Śrīmad-bhāgavatam 3.31.38

V dějinách světa je mnoho příkladů velkých dobyvatelů, které svým půvabem okouzlila jejich Kleopatra. Podívejme se blíže na tuto okouzlující moc ženy a na to, jak je k ní muž přitahován. Z jakého zdroje to pochází? Z Vedānta-sūtry je zřejmé, že vše pochází z Nejvyšší Osobnosti Božství. Je tam řečeno: janmādy asya yataḥ. To znamená, že Nejvyšší Osobnost Božství neboli Nejvyšší Osoba, Brahman, Absolutní Pravda, je zdrojem všeho. Okouzlující moc ženy a mužův sklon podléhat tomuto kouzlu musejí nutně existovat i v Nejvyšší Osobnosti Božství v duchovním světě a musejí být zastoupeny v transcendentálních zábavách Pána.

Pán je Nejvyšší Osoba, nejvyšší mužský jedinec. Stejně jako obyčejný muž chce být přitahován ženou, tento sklon má i Nejvyšší Osobnost Božství. Pán také chce, aby Ho přitahovaly krásné rysy ženy. Otázkou nyní je: Chce-li být okouzlen ženskou krásou, bude Ho přitahovat jakákoliv hmotná žena? To není možné. Dokonce i osobnosti v tomto hmotném světě se dokáží vzdát půvabů žen, pokud je přitahuje Nejvyšší Brahman. To byl případ Haridāse Ṭhākura. Uprostřed noci ho přišla svádět krásná prostitutka, ale Haridāsa Ṭhākura byl tak pohroužen do oddané služby, do transcendentální lásky k Bohu, že se nenechal okouzlit. Naopak—svou transcendentální společností změnil prostitutku ve velkou oddanou. Hmotná svůdnost tedy jistě nebude účinkovat na Nejvyššího Pána. Chce-li být okouzlen nějakou ženou, musí ji stvořit ze Své vlastní energie. Touto ženou je Rādhārāṇī. Gosvāmī vysvětlují, že Rādhārāṇī je projevem energie blaženosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Chce-li Nejvyšší Pán pocítit transcendentální radost, musí stvořit ženu ze Své vnitřní energie. Sklon být přitahován ženskou krásou je tedy přirozený, protože existuje v duchovním světě. V hmotném světě se projevuje ve zvrácené podobě, a proto je plný nedokonalostí.

Jestliže člověka více než hmotná krása přitahuje krása Rādhārāṇī a Kṛṣṇy, pak platí prohlášení Bhagavad-gīty — paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Ten, koho přitahuje transcendentální krása Rādhy a Kṛṣṇy, již není přitahován hmotnou krásou žen. To je zvláštní význam uctívání Rādhā-Kṛṣṇy. Dosvědčuje to Yāmunācārya, který říká: “Od té doby, co mě začala přitahovat krása Rādhy a Kṛṣṇy, znechuceně odvracím tvář před svůdností žen, a jakmile si vzpomenu na sexuální požitek, okamžitě si odplivnu.” Pokud nás přitahuje Madana-mohana neboli krása Kṛṣṇy a Jeho partnerek, nemohou nás přitahovat okovy podmíněného života, které představuje krása hmotné ženy.