé bytosti, ale realizovat Ho může pouze kající se duše. Individuální duše se začíná kát za to, že zapomněla na své přirozené postavení, chtěla splynout s Nejvyšší Duší a ze všech sil se snažila panovat hmotné přírodě. Neuspěla, a proto se kaje. Tehdy je možné realizovat Nadduši a vztah mezi Nadduší a individuální duší. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā, po mnoha a mnoha zrozeních dochází podmíněná duše k poznání, že Vāsudeva je veliký, On je vládce a On je Pán. Individuální duše je služebník, a proto se Mu odevzdává. Tehdy se stává mahātmou, velkou duší. Šťastná živá bytost, která dojde k tomuto pochopení — byť v lůně své matky — má zaručené osvobození.

Verš

yaḥ pañca-bhūta-racite rahitaḥ śarīre
cchanno ’yathendriya-guṇārtha-cid-ātmako ’ham
tenāvikuṇṭha-mahimānam ṛṣiṁ tam enaṁ
vande paraṁ prakṛti-pūruṣayoḥ pumāṁsam

Synonyma

yaḥ — kdo; pañca-bhūta — pět hrubohmotných prvků; racite — vytvořené z; rahitaḥ — oddělený; śarīre — v hmotném těle; channaḥ — pokrytá; ayathā — nevhodně; indriya — smysly; guṇa — vlastnosti; artha — smyslové předměty; cit — ego; ātmakaḥ — sestávající z; aham — já; tena — hmotným tělem; avikuṇṭha-mahimānam — Jehož slávu nic nezastíní; ṛṣim — vševědoucí; tam — tomu; enam — Jemu; vande — se klaním; param — transcendentálnímu; prakṛti — hmotné přírodě; pūruṣayoḥ — živým bytostem; pumāṁsam — Nejvyšší Osobnosti Božství.

Překlad

Jsem oddělená od Nejvyšší Osobnosti Božství, protože se nacházím v tomto hmotném těle, které je vytvořené z pěti prvků. Z tohoto důvodu dochází ke zneužití mých vlastností a smyslů, přestože jsem svou podstatou duchovní. Nejvyšší Pán je transcendentální hmotné přírodě a živým bytostem, nikdy nemá hmotné tělo a je vždy slavný díky Svým duchovním vlastnostem. Proto Mu skládám poklony.

Význam

Rozdíl mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství je, že živá bytost má sklon podléhat vlivu hmotné přírody, zatímco Nejvyšší Bůh je vždy transcendentální jak hmotné přírodě, tak živým bytostem. Jakmile se živá bytost ocitne v hmotné přírodě, její smysly a vlastnosti se znečistí a jsou určitým způsobem omezeny. Není možné, aby Nejvyšší Pán získal tělo charakterizované hmotnými vlastnostmi a hmotnými smysly, protože je mimo vliv hmotné přírody a nikdy se nemůže dostat do temnoty nevědomosti jako obyčejné živé bytosti. Je plný poznání, a proto nikdy nepodléhá vlivu hmotné přírody. Ta je vždy pod Jeho nadvládou a nikdy nemůže Nejvyšší Osobnosti Božství panovat.

Živá bytost je velice nepatrná a jako taková může podlehnout hmotné přírodě, ale když se zbaví iluzorního hmotného těla, získá stejnou duchovní povahu, jako má Nejvyšší Pán. Tehdy mezi ní a Pánem neexistuje kvalitativní rozdíl, ale jelikož kvantitativně není tak mocná, aby se nikdy nedostala pod vliv hmotné přírody, z hlediska kvantity se od Pána liší.

Celý postup vykonávání oddané služby má živou bytost zbavit tohoto hmotného znečištění a přivést ji na duchovní úroveň, kde se kvalitativně vyrovná Nejvyšší Osobnosti Božství. Ve Vedách je řečeno, že živá bytost je neustále svobodná. Asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ. Živá bytost je osvobozená. Její hmotné znečištění je dočasné a ve svém skutečném postavení je osvobozená. Tohoto osvobození je možné dosáhnout rozvojem vědomí Kṛṣṇy, který začíná tím, že se živá bytost odevzdá. Proto je zde řečeno: “Uctivě se klaním Nejvyšší Osobě.”

Verš

yan-māyayoru-guṇa-karma-nibandhane ’smin
sāṁsārike pathi caraṁs tad-abhiśrameṇa
naṣṭa-smṛtiḥ punar ayaṁ pravṛṇīta lokaṁ
yuktyā kayā mahad-anugraham antareṇa

Synonyma

yat — Pána; māyayā — māyou; uru-guṇa — pocházející z mocných kvalit; karma — činnosti; nibandhane — s pouty; asmin — toto; sāṁsārike — opakovaného zrození a smrti; pathi — na cestě; caran — putující; tat — jeho; abhiśrameṇa — s velkými bolestmi; naṣṭa — ztracená; smṛtiḥ — paměť; punaḥ — znovu; ayam — tato živá bytost; pravṛṇīta — může realizovat; lokam — svoji skutečnou povahu; yuktyā kayā — jakým způsobem; mahat-anugraham — milost Pána; antareṇa — bez.

Překlad

Lidská duše se dále modlí: Živá bytost se dostává pod vliv hmotné přírody a na cestě opakovaného zrození a smrti tvrdě zápasí o přežití. Tento podmíněný život je způsobený tím, že zapomíná na svůj vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak by se tedy bez Pánovy milosti mohla znovu zapojit do Jeho transcendentální láskyplné služby?

Význam

Māyāvādští filozofové říkají, že k osvobození z hmotného otroctví člověku stačí rozvíjet poznání za pomoci mentálních spekulací. Zde je však řečeno, že osvobození není výsledkem poznání, ale milosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Poznání, které podmíněná duše získá mentální spekulací — ať je sebemocnější — je vždy příliš nedokonalé, aby se mohlo přiblížit Absolutní Pravdě. Bez milosti Nejvyššího Pána není možné pochopit ani Jeho Samotného, ani Jeho skutečnou podobu, vlastnosti a jméno. Ti, kdo nejsou zapojeni do oddané služby, spekulují po mnoho a mnoho tisíc let, ale nikdy nedokáží pochopit povahu Absolutní Pravdy.

Živá bytost může být osvobozena a získat poznání Absolutní Pravdy jednoduše milostí Nejvyšší Osobnosti Božství. Zde je jasně řečeno, že naše paměť se ztratila, protože nás pokryla hmotná energie Pána. Někdo může klást námitky ohledně toho, proč jsme se svrchovanou vůlí Pána dostali pod její vliv. To je vysvětleno v Bhagavad-gītě, kde Pán říká: “Sídlím v srdci každého a kvůli Mně živá bytost zapomíná či žije v poznání.” K zapomnění podmíněné duše dochází také na pokyn Nejvyššího Pána. Chce-li živá bytost panovat hmotné přírodě, zneužívá své malé nezávislosti. Toto zneužití nezávislosti, které se nazývá māyā, se vždy nabízí, neboť jinak by nebylo možné mluvit o nezávislosti. Nezávislost znamená, že jí můžeme využít správně či nesprávně. Není statická, ale dynamická. Zneužití nezávislosti je tedy příčinou poklesnutí pod vliv māyi.

Māyā je tak silná, že Pán říká, že její vliv je velice těžké překonat. Zároveň je to však pro každého velice snadné, “pokud se Mi odevzdá.” Mām eva ye prapadyante — každý, kdo se Mu odevzdá, může překonat vliv přísných zákonů hmotné přírody. Je zde řečeno, že Jeho vůlí se živá bytost dostává pod vliv māyi, a chce-li se z tohoto zapletení vyprostit, může se tak stát jedině Jeho milostí.

Hovoří se zde o činnostech podmíněné duše pod vlivem hmotné přírody. Všechny podmíněné duše vykonávají pod vlivem hmotné přírody určitý druh činností. Jak můžeme vidět, jednají v hmotném světě tak mocně, že v rámci takzvaného rozvoje hmotné civilizace vytvářejí úžasné věci sloužící smyslovému požitku. Jejich skutečné postavení však charakterizuje poznání, že jsou věčnými služebníky Nejvyššího Pána. Jakmile mají skutečně dokonalé poznání, vědí, že Pán je nejvyšší předmět uctívání a živá bytost je Jeho věčný služebník. Bez tohoto poznání se podmíněná duše věnuje pouze hmotným činnostem, a to se nazývá nevědomost.

Verš

jñānaṁ yad etad adadhāt katamaḥ sa devas
trai-kālikaṁ sthira-careṣv anuvartitāṁśaḥ
taṁ jīva-karma-padavīm anuvartamānās
tāpa-trayopaśamanāya vayaṁ bhajema

Synonyma

jñānam — poznání; yat — které; etat — to; adadhāt — dal; katamaḥ — kdo jiný než; saḥ — ten; devaḥ — Osobnost Božství; trai-kālikam — tří fází času; sthira-careṣu — v neživých a živých předmětech; anuvartita — sídlící; aṁśaḥ — Jeho částečné zastoupení; tam — Jemu; jīva — jīv (individuálních duší); karma-padavīm — cesta plodonosných činností; anuvartamānāḥ — které následují; tāpa-traya — od trojího utrpení; upaśamanāya — abychom se osvobodili; vayam — my; bhajema — musíme se odevzdat.

Překlad

Všechny živé a neživé předměty neřídí nikdo jiný než Nejvyšší Pán jako lokalizovaná Paramātmā, částečné zastoupení Osobnosti Božství. Je přítomný ve třech fázích času — minulosti, přítomnosti a budoucnosti—a podmíněná duše tedy vykonává různé činnosti na Jeho pokyn. Jemu jedinému se musíme odevzdat, abychom se zbavili trojího utrpení tohoto podmíněného života.

Význam

Chce-li se podmíněná duše skutečně vymanit z hmotného zajetí, Nejvyšší Osobnost Božství, Jež je s ní jako Paramātmā, jí dá toto poznání: “Odevzdej se Mně.” Jak říká Pán v Bhagavad-gītě: “Zanech všech ostatních činností a odevzdej se Mně.” Musíme přijmout, že zdrojem poznání je Nejvyšší Osoba. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā. Mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. Pán říká: “Díky Mně dostává živá bytost skutečné poznání a paměť a díky Mně také zapomíná.” Tomu, kdo chce být po hmotné stránce spokojený a kdo chce panovat hmotné přírodě, dává Pán příležitost zapomenout na službu Jemu a vyhledávat takzvané štěstí v hmotných činnostech. A je-li živá bytost z panování hmotné přírodě zklamaná a upřímně se chce vyprostit z tohoto hmotného zapletení, Pán jí dá zevnitř poznání, že se Mu musí odevzdat. Pak přijde osvobození.

Toto poznání nemůže dát nikdo jiný než Nejvyšší Pán nebo Jeho zástupce. V Caitanya-caritāmṛtě poučuje Pán Caitanya Rūpu Gosvāmīho, že živé bytosti procházejí jedním životem za druhým a podstupují utrpení hmotné existence. Má-li však někdo velikou touhu osvobodit se z hmotného zapletení, obdrží poznání skrze duchovního mistra a Kṛṣṇu. To znamená, že Kṛṣṇa sídlí jako Nadduše v srdci živé bytosti, a je-li živá bytost upřímná, Pán ji pošle, aby přijala útočiště u Jeho zástupce, pravého duchovního mistra. Díky pokynům zevnitř a vnějšímu vedení duchovního mistra živá bytost dospěje na cestu vědomí Kṛṣṇy, která ji vyvede z hmotného zajetí.

Nikdo se tedy nemůže dostat do svého skutečného postavení bez požehnání Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokud není živá bytost osvícena nejvyšším poznáním, musí podstupovat přísné tresty v těžkém boji o přežití v hmotné přírodě. Duchovní mistr je projevem milosti Nejvyšší Osoby a podmíněná duše od něho musí přijímat přímé pokyny. Tak se postupně dostane na cestu vědomí Kṛṣṇy. V jejím srdci bude zaseto semínko vědomí Kṛṣṇy, a bude-li naslouchat pokynům duchovního mistra, semínko ponese své plody a její život bude požehnaný.

Verš

dehy anya-deha-vivare jaṭharāgnināsṛg-
viṇ-mūtra-kūpa-patito bhṛśa-tapta-dehaḥ
icchann ito vivasituṁ gaṇayan sva-māsān
nirvāsyate kṛpaṇa-dhīr bhagavan kadā nu

Synonyma

dehī — vtělená duše; anya-deha — jiného těla; vivare — v břiše; jaṭhara — žaludku; agninā — ohněm; asṛk — krve; viṭ — výkalů; mūtra — a moči; kūpa — v tůni; patitaḥ — pokleslá; bhṛśa — silně; tapta — spalované; dehaḥ — její tělo; icchan — přeje si; itaḥ — z toho místa; vivasitum — dostat se ven; gaṇayan — počítající; svamāsān — své měsíce; nirvāsyate — bude propuštěna; kṛpaṇa-dhīḥ — osoba s lakomou inteligencí; bhagavan — ó Pane; kadā — kdy; nu — vskutku.

Překlad

Vtělená duše poklesla do tůně krve, výkalů a moči v břiše své matky a její tělo pálí matčin trávicí oheň. Velmi si přeje dostat se ven, a proto počítá své měsíce a modlí se: “Ó můj Pane, kdy budu já, ubohá duše, propuštěna z tohoto vězení?”

Význam

Tento verš popisuje tísnivou situaci živé bytosti v lůně matky. Z jedné strany dítě pálí trávicí oheň a na druhé straně je moč, výkaly, krev a jiné výměšky. Po sedmi měsících dítě, které znovu získalo vědomí, cítí své hrozné podmínky a modlí se k Pánu. Počítá měsíce, které mu ještě zbývají, a čím dál více se chce dostat ven ze svého vězení. Takzvaný civilizovaný člověk nebere tyto strašné životní podmínky v úvahu a někdy kvůli smyslovému požitku dítě zabíjí antikoncepčními prostředky či potratem. Tito lidé, kteří neberou hrozné podmínky v lůně matky vážně, lpějí na materialismu, a tak těžce zneužívají příležitost danou lidskou životní podobou.

V tomto verši je významné slovo kṛpaṇa-dhīḥ. Dhī znamená “inteligence” a kṛpaṇa znamená “lakomá”. Podmíněný život je určen pro ty, kdo mají lakomou inteligenci neboli kdo jí náležitě nevyužívají. Lidská životní podoba je obdařena vyvinutou inteligencí a člověk jí musí využít k tomu, aby se vyprostil z koloběhu zrození a smrti. Ten, kdo tak nečiní, je lakomec, stejně jako boháč, který má mnoho peněz, ale neutrácí je, jen aby se na ně mohl dívat. Člověk, který nevyužívá své lidské inteligence k vyproštění se ze zajetí māyi, koloběhu zrození a smrti, je považován za lakomce. Pravý opak lakomce je udāra, “velkodušný”. Brāhmaṇa se nazývá udāra, protože svoji lidskou inteligenci používá k duchovní realizaci. Používá ji ke kázání vědomí Kṛṣṇy ve prospěch veřejnosti, a proto je velkodušný.

Verš

yenedṛśīṁ gatim asau daśa-māsya īśa
saṅgrāhitaḥ puru-dayena bhavādṛśena
svenaiva tuṣyatu kṛtena sa dīna-nāthaḥ
ko nāma tat-prati vināñjalim asya kuryāt

Synonyma

yena — díky Němuž (Pánovi); īdṛśīm — takové; gatim — podmínky; asau — ta osoba (já); daśa-māsyaḥ — deset měsíců stará; īśa — ó Pane; saṅgrāhitaḥ — mohla přijmout; puru-dayena — velice milostivý; bhavādṛśena — nesrovnatelný; svena — vlastní; eva — sám; tuṣyatu — kéž je potěšen; kṛtena — Svým činem; saḥ — ten; dīna-nāthaḥ — útočiště pokleslých duší; kaḥ — kdo; nāma — vskutku; tat — ta milost; prati — na oplátku; vinā — kromě; añjalim — sepjaté ruce; asya — Pána; kuryāt — mohu oplatit.

Překlad

Můj milý Pane, Tvou bezpříčinnou milostí jsem probuzena k vědomí, přestože je mi pouze deset měsíců. Svoji vděčnost za tuto bezpříčinnou milost Nejvyšší Osobnosti Božství, přítele všech pokleslých duší, nemohu vyjádřit jinak než modlitbou se sepjatýma rukama.

Význam

Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, inteligenci i zapomnění dává Nadduše, která pobývá v těle společně s individuální duší. Když Nejvyšší Pán vidí, že se podmíněná duše chce skutečně osvobodit z hmotného vlivu, dává jí inteligenci zevnitř jako Nadduše a zvenčí jako duchovní mistr. Také jí jako inkarnace Osobnosti Božství Osobně pomáhá tím, že jí sděluje Své pokyny, jako například v Bhagavad-gītě. Pán neustále vyhledává příležitost, jak přivést pokleslé duše zpátky do Svého sídla, království Boha. Měli bychom Mu být vždy velice zavázáni, neboť On se nás neustále snaží přivést ke šťastnému, věčnému životu. Nemáme čím Pánovi Jeho požehnání oplatit, a proto můžeme být pouze vděční a modlit se k Němu se sepjatýma rukama. Někteří ateisté mohou o této modlitbě dítěte v lůně pochybovat: “Jak se může dítě v lůně matky tak krásně modlit?” Milostí Pána je všechno možné. Navenek se dítě dostává do tísnivých podmínek, ale uvnitř je stále stejné a Pán je s ním. Když působí Pánova transcendentální energie, je možné všechno.

Verš

paśyaty ayaṁ dhiṣaṇayā nanu sapta-vadhriḥ
śārīrake dama-śarīry aparaḥ sva-dehe
yat-sṛṣṭayāsaṁ tam ahaṁ puruṣaṁ purāṇaṁ
paśye bahir hṛdi ca caityam iva pratītam

Synonyma

paśyati — vidí; ayam — tato živá bytost; dhiṣaṇayā — s inteligencí; nanu — pouze; sapta-vadhriḥ — spoutaná sedmi vrstvami hmotných obalů; śārīrake — příjemné a nepříjemné smyslové vjemy; dama-śarīrī — s tělem určeným k sebeovládání; aparaḥ — jiná; sva-dehe — v tomto těle; yat — Nejvyšším Pánem; sṛṣṭayā — obdařená; āsam — byla; tam — Jeho; aham — já; puruṣam — osobu; purāṇam — nejstarší; paśye — vidím; bahiḥ — vně; hṛdi — v srdci; ca — a; caityam — zdroj ega; iva — vskutku; pratītam — uznávaný.

Překlad

Živá bytost v jiném druhu těla vidí pouze na základě instinktu — zná jen příjemné a nepříjemné smyslové vjemy daného těla. Já však mám tělo, ve kterém mohu ovládat své smysly a pochopit svůj cíl. S úctou se proto klaním Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu, Jenž mi požehnal tímto tělem a Jehož milostí Ho vidím uvnitř a vně.

Význam

Vývojový postup různými druhy těl je něco jako dozrávání květu. Stejně jako květ prochází různými stadii růstu — stadiem poupěte, stadiem rozkvétání a stadiem plného květu, vůně a krásy — tak existuje 8 400 000 druhů různě vyvinutých těl a duše systematicky prochází z nižších životních druhů do vyšších. Lidská životní podoba je pokládána za nejvyšší, protože nabízí vědomí, které umožňuje vyprostit se ze spárů zrození a smrti. Šťastné dítě si v lůně matky uvědomuje své vyšší postavení, čímž se liší od jiných těl. Zvířata, která mají nižší těla, než je lidské, si uvědomují pouze tělesné štěstí a neštěstí a nedokáží myslet na nic víc než na své tělesné potřeby — jídlo, spánek, obranu a sex. V lidské životní podobě je však milostí Boha vědomí tak vyvinuté, že člověk může ocenit své výjimečné postavení a realizovat sebe sama a Nejvyššího Pána.

Slovo dama-śarīrī znamená, že máme tělo, ve kterém můžeme ovládat smysly a mysl. Materialistický život komplikuje neovládnutá mysl a neovládnuté smysly. Měli bychom být Nejvyšší Osobnosti Božství vděční za to, že jsme získali takové pěkné lidské tělo, a náležitě ho využít. Rozdíl mezi zvířetem a člověkem je, že zvíře se nedokáže ovládat a necítí stud, zatímco člověk ano. Nedokáže-li se člověk ovládat, není o nic lepší než zvíře. Díky ovládání smyslů a jejich usměrnění jógovým postupem můžeme pochopit sami sebe, Nadduši, svět a jejich vzájemné spojení — vše je možné, když ovládneme své smysly. Jinak nejsme o nic lepší než zvířata.

Tento verš popisuje skutečnou seberealizaci, která je dosažena ovládáním smyslů. Měli bychom se snažit vidět Nejvyšší Osobnost Božství a také sebe samotné. Považovat se za totožného s Nejvyšším není seberealizace. Zde je jasně vysvětleno, že Pán je anādi neboli purāṇa a nemá žádnou jinou příčinu. Živá bytost se rodí z Nejvyššího Boha jako Jeho nedílná část. To potvrzuje Brahma-saṁhitā: anādir ādir govindaḥ — Nejvyšší Osoba, Pán Govinda, nemá žádnou příčinu. Je nezrozený. Živé bytosti se však rodí z Něho. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā: mamaivāṁśaḥ — živá bytost i Nejvyšší Pán jsou nezrození, ale je třeba vědět, že svrchovanou příčinou nedílné části je Nejvyšší Osobnost Božství. Brahma-saṁhitā proto říká, že vše pochází z Nejvyšší Osobnosti Božství (sarva-kāraṇa-kāraṇam). To potvrzuje i Vedānta-sūtra: janmādy asya yataḥ — Absolutní Pravda je původním zdrojem všech. Rovněž Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ — “Jsem zdrojem všeho, včetně Brahmy, Pána Śivy a živých bytostí.” To je seberealizace. Člověk má vědět, že se nachází pod vládou Nejvyššího Pána, a ne si myslet, že je plně nezávislý. Proč by se jinak ocital v podmíněném životě?

Verš

so ’haṁ vasann api vibho bahu-duḥkha-vāsaṁ
garbhān na nirjigamiṣe bahir andha-kūpe
yatropayātam upasarpati deva-māyā
mithyā matir yad-anu saṁsṛti-cakram etat

Synonyma

saḥ aham — já sama; vasan — žijící; api — ačkoliv; vibho — ó Pane; bahu-duḥkha — s mnoha bolestmi; vāsam — v situaci; garbhāt — z břicha; na — ne; nirjigamiṣe — chci odejít; bahiḥ — ven; andha-kūpe — v zapomenuté studni; yatra — kde; upayātam — ten, kdo tam jde; upasarpati — polapí; deva-māyā — vnější energie Pána; mithyā — falešné; matiḥ — ztotožňování se; yat — která māyā; anu — podle; saṁsṛti — neustálého rození a umírání; cakram — koloběh; etat — tento.

Překlad

Proto, můj Pane, přestože žiji v hrozných podmínkách, nechci opustit břicho své matky, abych znovu nespadla do zapomenuté studny materialistického života. Tvá vnější energie zvaná deva-māyā okamžitě polapí nově narozené dítě, které se ihned začne falešně ztotožňovat se svým tělem, což je počátek neustálého koloběhu zrození a smrti.

Význam

Dokud je dítě v lůně své matky, nachází se ve velice tísnivých a hrozných podmínkách, ale má to tu výhodu, že oživuje čisté vědomí svého vztahu s Nejvyšším Pánem a modlí se o osvobození. Iluzorní energie māyā je však tak silná, že jakmile se dítě narodí a je z břicha venku, je māyou okamžitě překonáno a začne považovat své tělo za sebe sama. Māyā znamená “iluze” neboli to, co ve skutečnosti neexistuje. V hmotném světě se každý ztotožňuje se svým tělem. Falešné egoistické vědomí “já jsem toto tělo” se vyvine, hned jak dítě opustí lůno. Matka a další příbuzní ho očekávají, a jakmile se narodí, matka ho krmí a každý se o ně stará. Živá bytost brzy zapomene na své postavení a zaplete se do rodinných vztahů. Celá hmotná existence představuje zapletení v tomto tělesném pojetí života. Skutečné poznání znamená vyvinout vědomí: “Nejsem toto tělo. Jsem duchovní duše, věčná nedílná část Nejvyššího Pána.” Ke skutečnému poznání patří odříkání a schopnost nepovažovat tělo za své vlastní já.

Působením māyi, vnější energie, živá bytost ihned po narození na vše zapomíná. Proto se dítě modlí, že chce raději zůstat v lůně než je opustit. Je řečeno, že Śukadeva Gosvāmī zůstal za těchto okolností v lůně své matky šestnáct let, neboť se nechtěl zaplést do falešného pojetí tělesné totožnosti. Poté, co toto poznání rozvíjel v lůně matky, vyšel na konci šestnáctého roku ven a okamžitě opustil domov, aby ho svým vlivem nepolapila māyā. I Bhagavad-gītā uvádí, že vliv māyi je nepřekonatelný. Tuto nepřekonatelnou māyu však lze jednoduše překonat vědomím Kṛṣṇy. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te. Každý, kdo se odevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy, se může zbavit tohoto falešného pojetí života. Živá bytost zapomíná na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou pouze vlivem māyi a ztotožňuje se s tělem a jeho vedlejšími produkty — ženou, dětmi, společností, přátelstvím a láskou. Stává se tak obětí vlivu māyi a to její materialistický život, který přináší opakované rození a umírání, ještě více upevní.

Verš

tasmād ahaṁ vigata-viklava uddhariṣya
ātmānam āśu tamasaḥ suhṛdātmanaiva
bhūyo yathā vyasanam etad aneka-randhraṁ
mā me bhaviṣyad upasādita-viṣṇu-pādaḥ

Synonyma

tasmāt — proto; aham — já; vigata — ukončené; viklavaḥ — vzrušení; uddhariṣye — osvobodím; ātmānam — se; āśu — rychle; tamasaḥ — z temnoty; suhṛdā ātmanā — s přátelskou inteligencí; eva — vskutku; bhūyaḥ — opět; yathā — aby; vyasanam — nepříznivá situace; etat — tato; aneka-randhram — vstupování do mnoha různých lůn; — ne; me — moje; bhaviṣyat — nastala; upasādita — umístěné (v mé mysli); viṣṇu-pādaḥ — lotosové nohy Pána Viṣṇua.

Překlad

Proto již nebudu vzrušená a osvobodím se z temnoty nevědomosti s pomocí svého přítele, jasného vědomí. Jednoduše tím, že budu uchovávat lotosové nohy Pána Viṣṇua ve své mysli, se zachráním před vstupováním do lůn mnoha matek a opakovaným zrozením a smrtí.

Význam

Utrpení hmotné existence začíná dnem, kdy duše přijme útočiště ve vajíčku a spermii matky a otce, pokračuje poté, co dítě opustí lůno, a trvá dále. Nevíme, kde končí; je však jisté, že nekončí se změnou tohoto těla. Tělo měníme každým okamžikem, ale to neznamená, že se od stavu plodu naše situace nějak výrazně zlepšila. Nejlepší je proto vyvinout vědomí Kṛṣṇy. Zde je řečeno: upasādita-viṣṇu-pādaḥ. To je realizace vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo je milostí Pána inteligentní a vyvine vědomí Kṛṣṇy, bude v životě úspěšný, protože pouze tím, že se bude udržovat ve vědomí Kṛṣṇy, se zachrání před opakovaným zrozením a smrtí.

Dítě se modlí, že je lepší zůstat v temnotě lůna a být neustále pohrouženo ve vědomí Kṛṣṇy, než lůno opustit a stát se znovu obětí iluzorní energie. Iluzorní energie působí jak v břiše, tak i mimo něj, ale jde o to, že je třeba, abychom si byli vědomi Kṛṣṇy, a potom nás tyto hrozné podmínky nemohou ovlivnit. V Bhagavad-gītě je řečeno, že inteligence je naším přítelem, ale může být také naším nepřítelem. Zde se mluví o stejné věci: suhṛdātmanaiva znamená “přátelská inteligence”. Mít vždy inteligenci pohrouženou do osobní služby Kṛṣṇovi a plné vědomí Kṛṣṇy je cesta seberealizace a osvobození. Pokud se bez zbytečného vzrušení budeme věnovat rozvoji vědomí Kṛṣṇy a neustále zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, můžeme nadobro ukončit koloběh zrození a smrti.

Na tomto místě se někdo může ptát, jak si dítě může být plně vědomo Kṛṣṇy v lůně své matky, kde nemá žádné prostředky pro praktické činnosti vědomí Kṛṣṇy. K uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua, nejsou nutné žádné prostředky. Dítě chce zůstat v lůně své matky a zároveň se chce osvobodit ze zajetí māyi. Pro rozvoj vědomí Kṛṣṇy nejsou nutná žádná hmotná opatření. Člověk může rozvíjet vědomí Kṛṣṇy kdekoliv, dokáže-li neustále myslet na Kṛṣṇu. Mahā-mantru Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare lze zpívat i v matčině břiše. Člověk ji může zpívat, když spí, když pracuje, když je uvězněný v lůně nebo když je z něho venku. Tomuto vědomí Kṛṣṇy nemůže nic zabránit. Závěrem modlitby dítěte je: “Nechť zůstanu tam, kde jsem — i když je to hrozná situace, je to lepší než venku znovu padnout za oběť māyi.

Verš

kapila uvāca
evaṁ kṛta-matir garbhe
daśa-māsyaḥ stuvann ṛṣiḥ
sadyaḥ kṣipaty avācīnaṁ
prasūtyai sūti-mārutaḥ

Synonyma

kapilaḥ uvāca — Pán Kapila řekl; evam — takto; kṛta-matiḥ — toužící; garbhe — v lůně; daśa-māsyaḥ — deset měsíců stará; stuvan — vychvaluje; ṛṣiḥ — živá bytost; sadyaḥ — tehdy; kṣipati — tlačí; avācīnam — obrácenou dolů; prasūtyai — aby se narodila; sūti-mārutaḥ — proud vzduchu napomáhající porodu.

Překlad

Pán Kapila pokračoval: Deset měsíců stará živá bytost má tyto touhy dokonce ještě v lůně, ale zatímco takto vychvaluje Pána, vzduch, který napomáhá porodu, ji s tváří obrácenou dolů tlačí ven, aby se mohla narodit.

Verš

tenāvasṛṣṭaḥ sahasā
kṛtvāvāk śira āturaḥ
viniṣkrāmati kṛcchreṇa
nirucchvāso hata-smṛtiḥ

Synonyma

tena — tím vzduchem; avasṛṣṭaḥ — tlačené dolů; sahasā — náhle; kṛtvā — obrácené; avāk — dolů; śiraḥ — hlavou; āturaḥ — trpící; viniṣkrāmati — vychází ven; kṛcchreṇa — s velkými potížemi; nirucchvāsaḥ — bez dechu; hata — zbavené; smṛtiḥ — paměti.

Překlad

Dítě, které je znenadání tlačené dolů proudem vzduchu, vychází s velkými potížemi ven hlavou dolů, bez dechu a krutou bolestí je zbavené paměti.

Význam

Slovo kṛcchreṇa znamená “s velkými potížemi”. Když dítě vychází úzkým průchodem břicha, obrovským tlakem zcela přestane dýchat a bolestí ztratí paměť. Někdy je utrpení tak kruté, že se narodí mrtvé nebo téměř mrtvé. Můžeme si představit, co jsou to bolesti zrození. Dítě je deset měsíců v příšerné situaci uvnitř břicha a po jejich uplynutí je silou vytlačeno ven. V Bhagavad-gītě Pán zdůrazňuje, že ten, kdo má skutečný zájem o rozvoj duchovního vědomí, musí mít vždy na zřeteli čtyři bolesti — zrození, smrt, nemoc a stáří. Materialista dělá pokroky v mnoha ohledech, ale nedokáže odstranit tyto čtyři druhy utrpení, které se neodmyslitelně pojí s hmotnou existencí.

Verš

patito bhuvy asṛṅ-miśraḥ
viṣṭhā-bhūr iva ceṣṭate
rorūyati gate jñāne
viparītāṁ gatiṁ gataḥ

Synonyma

patitaḥ — spadlé; bhuvi — na zem; asṛk — krví; miśraḥ — potřísněné; viṣṭhā-bhūḥ — červ; iva — jako; ceṣṭate — pohybuje svými údy; rorūyati — hlasitě pláče; gate — ztracená; jñāne — jeho moudrost; viparītām — opačný; gatim — stav; gataḥ — dostane se do.

Překlad

Dítě spadne na zem, potřísněné výkaly a krví, a pohybuje se jako červ, který se narodil ve výkalech. Ztrácí své vyšší poznání a pod vlivem māyi pláče.

Verš

para-cchandaṁ na viduṣā
puṣyamāṇo janena saḥ
anabhipretam āpannaḥ
pratyākhyātum anīśvaraḥ

Synonyma

para-chandam — touhu druhého; na — ne; viduṣā — chápající; puṣyamāṇaḥ — udržované; janena — lidmi; saḥ — ono; anabhipretam — do nežádoucích podmínek; āpannaḥ — pokleslo; pratyākhyātum — odmítnout; anīśvaraḥ — neschopné.

Překlad

Když dítě opustí břicho, je svěřeno do péče lidem, kteří nechápou, co chce, a ti se o ně starají. Jelikož nedokáže odmítnout nic, co mu dávají, dostává se do nežádoucí situace.

Význam

V matčině břiše se o výživu dítěte starala samotná příroda. Prostředí tam nebylo zdaleka příjemné, ale co se týče jeho krmení, bylo dokonale zajištěno zákony přírody. Jakmile však dítě opustí břicho, dostane se do odlišného prostředí. Chce jíst jednu věc, ale protože nikdo nezná jeho skutečnou potřebu, dají mu něco jiného a dítě neumí tyto nechtěné věci odmítnout. Někdy pláče po matčině prsu, ale jeho pečovatelka si myslí, že ho bolí žaludek, a proto mu dá nějaký hořký lék. Dítě ho nechce, ale není schopné ho odmítnout. Je ve velice nepříjemné situaci a jeho utrpení pokračuje.

Verš

śāyito ’śuci-paryaṅke
jantuḥ svedaja-dūṣite
neśaḥ kaṇḍūyane ’ṅgānām
āsanotthāna-ceṣṭane

Synonyma

śāyitaḥ — položené; aśuci-paryaṅke — na špinavé posteli; jantuḥ — dítě; sveda-ja — s bytostmi zrozenými z potu; dūṣite — zamořené; na īśaḥ — neschopné; kaṇḍūyane — poškrábat se; aṅgānām — své údy; āsana — sedící; utthāna — stojící; ceṣṭane — nebo pohybující se.

Překlad

Nebohé dítě, položené na špinavé posteli, která je zamořená potem a bacily, se nemůže ani poškrábat, aby ulevilo svému svědění, natož sedět, stát či dokonce se pohybovat.

Význam

Měli bychom si všimnout toho, že se dítě rodí s pláčem a v utrpení a po narození trpí a pláče dál. Ve špinavé posteli, znečištěné jeho výkaly a močí, nebohé dítě obtěžují bacily, a proto nepřestává plakat. Žádným způsobem si nemůže ulevit.

Verš

tudanty āma-tvacaṁ daṁśā
maśakā matkuṇādayaḥ
rudantaṁ vigata-jñānaṁ
kṛmayaḥ kṛmikaṁ yathā

Synonyma

tudanti — koušou; āma-tvacam — novorozence, jehož kůže je měkká; daṁśāḥ — komáři; maśakāḥ — moskyti; matkuṇa — štěnice; ādayaḥ — a další tvorové; rudantam — plačící; vigata — zbavené; jñānam — moudrosti; kṛmayaḥ — červi; kṛmikam — červa; yathā — stejně jako.

Překlad

Novorozence, který má velice jemnou kůži, koušou v jeho beznadějné situaci komáři, moskyti, štěnice a další tvorové, stejně jako menší červi koušou velkého červa. Dítě, které pozbylo své moudrosti, hořce pláče.

Význam

Slovo vigata-jñānam znamená, že duchovní poznání, které dítě vyvinulo v břiše, je působením māyi opět ztracené. Jelikož dítě prošlo různými útrapami a je nyní z břicha venku, nevzpomíná si, na co myslelo ohledně svého osvobození. I když člověk získá určité duchovně povznášející poznání, stále mu hrozí, že je vlivem okolností opět zapomene. Nejen děti, ale i dospělí by měli velice opatrně chránit své vědomí Kṛṣṇy a vyhýbat se nepříznivým podmínkám, aby nezapomněli na svoji prvořadou povinnost.

Verš

ity evaṁ śaiśavaṁ bhuktvā
duḥkhaṁ paugaṇḍam eva ca
alabdhābhīpsito ’jñānād
iddha-manyuḥ śucārpitaḥ

Synonyma

iti evam — takto; śaiśavam — dětství; bhuktvā — když projde; duḥkham — utrpení; paugaṇḍam — chlapectví; eva — dokonce; ca — a; alabdha — nedosažené; abhīpsitaḥ — jehož touhy; ajñānāt — kvůli nevědomosti; iddha — podnícený; manyuḥ — hněv; śucā — lítostí; arpitaḥ — překonají.

Překlad

Takto dítě prožije své dětství, ve kterém zažívá různé druhy utrpení, a dosáhne chlapectví. V tomto období se také trápí, když touží po věcech, které nemůže nikdy získat, a vlivem nevědomosti je naplněno hněvem a lítostí.

Význam

Období od narození do konce pátého roku života se nazývá dětství. Období od pěti do patnácti let se nazývá paugaṇḍa a šestnáctým rokem života začíná mládí. Utrpení v dětství již bylo rozebráno, ale když dítě dosáhne chlapectví, je zapsáno do školy, což se mu už vůbec nelíbí. Chce si hrát, ale je nuceno chodit do školy, učit se a nést zodpovědnost za skládané zkoušky. Jiným druhem utrpení je, že chce mít nějaké hračky, ale v dané situaci se může stát, že je nedostane, a proto je smutné a trápí se. Krátce řečeno, dítě je nešťastné i ve svém chlapectví, stejně jako bylo nešťastné v dětství, o mládí nemluvě. Chlapci mají sklony vymýšlet si na hraní mnoho “nezbytností”, a když nejsou uspokojeni, rozzlobí se a výsledkem toho je utrpení.

Verš

saha dehena mānena
vardhamānena manyunā
karoti vigrahaṁ kāmī
kāmiṣv antāya cātmanaḥ

Synonyma

saha — s; dehena — tělem; mānena — s falešnou pýchou; vardhamānena — rostoucí; manyunā — kvůli hněvu; karoti — vytváří; vigraham — nepřátelství; kāmī — chtivá osoba; kāmiṣu — vůči jiným chtivým lidem; antāya — pro zničení; ca — a; ātmanaḥ — své duše.

Překlad

S růstem těla živá bytost zvyšuje svoji falešnou pýchu a hněv, a tak vytváří nepřátelství vůči podobně chtivým lidem. Tímto způsobem ničí svoji duši.

Význam

V Bhagavad-gītě, třetí kapitole, 36. verši, se Arjuna ptal Kṛṣṇy na příčinu chtíče živé bytosti. Je řečeno, že živá bytost je věčná a jako taková je kvalitativně totožná s Nejvyšším Pánem. Z jakého důvodu se tedy stává obětí hmotné energie a pod jejím vlivem páchá tolik hříšných činností? V odpověď na tuto otázku Pán Kṛṣṇa řekl, že příčinou toho, proč živá bytost klesá ze svého vznešeného postavení do odporných podmínek hmotné existence, je chtíč, který se za určitých okolností mění v hněv. Chtíč i hněv jsou na úrovni kvality vášně. Chtíč je ve skutečnosti výtvorem kvality vášně, a není-li uspokojen, stejná touha se mění v hněv na úrovni nevědomosti. Jakmile duši pokryje nevědomost, způsobí její pokles do těch nejodpornějších podmínek pekelného života.

Abychom z úrovně pekelného života dosáhli nejvyššího duchovního pochopení, musíme tento chtíč přeměnit v lásku ke Kṛṣṇovi. Śrī Narottama dāsa Ṭhākura, velký ācārya vaiṣṇavské sampradāyi, řekl: kāma kṛṣṇa-karmārpaṇe — kvůli svému chtíči chceme mnoho věcí pro svůj smyslový požitek, ale tentýž chtíč je možné očistit tak, abychom chtěli vše pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Hněv můžeme také využít — proti ateistovi, který závidí Osobnosti Božství. Stejně jako jsme kvůli chtíči a hněvu poklesli do této hmotné existence, stejných dvou vlastností můžeme využít k rozvoji vědomí Kṛṣṇy a znovu dosáhnout svého původního, čistého duchovního postavení. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje, abychom všechny předměty smyslového požitku — které potřebujeme pro udržování svého těla a kterých je v hmotném světě tolik — používali bez připoutanosti, pro uspokojení Kṛṣṇových smyslů. To je skutečné odříkání.

Verš

bhūtaiḥ pañcabhir ārabdhe
dehe dehy abudho ’sakṛt
ahaṁ mamety asad-grāhaḥ
karoti kumatir matim

Synonyma

bhūtaiḥ — hmotnými prvky; pañcabhiḥ — pěti; ārabdhe — vytvořené; dehe — v těle; dehī — živá bytost; abudhaḥ — nevědomá; asakṛt — neustále; aham — já; mama — moje; iti — takto; asat — dočasné věci; grāhaḥ — přijímá; karoti — činí; ku-matiḥ — pošetilá; matim — myšlenka.

Překlad

Kvůli této nevědomosti živá bytost pokládá hmotné tělo, které je tvořené pěti prvky, za sebe samotnou. S tímto mylným pochopením považuje dočasné věci za své vlastní a zvětšuje svoji nevědomost v nejtemnější oblasti.

Význam

Tato sloka vysvětluje zvětšování nevědomosti. První nevědomostí je považovat své hmotné tělo, které je tvořené pěti prvky, za sebe samotného a druhou je pokládat něco za své na základě spojení s tělem. Takto se zvětšuje nevědomost. Živá bytost je věčná, ale jelikož přijímá dočasné věci a mylně chápe svůj vlastní zájem, ocitá se v nevědomosti, a trpí proto hmotnými bolestmi.

Verš

tad-arthaṁ kurute karma
yad-baddho yāti saṁsṛtim
yo ’nuyāti dadat kleśam
avidyā-karma-bandhanaḥ

Synonyma

tat-artham — pro tělo; kurute — vykonává; karma — činy; yat-baddhaḥ — jimiž spoutána; yāti — jde; saṁsṛtim — do koloběhu zrození a smrti; yaḥ — které tělo; anuyāti — následuje; dadat — dávající; kleśam — utrpení; avidyā — nevědomostí; karma — plodonosnými činy; bandhanaḥ — příčina otroctví.

Překlad

Pro tělo, které je pro ni zdrojem neustálých potíží a které ji následuje, protože je spoutána pouty nevědomosti a plodonosných činností, vykonává živá bytost různé činy, které ji nutí podstupovat opakované zrození a smrt.

Význam

V Bhagavad-gītě je řečeno, že člověk musí pracovat, aby uspokojil Yajñu neboli Viṣṇua, neboť jakákoliv práce vykonávaná s jiným cílem než uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství je příčinou otroctví. Živá bytost v podmíněném stavu pokládá své tělo za sebe samotnou, zapomíná na svůj věčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství a jedná v zájmu svého těla. Tělo považuje za sebe sama, své tělesné expanze za své příbuzné a zemi, v níž se tělo narodilo, za hodnou uctívání. Na základě tohoto mylného chápání vykonává všemožné nesmyslné činnosti, které ji vedou do trvalého otroctví opakovaného rození a umírání v různých životních druzích.

Takzvaní společenští, národní a vládní vůdci v moderní společnosti čím dál více matou lidi tělesným pojetím života a výsledkem toho je, že se všichni vůdci i se svými následovníky život za životem propadají do pekelných podmínek. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je příklad: andhā yathāndhair upanīyamānāḥ — když slepý člověk vede několik dalších slepců, výsledkem je, že všichni spadnou do jámy. Právě to se děje. Je mnoho vůdců, kteří chtějí vést nevědomou veřejnost, ale všichni jsou zmateni tělesným pojetím života, a proto v lidské společnosti není mír ani blahobyt. Takzvaní yogīni, kteří předvádějí různé tělesné zázraky, spadají do stejné kategorie jako tito nevědomí lidé, protože systém haṭha-yogy se zvláště doporučuje lidem příliš zapleteným do tělesného pojetí. Závěr je takový, že dokud je živá bytost upnutá k tělesnému pojetí, musí podstupovat zrození a smrt.

Verš

yady asadbhiḥ pathi punaḥ
śiśnodara-kṛtodyamaiḥ
āsthito ramate jantus
tamo viśati pūrvavat

Synonyma

yadi — když; asadbhiḥ — s hříšnými; pathi — na cestě; punaḥ — znovu; śiśna — pro genitálie; udara — pro žaludek; kṛta — vykonávané; udyamaiḥ — jejíž snahy; āsthitaḥ — sdružuje se; ramate — užívá; jantuḥ — živá bytost; tamaḥ — temnota; viśati — vstupuje; pūrva-vat — jako předtím.

Překlad

Pokud se tedy živá bytost znovu drží cesty hříchu a nechá se ovlivnit smyslnými lidmi, kteří vyhledávají sexuální požitek a uspokojení jazyka, jde znovu do pekla jako předtím.

Význam

Jak již bylo vysvětleno, podmíněná duše musí projít utrpením v peklech Andha-tāmisra a Tāmisra a potom dostane pekelné tělo, například psí nebo prasečí. Po několika takových životech znovu dospěje do lidské podoby. Jak se člověk rodí, Kapiladeva také popsal. Lidská bytost se vyvíjí v břiše matky, trpí tam a potom vyjde ven. Pokud po tom všem utrpení získala další příležitost v lidském těle, ale promarňuje svůj drahocenný čas ve společnosti lidí, kteří vyhledávají sex a chutná jídla, přirozeně se znovu propadne do stejných pekel, Andha-tāmisra a Tāmisra.

Lidé se obvykle věnují uspokojování jazyka a genitálií. To je hmotný život. Hmotný život znamená “jez, pij, raduj se a užívej si”, bez jakéhokoliv zájmu o pochopení své duchovní totožnosti a duchovní pokrok. Jelikož si materialističtí lidé hledí jazyka, žaludku a genitálií, ten, kdo chce dělat pokroky v duchovním životě, si musí dávat velký pozor na styky s takovými lidmi. Sdružovat se s materialisty znamená záměrně páchat sebevraždu v lidské životní podobě. Je proto řečeno, že inteligentní člověk se má vzdát takové nežádoucí společnosti a neustále se stýkat se svatými osobami. Ve společnosti svatých osob se zbaví všech pochybností o duchovním rozvoji života a bude dělat znatelný pokrok na cestě k duchovnímu porozumění. Někdy vidíme, že lidé velice lpí na určitém druhu náboženské víry. Hinduisté, muslimové a křesťané si hledí svého náboženství a chodí do kostela, chrámu nebo mešity, ale naneštěstí se nedokáží vzdát společnosti lidí příliš podléhajících sexu a uspokojování jazyka. Zde je jasně řečeno, že člověk může být formálně velice zbožný, ale stýká-li se s těmito lidmi, nevyhnutelně se propadne do nejtemnějších oblastí pekla.

Verš

satyaṁ śaucaṁ dayā maunaṁ
buddhiḥ śrīr hrīr yaśaḥ kṣamā
śamo damo bhagaś ceti
yat-saṅgād yāti saṅkṣayam

Synonyma

satyam — pravdomluvnost; śaucam — čistota; dayā — milostivost; maunam — vážnost; buddhiḥ — inteligence; śrīḥ — blahobyt; hrīḥ — stydlivost; yaśaḥ — sláva; kṣamā — schopnost odpouštět; śamaḥ — ovládání mysli; damaḥ — ovládání smyslů; bhagaḥ — štěstí; ca — a; iti — takto; yat-saṅgāt — ze společnosti s kým; yāti saṅkṣayam — jsou zničeny.

Překlad

Pozbývá pravdomluvnosti, čistoty, milostivosti, vážnosti, duchovní inteligence, stydlivosti, odříkavosti, slávy, schopnosti odpouštět, ovládání mysli, ovládání smyslů, štěstí a všech dobrých příležitostí.

Význam

Ti, kdo příliš podléhají sexu, nedokáží pochopit smysl Absolutní Pravdy ani zachovávat čisté zvyky, natož pak projevovat milost druhým. Nedokáží zůstat vážní a nezajímají se o konečný cíl života. Konečným cílem života je Kṛṣṇa neboli Viṣṇu, ale lidé propadlí sexu nemohou pochopit, že vědomí Kṛṣṇy je jejich nejvyšším zájmem. Tito lidé nevědí, co je stud — objímají se i na cestách a v parcích jako kočky a psi a vydávají to za lásku. Takoví nešťastní tvorové nemohou nikdy dosáhnout hmotného blahobytu. Chovají se jako kočky a psi, a proto zůstávají na úrovni koček a psů. Nemohou zlepšit žádné hmotné podmínky; ani nemluvě o tom, že by se stali slavnými. Tito hlupáci mohou dokonce i předvádět takzvanou yogu, ale nedokáží ovládat smysly a mysl, což je skutečným cílem yogy. Takoví lidé nemohou ve svém životě získat žádné bohatství. Krátce řečeno, jsou velice nešťastní.

Verš

teṣv aśānteṣu mūḍheṣu
khaṇḍitātmasv asādhuṣu
saṅgaṁ na kuryāc chocyeṣu
yoṣit-krīḍā-mṛgeṣu ca

Synonyma

teṣu — s těmito; aśānteṣu — neslušnými; mūḍheṣu — hlupáky; khaṇḍita-ātmasu — kteří nevědí, co je seberealizace; asādhuṣu — zkaženými; saṅgam — společnost; na — ne; kuryāt — má vyhledávat; śocyeṣu — ubohými; yoṣit — žen; krīḍā-mṛgeṣu — tančícími psy; ca — a.

Překlad

Člověk se nemá stýkat s neslušným hlupákem, který nemá žádné poznání o seberealizaci a není ničím víc než tančícím psem v rukách ženy.

Význam

Omezení styků s takovými hlupáky platí zvláště pro ty, kdo usilují o rozvoj vědomí Kṛṣṇy. K rozvoji vědomí Kṛṣṇy patří rozvoj vlastností, jako je pravdomluvnost, čistota, milostivost, vážnost, inteligence co se týče duchovního poznání, jednoduchost, hmotné bohatství, sláva, schopnost odpouštět a ovládání mysli a smyslů. S pokrokem ve vědomí Kṛṣṇy se mají všechny tyto vlastnosti projevit, ale ten, kdo se sdružuje se śūdrou — hlupákem, který je jako tančící pes v rukách ženy — nemůže udělat žádný pokrok. Pán Caitanya radil, že ten, kdo se věnuje vědomí Kṛṣṇy a chce překonat hmotnou nevědomost, se nesmí stýkat se ženami a s lidmi, kteří vyhledávají hmotný požitek. Pro člověka, který chce rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, taková společnost představuje větší nebezpečí než sebevražda.

Verš

na tathāsya bhaven moho
bandhaś cānya-prasaṅgataḥ
yoṣit-saṅgād yathā puṁso
yathā tat-saṅgi-saṅgataḥ

Synonyma

na — ne; tathā — takto; asya — tohoto člověka; bhavet — může vzniknout; mohaḥ — pobláznění; bandhaḥ — otroctví; ca — a; anya-prasaṅgataḥ — z připoutanosti k jakémukoliv jinému předmětu; yoṣit-saṅgāt — z připoutanosti k ženám; yathā — jako; puṁsaḥ — muže; yathā — jako; tat-saṅgi — mužů, kteří mají rádi ženy; saṅgataḥ — ze společnosti.

Překlad

Ať už je člověk připoutaný k čemukoliv, nikdy mu to nezpůsobí takové pobláznění a otroctví, jako v případě připoutanosti k ženě nebo ke společnosti mužů, kteří mají zálibu v ženách.

Význam

Záliba v ženách je tak znečišťující, že nejen společnost žen, ale i společnost mužů, kteří k nim příliš tíhnou, člověka poutá k hmotnému životu. Náš podmíněný život v hmotném světě má mnoho důvodů, ale nejvýznamnějším z nich je společnost žen, což potvrdí následující sloky.

V Kali-yuze je společnost žen velice výrazná na každém kroku. Jakmile jdeme něco koupit, všude jsou reklamy s obrázky žen. Tělesná připoutanost k ženám je velmi mocná, a proto lidé silně zaostávají v duchovním chápání. Védská civilizace, jež je na duchovním chápání založena, styky se ženami velice opatrně upravuje. Členové tří ze čtyř společenských stavů — prvního (brahmacarya), třetího (vānaprastha) a čtvrtého (sannyāsa) — mají ženskou společnost přísně zakázanou. Pouze v jediném stavu — stavu hospodáře — je dovoleno se za určitých omezujících podmínek se ženami stýkat. Připoutanost k ženské společnosti je příčinou hmotného, podmíněného života a každý, kdo se z něho chce osvobodit, se musí od této společnosti odpoutat.

Verš

prajāpatiḥ svāṁ duhitaraṁ
dṛṣṭvā tad-rūpa-dharṣitaḥ
rohid-bhūtāṁ so ’nvadhāvad
ṛkṣa-rūpī hata-trapaḥ

Synonyma

prajā-patiḥ — Pán Brahmā; svām — svou vlastní; duhitaram — dceru; dṛṣṭvā — když uviděl; tat-rūpa — jejím půvabem; dharṣitaḥ — zmaten; rohit-bhūtām — za ní v podobě laně; saḥ — on; anvadhāvat — běžel; ṛkṣa-rūpī — v podobě jelena; hata — zbavený; trapaḥ — studu.

Překlad

Jakmile Brahmā uviděl svoji dceru, která přijala podobu laně, zmaten jejím půvabem za ní nestydatě běžel v podobě jelena.

Význam

To, jak Brahmu okouzlily půvaby jeho dcery a Śivu okouzlil Pán v podobě Mohinī, jsou příklady, které nás poučují, že i velcí polobozi, jako je Brahmā a Pán Śiva, jsou okouzleni krásou ženy, o obyčejné podmíněné duši nemluvě. Proto se každému doporučuje nestýkat se volně ani se svou dcerou, matkou nebo sestrou, protože smysly jsou tak silné, že ve stavu poblouznění neberou ohledy na žádné příbuzenské vztahy. Nejlepší je proto cvičit se v ovládání smyslů vykonáváním bhakti-yogy, sloužením Madana-mohanovi. Pán Kṛṣṇa se jmenuje Madana-mohana, protože dokáže přemoci Amora, boha chtíče. Jedině ten, kdo slouží Madana-mohanovi, dokáže ovládat nátlak Madana, Amora. Ostatní pokusy ovládnout smysly budou neúspěšné.

Verš

tat-sṛṣṭa-sṛṣṭa-sṛṣṭeṣu
ko nv akhaṇḍita-dhīḥ pumān
ṛṣiṁ nārāyaṇam ṛte
yoṣin-mayyeha māyayā

Synonyma

tat — Brahmā; sṛṣṭa-sṛṣṭa-sṛṣṭeṣu — mezi všemi živými bytostmi, které zplodil; kaḥ — kdo; nu — vskutku; akhaṇḍita — nevychýlí se; dhīḥ — jeho inteligence; pumān — muž; ṛṣim — mudrc; nārāyaṇam — Nārāyaṇa; ṛte — kromě; yoṣit-mayyā — v podobě ženy; iha — zde; māyayā — māyou.

Překlad

Ze všech živých bytostí, které zplodil Brahmā — lidí, polobohů a zvířat — žádná neodolá lákadlu māyi v podobě ženy, kromě mudrce Nārāyaṇa.

Význam

Brahmā je první živou bytostí. Z něho vzešli mudrci, jako je Marīci, který poté stvořil Kaśyapu Muniho a další, načež Kaśyapa Muni a Manuové stvořili různé polobohy, lidské bytosti atd. Není však mezi nimi nikdo, koho by nepřitahovalo kouzlo māyi v podobě ženy. Každého v hmotném světě, od Brahmy až po malé, nepatrné tvory, jako je mravenec, přitahuje sex. To je základní princip tohoto hmotného světa. To, jak Pána Brahmu přitahovala jeho dcera, je živým příkladem toho, že od pohlavní připoutanosti k ženám není nikdo oproštěn. Žena je tedy úžasným výtvorem māyi, který má udržovat podmíněnou duši v okovech.

Verš

balaṁ me paśya māyāyāḥ
strī-mayyā jayino diśām
yā karoti padākrāntān
bhrūvi-jṛmbheṇa kevalam

Synonyma

balam — síla; me — Moje; paśya — pohleď; māyāyāḥ — māyi; strī-mayyāḥ — v podobě ženy; jayinaḥ — dobyvatelé; diśām — všech směrů; — kdo; karoti — dělá; pada-ākrāntān — touha následovat ji; bhrūvi — jejího obočí; jṛmbheṇa — pohybem; kevalam — pouze.

Překlad

Pokus se pochopit mocnou sílu Mé māyi v podobě ženy, která pouhým pohybem svého obočí dokáže ovládat i ty největší dobyvatele světa.

Význam

V dějinách světa je mnoho příkladů velkých dobyvatelů, které svým půvabem okouzlila jejich Kleopatra. Podívejme se blíže na tuto okouzlující moc ženy a na to, jak je k ní muž přitahován. Z jakého zdroje to pochází? Z Vedānta-sūtry je zřejmé, že vše pochází z Nejvyšší Osobnosti Božství. Je tam řečeno: janmādy asya yataḥ. To znamená, že Nejvyšší Osobnost Božství neboli Nejvyšší Osoba, Brahman, Absolutní Pravda, je zdrojem všeho. Okouzlující moc ženy a mužův sklon podléhat tomuto kouzlu musejí nutně existovat i v Nejvyšší Osobnosti Božství v duchovním světě a musejí být zastoupeny v transcendentálních zábavách Pána.

Pán je Nejvyšší Osoba, nejvyšší mužský jedinec. Stejně jako obyčejný muž chce být přitahován ženou, tento sklon má i Nejvyšší Osobnost Božství. Pán také chce, aby Ho přitahovaly krásné rysy ženy. Otázkou nyní je: Chce-li být okouzlen ženskou krásou, bude Ho přitahovat jakákoliv hmotná žena? To není možné. Dokonce i osobnosti v tomto hmotném světě se dokáží vzdát půvabů žen, pokud je přitahuje Nejvyšší Brahman. To byl případ Haridāse Ṭhākura. Uprostřed noci ho přišla svádět krásná prostitutka, ale Haridāsa Ṭhākura byl tak pohroužen do oddané služby, do transcendentální lásky k Bohu, že se nenechal okouzlit. Naopak—svou transcendentální společností změnil prostitutku ve velkou oddanou. Hmotná svůdnost tedy jistě nebude účinkovat na Nejvyššího Pána. Chce-li být okouzlen nějakou ženou, musí ji stvořit ze Své vlastní energie. Touto ženou je Rādhārāṇī. Gosvāmī vysvětlují, že Rādhārāṇī je projevem energie blaženosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Chce-li Nejvyšší Pán pocítit transcendentální radost, musí stvořit ženu ze Své vnitřní energie. Sklon být přitahován ženskou krásou je tedy přirozený, protože existuje v duchovním světě. V hmotném světě se projevuje ve zvrácené podobě, a proto je plný nedokonalostí.

Jestliže člověka více než hmotná krása přitahuje krása Rādhārāṇī a Kṛṣṇy, pak platí prohlášení Bhagavad-gīty — paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Ten, koho přitahuje transcendentální krása Rādhy a Kṛṣṇy, již není přitahován hmotnou krásou žen. To je zvláštní význam uctívání Rādhā-Kṛṣṇy. Dosvědčuje to Yāmunācārya, který říká: “Od té doby, co mě začala přitahovat krása Rādhy a Kṛṣṇy, znechuceně odvracím tvář před svůdností žen, a jakmile si vzpomenu na sexuální požitek, okamžitě si odplivnu.” Pokud nás přitahuje Madana-mohana neboli krása Kṛṣṇy a Jeho partnerek, nemohou nás přitahovat okovy podmíněného života, které představuje krása hmotné ženy.

Verš

saṅgaṁ na kuryāt pramadāsu jātu
yogasya pāraṁ param ārurukṣuḥ
mat-sevayā pratilabdhātma-lābho
vadanti yā niraya-dvāram asya

Synonyma

saṅgam — společnost; na — ne; kuryāt — má vytvářet; pramadāsu — se ženami; jātu — kdykoliv; yogasya — yogy; pāram — vrchol; param — nejvyšší; ārurukṣuḥ — kdo chce dosáhnout; mat-sevayā — službou Mně; pratilabdha — získaná; ātma-lābhaḥ — seberealizace; vadanti — říkají; yāḥ — které ženy; niraya — do pekla; dvāram — brána; asya — oddaného, který dělá pokroky.

Překlad

Ten, kdo chce dosáhnout vrcholu yogy a realizuje své vlastní já tím, že Mi slouží, by se nikdy neměl stýkat s přitažlivou ženou, protože písma o takové ženě říkají, že je pro oddaného, který postupuje v duchovním životě, bránou do pekla.

Význam

Vrcholem yogy je plné vědomí Kṛṣṇy. To potvrzuje Bhagavad-gītā — ten, kdo neustále s oddaností myslí na Kṛṣṇu, je nejvyšší ze všech yogīnů. Rovněž ve druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že živá bytost může pochopit vědu o Bohu, když se oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství zbaví hmotného znečištění.

Objevuje se zde slovo pratilabdhātma-lābhaḥ. Ātmā znamená “vlastní já” a lābha znamená “zisk”. Všeobecně vzato, podmíněné duše ztratily své vlastní já (ātmā), ale transcendentalisté ho realizují. Seberealizovaná duše, která se uchází o nejvyšší úroveň jógové dokonalosti, se podle písem nemá stýkat s mladými ženami. V moderní době ovšem vystupuje mnoho darebáků, kteří prohlašují, že dokud má člověk genitálie, má si se ženami užívat po libosti a zároveň může být yogīnem. Žádný uznávaný jógový systém nedovoluje společnost žen. Zde je jasně řečeno, že styk se ženami je bránou do pekelného života. Ve védské civilizaci je proto velice omezený. Ze čtyř společenských skupin mají tři stavy — brahmacārī, vānaprastha a sannyāsī — společnost žen přísně zakázanou. Pouze gṛhasthové, hospodáři, jsou oprávněni mít se ženou důvěrný vztah, ale i to se omezuje na plození dětí, které budou řádně vychovány. Chce-li však někdo zůstat v hmotném světě trvale, může vyhledávat ženskou společnost bez omezení.

Verš

yopayāti śanair māyā
yoṣid deva-vinirmitā
tām īkṣetātmano mṛtyuṁ
tṛṇaiḥ kūpam ivāvṛtam

Synonyma

— ta, která; upayāti — přistupuje; śanaiḥ — pomalu; māyā — zastoupení māyi; yoṣit — žena; deva — Pánem; vinirmitā — stvořená; tām — ji; īkṣeta — je třeba považovat; ātmanaḥ — duše; mṛtyum — smrt; tṛṇaiḥ — trávou; kūpam — studna; iva — jako; āvṛtam — zarostlá.

Překlad

Žena, kterou stvořil Pán, je zastoupením māyi a ten, kdo se s ní stýká a přijímá její služby, musí bezpečně vědět, že to je cesta smrti, stejně jako zapomenutá, trávou zarostlá studna.

Význam

Někdy se stává, že studna, která se již nepoužívá, zaroste trávou a neopatrný cestovatel, který o ní neví, do ní spadne a čeká ho jistá smrt. Styky se ženou začínají tím, že od ní muž přijímá službu, neboť Pán stvořil ženu zvláště proto, aby sloužila muži. Jakmile muž přijímá její službu, je v pasti. Není-li dostatečně inteligentní, aby věděl, že žena je bránou do pekelného života, začne se s ní volně stýkat. To je nutné omezit, chceme-li pokročit na transcendentální úroveň. Ještě před padesáti lety byly v hinduistické společnosti tyto styky omezené. Žena během dne svého manžela vůbec neviděla a měli dokonce i oddělené pokoje. Vnitřní pokoje domu byly určeny ženám a vnější pokoje byly pro muže. Přijímat službu od ženy může vypadat jako velice příjemné, ale člověk si při tom musí dát dobrý pozor, protože je jasně řečeno, že žena je bránou do pekla neboli k zapomenutí na své skutečné já a zahrazuje cestu duchovní realizace.

Verš

yāṁ manyate patiṁ mohān
man-māyām ṛṣabhāyatīm
strītvaṁ strī-saṅgataḥ prāpto
vittāpatya-gṛha-pradam

Synonyma

yām — co; manyate — ona považuje; patim — svého manžela; mohāt — působením iluze; mat-māyām — Moje māyā; ṛṣabha — v podobě muže; āyatīm — přicházející; strītvam — ženství; strī-saṅgataḥ — z připoutanosti k ženě; prāptaḥ — získaný; vitta — bohatství; apatya — potomstvo; gṛha — dům; pradam — dávající.

Překlad

Živá bytost, která byla kvůli své připoutanosti k ženě v minulém životě obdařena podobou ženy, pošetile hledí na māyu v podobě muže, svého manžela, jako na dárce bohatství, potomstva, domu a dalších hmotných věcí.

Význam

Z tohoto verše vyplývá, že žena byla ve svém minulém životě také muž, ale tento muž byl připoutaný ke své manželce, a proto má nyní tělo ženy. Bhagavad-gītā to potvrzuje — zrození člověka v příštím životě odpovídá tomu, na co myslí v okamžiku smrti. Je-li někdo příliš poután ke své manželce, přirozeně na ni myslí v okamžiku smrti a v příštím životě dostane tělo ženy. Stejně tak žena, která v okamžiku smrti myslí na svého manžela, dostane v příštím životě přirozeně tělo muže. Proto kladou hinduistická písma velký důraz na ženinu počestnost a oddanost muži. Je-li žena poutána ke svému manželovi, může v příštím životě obdržet tělo muže, ale je-li muž poután k ženě, bude v příštím životě degradován do těla ženy. Měli bychom mít vždy na paměti, že — jak je řečeno v Bhagavad-gītě — hrubohmotné i jemnohmotné tělo jsou oděvy; představují košili a kabát živé bytosti. Být žena či muž se týká pouze tělesného oděvu. Duše je svou povahou ve skutečnosti okrajovou energií Nejvyššího Pána. Každá živá bytost jakožto energie má původně postavení ženy neboli toho, kdo dává požitek. Tělo muže poskytuje lepší příležitost vymanit se z hmotného zajetí; v těle ženy je tato příležitost menší. Tento verš naznačuje, že ten, kdo získal tělo muže, nemá svého těla zneužívat. Nemá se připoutávat k ženám, a tak se příliš zaplétat do hmotného požitku, neboť to by mělo za výsledek, že v příštím životě dostane tělo ženy. Žena má obvykle zálibu v bohatství domácnosti, ozdobách, nábytku a šatech. Je spokojená, když manžel všechny tyto věci zajistí v dostatečném množství. Vztah mezi mužem a ženou je velice komplikovaný, ale podstatné je to, že ten, kdo se uchází o postup na transcendentální úroveň duchovní realizace, si má dávat na společnost ženy veliký pozor. Na úrovni vědomí Kṛṣṇy ovšem mohou být tato omezení vzájemných styků mírnější, protože nejsou-li muž a žena poutáni jeden ke druhému, ale ke Kṛṣṇovi, pak jsou oba stejně způsobilí vyprostit se z hmotného zapletení a dosáhnout Kṛṣṇova sídla. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā, každý, kdo začne skutečně rozvíjet vědomí Kṛṣṇy — ať už v nejnižších životních druzích, nebo jako žena či příslušník méně inteligentních tříd, obchodnické a dělnické—půjde zpátky domů, zpátky k Bohu, a dosáhne Kṛṣṇova sídla. Muž nemá být poután k ženě ani žena k muži; oba mají být poutáni ke službě Pánu. Pak mohou oba dosáhnout osvobození z hmotného zapletení.

Verš

tām ātmano vijānīyāt
paty-apatya-gṛhātmakam
daivopasāditaṁ mṛtyuṁ
mṛgayor gāyanaṁ yathā

Synonyma

tām — Pánova māyā; ātmanaḥ — jí; vijānīyāt — má vědět; pati — manžel; apatya — děti; gṛha — dům; ātmakam — sestávající z; daiva — autoritou Pána; upasāditam — způsobená; mṛtyum — smrt; mṛgayoḥ — lovce; gāyanam — zpěv; yathā — jako.

Překlad

Žena má tedy považovat svého manžela, dům a děti za řízení vnější energie Pána způsobující její smrt, stejně jako sladký zpěv lovce přivolává smrt jelena.

Význam

V těchto pokynech Pána Kapiladeva je vysvětleno, že nejen žena je bránou do pekla pro muže, ale i muž je bránou do pekla pro ženu. Záleží na jejich připoutanosti. Muž začne být poután k ženě na základě její služby, krásy a mnoha dalších předností a žena začne být poutána k muži proto, že jí dává pěkný domov, ozdoby, šaty a děti. Podstatná je jejich vzájemná připoutanost. Dokud jsou k sobě navzájem poutáni na základě takového hmotného požitku, žena je nebezpečná pro muže a muž je také nebezpečný pro ženu. Přesune-li se však jejich připoutanost směrem ke Kṛṣṇovi, oba si začnou být vědomi Kṛṣṇy a jejich manželství bude velice pěkné. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje:

anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate

(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255)

Muž a žena mají spolu žít jako hospodáři ve vztahu ke Kṛṣṇovi a pouze proto, aby vykonávali své povinnosti ve službě Kṛṣṇovi. Nechť jsou děti, manželka i manžel zaměstnáni povinnostmi ve vědomí Kṛṣṇy, a potom veškerá tělesná, hmotná připoutanost zmizí. Jelikož společným prostředníkem bude Kṛṣṇa, jejich vědomí bude čisté a nikdy nepoklesnou.

Verš

dehena jīva-bhūtena
lokāl lokam anuvrajan
bhuñjāna eva karmāṇi
karoty avirataṁ pumān

Synonyma

dehena — kvůli tělu; jīva-bhūtena — které má živá bytost; lokāt — z jedné planety; lokam — na druhou planetu; anuvrajan — putující; bhuñjānaḥ — užívající si; eva — tak; karmāṇi — plodonosné činnosti; karoti — činí; aviratam — neustále; pumān — živá bytost.

Překlad

Materialistická živá bytost vykonává plodonosné činnosti a stěhuje se z jedné planety na druhou podle těla, jaké jí náleží. Tímto způsobem neustává v plodonosných činnostech a užívá si jejich výsledků.

Význam

Je-li živá bytost uvězněna v hmotném těle, nazývá se jīva-bhūta, a je-li od něho osvobozena, nazývá se brahma-bhūta. Život za životem mění své hmotné tělo a cestuje nejen různými životními druhy, ale i po různých planetách. Pán Caitanya říká, že živé bytosti, které jsou spoutané plodonosnými činnostmi, takto putují po celém vesmíru, a když se díky nějaké náhodě nebo zbožným činnostem dostanou milostí Kṛṣṇy do styku s pravým duchovním mistrem, získají semínko oddané služby. Pokud poté zasejí toto semínko do svého srdce a budou ho zalévat nasloucháním a opěvováním, vyroste z něho veliká rostlina a ponese plody a květy, kterých si budou moci užívat ještě v tomto hmotném světě. To je úroveň brahma-bhūta. Živá bytost ve stadiu omezujících označení se nazývá “materialistická”, a zbaví-li se všech označení, je-li si plně vědoma Kṛṣṇy a zapojena do oddané služby, nazývá se “osvobozená”. Dokud podmíněná duše nedostane příležitost setkat se milostí Pána s pravým duchovním mistrem, nemá možnost se osvobodit z koloběhu rození a umírání v různých životních druzích a na různých planetárních úrovních.

Verš

jīvo hy asyānugo deho
bhūtendriya-mano-mayaḥ
tan-nirodho ’sya maraṇam
āvirbhāvas tu sambhavaḥ

Synonyma

jīvaḥ — živá bytost; hi — vskutku; asya — její; anugaḥ — vhodné; dehaḥ — tělo; bhūta — hrubohmotné prvky; indriya — smysly; manaḥ — mysl; mayaḥ — vytvořené z; tat — těla; nirodhaḥ — zničení; asya — živé bytosti; maraṇam — smrt; āvirbhāvaḥ — projevení; tu — ale; sambhavaḥ — zrození.

Překlad

Živá bytost tak dostává vhodné tělo s hmotnou myslí a smysly podle svých plodonosných činností. Když skončí reakce za její určitou činnost, tento konec se nazývá smrt, a když určitý druh reakce začne, tento počátek se nazývá zrození.

Význam

Živá bytost již od nepaměti téměř neustále putuje různými životními druhy po různých planetách. Tento koloběh popisuje Bhagavad-gītā: bhrāmayan sarva-bhūtāni yantrārūḍhāni māyayā — každý cestuje pod vlivem māyi po vesmíru v kočáru těla tvořeného hmotnou energií. Materialistická existence představuje posloupnost akcí a reakcí. Je to cívka s dlouhým filmem akcí a reakcí a jeden život je v tomto představení pouhým zábleskem. Když se dítě narodí, znamená to, že jeho tělo je počátkem další série činností, a když starý člověk zemře, jedna série reakcí končí.

Vidíme, že na základě různých reakcí se jeden člověk může narodit v bohaté rodině a druhý v chudé, přestože se oba narodí na stejném místě, ve stejnou dobu a za stejné atmosféry. Ten, kdo si s sebou nese zbožné činnosti, dostává příležitost narodit se v bohaté či zbožné rodině a ten, kdo si nese bezbožné činnosti, se může narodit v nižší, chudé rodině. Změna těla znamená změnu pole činností — jako když se tělo chlapce mění v tělo mladíka, činnosti chlapce se mění v činnosti mladíka.

Je zřejmé, že živá bytost dostává určité tělo pro určitý druh činností. To se děje neustále a není možné vystopovat počátek tohoto děje. Jeden vaiṣṇavský básník proto říká: anādi karama-phale, což znamená, že nelze zjistit, odkdy se datují akce a reakce spojené s činnostmi živé bytosti, protože mohou dokonce pokračovat z minulého života Brahmy. Viděli jsme to na příkladě života Nārady Muniho. V jednom věku byl synem služebné a v dalším věku se stal velkým mudrcem.

Verš

dravyopalabdhi-sthānasya
dravyekṣāyogyatā yadā
tat pañcatvam ahaṁ-mānād
utpattir dravya-darśanam
yathākṣṇor dravyāvayava-
darśanāyogyatā yadā
tadaiva cakṣuṣo draṣṭur
draṣṭṛtvāyogyatānayoḥ

Synonyma

dravya — předmětů; upalabdhi — vnímání; sthānasya — místa; dravya — předmětů; īkṣā — vnímání; ayogyatā — neschopnost; yadā — když; tat — to; pañcatvam — smrt; aham-mānāt — z mylného pojetí své totožnosti; utpattiḥ — zrození; dravya — hmotné tělo; darśanam — když vidí; yathā — jako; akṣṇoḥ — očí; dravya — předmětů; avayava — části; darśana — vidět; ayogyatā — neschopnost; yadā — když; tadā — tehdy; eva — vskutku; cakṣuṣaḥ — zraku; draṣṭuḥ — pozorovatele; draṣṭṛtva — schopnosti vidět; ayogyatā — neschopnost; anayoḥ — jich obou.

Překlad

Když kvůli chorobnému zanícení očního nervu ztratí oči schopnost vidět barvu či tvar, zrak je umrtven a živá bytost, která je pozorovatelem očí i zraku, ztrácí schopnost vidění. Podobně když hmotné tělo, v němž dochází k vnímání předmětů, ztratí schopnost vnímat, nazývá se to smrt. Chvíle, kdy živá bytost začne pohlížet na hmotné tělo jako na sebe samotnou, se nazývá zrození.

Význam

Když někdo řekne: “Já vidím,” znamená to, že vidí svým zrakovým nástrojem, očima nebo brýlemi. Je-li tento nástroj rozbitý, nemocný nebo neschopný činnosti, živá bytost jakožto pozorovatel také přestává jednat. Stejně tak — v tomto hmotném těle v současnosti jedná živá duše, a když tělo ztratí své schopnosti a přestane jednat, duše také přestane vykonávat své reakční činnosti. Rozbije-li se její činný nástroj a přestane fungovat, nazývá se to smrt. Když duše dostane opět nový činný nástroj, nazývá se to zrození. Toto rození a umírání probíhá každým okamžikem, neboť tělo se neustále mění. Poslední změna se nazývá smrt a přijetí nového těla se nazývá zrození. To je odpověď na otázku zrození a smrti. Živá bytost se však nerodí ani neumírá, ale je věčná. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā: na hanyate hanyamāne śarīre — živá bytost nikdy neumírá; ani po smrti či zničení tohoto hmotného těla.

Verš

tasmān na kāryaḥ santrāso
na kārpaṇyaṁ na sambhramaḥ
buddhvā jīva-gatiṁ dhīro
mukta-saṅgaś cared iha

Synonyma

tasmāt — kvůli smrti; na — ne; kāryaḥ — má být učiněno; santrāsaḥ — hrůza; na — ne; kārpaṇyam — lakota; na — ne; sambhramaḥ — dychtivá touha po hmotném zisku; buddhvā — realizuje; jīva-gatim — skutečnou povahu živé bytosti; dhīraḥ — pevný; mukta-saṅgaḥ — nepřipoutaný; caret — má chodit; iha — po tomto světě.

Překlad

Člověk proto nemá na smrt pohlížet s hrůzou, uchylovat se ke ztotožňování těla s duší a přehánět uspokojování tělesných žádostí. Má chodit po světě nepřipoutaný, pevný ve svém záměru a vědom si své skutečné povahy.

Význam

Když rozumný člověk, který pochopil filozofii života a smrti, slyší o hrozných, pekelných životních podmínkách v lůně matky nebo mimo ně, je tím velmi rozrušený. Musí však pro životní problémy najít řešení. Měl by pochopit nešťastnou situaci hmotného těla a bez zbytečného vzrušení se snažit zjistit, zda existuje nějaká možnost pomoci. Bude-li se stýkat s osvobozenými osobami, může pochopit způsob nápravy této situace. Je však třeba vědět, kdo je skutečně osvobozený. Osvobozenou bytost popisuje Bhagavad-gītā: ten, kdo bez přerušení oddaně slouží Pánu a překonal přísné zákony hmotné přírody, je na úrovni Brahmanu.

Nejvyšší Osobnost Božství je mimo hmotné stvoření. Dokonce i impersonalisté, jako je Śaṅkarācārya, uznávají, že Nārāyaṇa je transcendentální hmotnému stvoření. Ten, kdo skutečně slouží Pánu v Jeho různých podobách, jako je Nārāyaṇa, Rādhā-Kṛṣṇa nebo Sītā-Rāma, je proto osvobozený. Bhāgavatam rovněž potvrzuje, že osvobození znamená být ve svém přirozeném postavení. Živá bytost je věčně služebníkem Nejvyššího Pána, a věnuje-li se vážně a upřímně transcendentální láskyplné službě Pánu, je osvobozená. Člověk se má snažit sdružovat se s osvobozenými osobami, a tak může vyřešit životní problémy — zrození a smrt.

Ten, kdo oddaně slouží v plném vědomí Kṛṣṇy, nemá být lakomý. Nemá zbytečně předvádět, že se zříká tohoto světa. Ve skutečnosti si nemůže ničeho odříkat. Zříká-li se někdo svého paláce a jde do lesa, není to ve skutečnosti odříkání, protože palác i les patří Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud vystřídá jeden majetek druhým, neznamená to, že si odříká — palác ani les mu nikdy nepatřily. Odříkání vyžaduje zříci se nesprávného chápání, že můžeme panovat hmotné přírodě. Zřekne-li se člověk tohoto nesprávného postoje a pyšné domněnky, že on je také Bůh, pak je to skutečné odříkání. Jinak nelze mluvit o odříkání. Rūpa Gosvāmī uvádí, že zříká-li se člověk něčeho, co lze použít ve službě Pánu, jeho jednání se nazývá phalgu-vairāgya, nedostatečné nebo falešné odříkání. Vše patří Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto je možné vše zapojit do služby Pánu. Nic se nemá používat pro vlastní smyslový požitek. To je skutečné odříkání. Také bychom neměli zbytečně zvyšovat své tělesné potřeby. Měli bychom se spokojit s tím, co nám Kṛṣṇa dá, a nevynakládat velké osobní úsilí. Svůj čas bychom měli trávit oddanou službou ve vědomí Kṛṣṇy. To vyřeší problém života a smrti.

Verš

samyag-darśanayā buddhyā
yoga-vairāgya-yuktayā
māyā-viracite loke
caren nyasya kalevaram

Synonyma

samyak-darśanayā — obdařený správným pohledem; buddhyā — prostřednictvím rozumu; yoga — oddanou službou; vairāgya — odpoutaností; yuktayā — posílený; māyā-viracite — zařízený māyou; loke — do tohoto světa; caret — má chodit; nyasya — odkazující; kalevaram — tělo.

Překlad

Obdařený správným pohledem a posílený oddanou službou a pesimistickým postojem k hmotné totožnosti má člověk prostřednictvím rozumu odkázat své tělo tomuto iluzornímu světu. Potom se může o hmotný svět přestat zajímat.

Význam

Někteří lidé si mylně vykládají, že kdyby se měli stýkat s těmi, kdo oddaně slouží, nedokázali by řešit své hospodářské problémy. V odpověď na tuto námitku je zde řečeno, že s osvobozenými osobami se člověk nemá stýkat přímo, tělesně, ale prostřednictvím filozofického a logického porozumění problémům života. V tomto verši stojí: samyag-darśanayā buddhyā — člověk musí mít dokonalé pochopení a pomocí inteligence a vykonávání yogy se zříci tohoto světa. Tohoto odříkání lze dosáhnout postupem, který je doporučený ve druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu.

Inteligence oddaného je neustále ve styku s Nejvyšší Osobností Božství. Oddaný si zachovává odstup od hmotné existence, protože si je dokonale vědom toho, že tento hmotný svět je výtvorem iluzorní energie. Realizuje své postavení nedílné části Nejvyšší Duše a vykonává svoji oddanou službu, přičemž zůstává zcela netečný vůči hmotným akcím a reakcím. Takto se nakonec vzdá svého hmotného těla neboli hmotné energie a jako čistá duše vstoupí do království Boha.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k třicáté první kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Kapilovy pokyny o stěhování živých bytostí”.