New version available here: vedabase.io

SB 3.31: Kapilovy pokyny o stěhování živých bytostí

SB 3.31.1 Osobnost Božství Kapiladeva pravil: Pod dohledem Nejvyššího Pána a podle výsledků své práce se živá bytost neboli duše dostává prostřednictvím částice mužova semene do lůna ženy, aby přijala určitý druh těla.
SB 3.31.2 První noc se spermie a vajíčko smísí a během páté noci ze směsi vykvasí bublina. Ta se desátou noc vyvine do tvaru švestky, která se poté postupně mění v kus masa nebo vejce — podle toho, o jaký případ se jedná.
SB 3.31.3 Během prvního měsíce se utvoří hlava a na konci druhého měsíce se formují ruce, nohy a další údy. Do tří měsíců se objeví nehty, prsty na rukách i na nohách, chlupy, kosti a kůže, jakož i pohlavní ústrojí a další tělesné otvory, to znamená oči, nosní dírky, uši, ústa a řiť.
SB 3.31.4 Do čtyř měsíců ode dne početí se vyvíjí sedm základních složek těla—střevní míza, krev, maso, tuk, kosti, morek a semeno. Na konci pátého měsíce se poprvé ozývá hlad a žízeň a na konci šestého měsíce se plod obalený zárodečnou blánou začíná přesouvat na pravou stranu břicha.
SB 3.31.5 Plod si bere svoji výživu z jídla a pití, které přijímá jeho matka, a tak roste a zůstává i nadále v onom odporném sídle plném výkalů a moči, které je rodištěm nejrůznějších červů.
SB 3.31.6 Dítě, které znovu a znovu koušou po celém těle hladoví červi žijící v břiše, trpí hroznými bolestmi, jelikož je velice choulostivé. V této strašné situaci každou chvíli upadá do bezvědomí.
SB 3.31.7 Následkem toho, že matka jí příliš trpká, ostrá, slaná či kyselá jídla, zažívá tělo dítěte neustále bolesti, které jsou téměř nesnesitelné.
SB 3.31.8 Dítě, jež je uzavřené v zárodečné bláně a zvenčí pokryté vnitřnostmi, zůstává ležet na jedné straně břicha s hlavou skloněnou ke svému bříšku a se zády a krkem ohnutými jako luk.
SB 3.31.9 Takto je dítě jako pták v kleci a nemůže se ani hnout. Má-li štěstí, dokáže si v té době vzpomenout na všechny nesnáze svých minulých sta životů a zoufale se rmoutí. Jak může v této situaci najít klid mysli?
SB 3.31.10 Dítětem, jež je od sedmého měsíce po početí obdařené vyvinutým vědomím, zmítají vzduchy, které během týdnů předcházejících porodu tlačí embryo směrem dolů. Nemůže zůstat na jednom místě, stejně jako červi zrození z téže špinavé břišní dutiny.
SB 3.31.11 Živá bytost se v této děsivé situaci, kdy je spoutána sedmi obaly z hmotných prvků, modlí se sepjatýma rukama a obrací se na Pána, Jenž ji do těchto podmínek umístil.
SB 3.31.12 Lidská duše říká: Přijímám útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který se zjevuje ve Svých různých věčných podobách a kráčí po povrchu Země. Uchyluji se k Němu, protože pouze On mě může zbavit všeho strachu a od Něho pochází tyto životní podmínky, které odpovídají mým bezbožným činnostem.
SB 3.31.13 Já, čistá duše, jsem nyní spoutaná svými činnostmi a řízením māyi ležím v lůně své matky. Klaním se Jemu, který zde pobývá se mnou, ale je neovlivněný a neměnný. Je neomezený, ale může být vnímán v kajícím se srdci. Jemu skládám uctivé poklony.
SB 3.31.14 Jsem oddělená od Nejvyšší Osobnosti Božství, protože se nacházím v tomto hmotném těle, které je vytvořené z pěti prvků. Z tohoto důvodu dochází ke zneužití mých vlastností a smyslů, přestože jsem svou podstatou duchovní. Nejvyšší Pán je transcendentální hmotné přírodě a živým bytostem, nikdy nemá hmotné tělo a je vždy slavný díky Svým duchovním vlastnostem. Proto Mu skládám poklony.
SB 3.31.15 Lidská duše se dále modlí: Živá bytost se dostává pod vliv hmotné přírody a na cestě opakovaného zrození a smrti tvrdě zápasí o přežití. Tento podmíněný život je způsobený tím, že zapomíná na svůj vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak by se tedy bez Pánovy milosti mohla znovu zapojit do Jeho transcendentální láskyplné služby?
SB 3.31.16 Všechny živé a neživé předměty neřídí nikdo jiný než Nejvyšší Pán jako lokalizovaná Paramātmā, částečné zastoupení Osobnosti Božství. Je přítomný ve třech fázích času — minulosti, přítomnosti a budoucnosti—a podmíněná duše tedy vykonává různé činnosti na Jeho pokyn. Jemu jedinému se musíme odevzdat, abychom se zbavili trojího utrpení tohoto podmíněného života.
SB 3.31.17 Vtělená duše poklesla do tůně krve, výkalů a moči v břiše své matky a její tělo pálí matčin trávicí oheň. Velmi si přeje dostat se ven, a proto počítá své měsíce a modlí se: “Ó můj Pane, kdy budu já, ubohá duše, propuštěna z tohoto vězení?”
SB 3.31.18 Můj milý Pane, Tvou bezpříčinnou milostí jsem probuzena k vědomí, přestože je mi pouze deset měsíců. Svoji vděčnost za tuto bezpříčinnou milost Nejvyšší Osobnosti Božství, přítele všech pokleslých duší, nemohu vyjádřit jinak než modlitbou se sepjatýma rukama.
SB 3.31.19 Živá bytost v jiném druhu těla vidí pouze na základě instinktu — zná jen příjemné a nepříjemné smyslové vjemy daného těla. Já však mám tělo, ve kterém mohu ovládat své smysly a pochopit svůj cíl. S úctou se proto klaním Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu, Jenž mi požehnal tímto tělem a Jehož milostí Ho vidím uvnitř a vně.
SB 3.31.20 Proto, můj Pane, přestože žiji v hrozných podmínkách, nechci opustit břicho své matky, abych znovu nespadla do zapomenuté studny materialistického života. Tvá vnější energie zvaná deva-māyā okamžitě polapí nově narozené dítě, které se ihned začne falešně ztotožňovat se svým tělem, což je počátek neustálého koloběhu zrození a smrti.
SB 3.31.21 Proto již nebudu vzrušená a osvobodím se z temnoty nevědomosti s pomocí svého přítele, jasného vědomí. Jednoduše tím, že budu uchovávat lotosové nohy Pána Viṣṇua ve své mysli, se zachráním před vstupováním do lůn mnoha matek a opakovaným zrozením a smrtí.
SB 3.31.22 Pán Kapila pokračoval: Deset měsíců stará živá bytost má tyto touhy dokonce ještě v lůně, ale zatímco takto vychvaluje Pána, vzduch, který napomáhá porodu, ji s tváří obrácenou dolů tlačí ven, aby se mohla narodit.
SB 3.31.23 Dítě, které je znenadání tlačené dolů proudem vzduchu, vychází s velkými potížemi ven hlavou dolů, bez dechu a krutou bolestí je zbavené paměti.
SB 3.31.24 Dítě spadne na zem, potřísněné výkaly a krví, a pohybuje se jako červ, který se narodil ve výkalech. Ztrácí své vyšší poznání a pod vlivem māyi pláče.
SB 3.31.25 Když dítě opustí břicho, je svěřeno do péče lidem, kteří nechápou, co chce, a ti se o ně starají. Jelikož nedokáže odmítnout nic, co mu dávají, dostává se do nežádoucí situace.
SB 3.31.26 Nebohé dítě, položené na špinavé posteli, která je zamořená potem a bacily, se nemůže ani poškrábat, aby ulevilo svému svědění, natož sedět, stát či dokonce se pohybovat.
SB 3.31.27 Novorozence, který má velice jemnou kůži, koušou v jeho beznadějné situaci komáři, moskyti, štěnice a další tvorové, stejně jako menší červi koušou velkého červa. Dítě, které pozbylo své moudrosti, hořce pláče.
SB 3.31.28 Takto dítě prožije své dětství, ve kterém zažívá různé druhy utrpení, a dosáhne chlapectví. V tomto období se také trápí, když touží po věcech, které nemůže nikdy získat, a vlivem nevědomosti je naplněno hněvem a lítostí.
SB 3.31.29 S růstem těla živá bytost zvyšuje svoji falešnou pýchu a hněv, a tak vytváří nepřátelství vůči podobně chtivým lidem. Tímto způsobem ničí svoji duši.
SB 3.31.30 Kvůli této nevědomosti živá bytost pokládá hmotné tělo, které je tvořené pěti prvky, za sebe samotnou. S tímto mylným pochopením považuje dočasné věci za své vlastní a zvětšuje svoji nevědomost v nejtemnější oblasti.
SB 3.31.31 Pro tělo, které je pro ni zdrojem neustálých potíží a které ji následuje, protože je spoutána pouty nevědomosti a plodonosných činností, vykonává živá bytost různé činy, které ji nutí podstupovat opakované zrození a smrt.
SB 3.31.32 Pokud se tedy živá bytost znovu drží cesty hříchu a nechá se ovlivnit smyslnými lidmi, kteří vyhledávají sexuální požitek a uspokojení jazyka, jde znovu do pekla jako předtím.
SB 3.31.33 Pozbývá pravdomluvnosti, čistoty, milostivosti, vážnosti, duchovní inteligence, stydlivosti, odříkavosti, slávy, schopnosti odpouštět, ovládání mysli, ovládání smyslů, štěstí a všech dobrých příležitostí.
SB 3.31.34 Člověk se nemá stýkat s neslušným hlupákem, který nemá žádné poznání o seberealizaci a není ničím víc než tančícím psem v rukách ženy.
SB 3.31.35 Ať už je člověk připoutaný k čemukoliv, nikdy mu to nezpůsobí takové pobláznění a otroctví, jako v případě připoutanosti k ženě nebo ke společnosti mužů, kteří mají zálibu v ženách.
SB 3.31.36 Jakmile Brahmā uviděl svoji dceru, která přijala podobu laně, zmaten jejím půvabem za ní nestydatě běžel v podobě jelena.
SB 3.31.37 Ze všech živých bytostí, které zplodil Brahmā — lidí, polobohů a zvířat — žádná neodolá lákadlu māyi v podobě ženy, kromě mudrce Nārāyaṇa.
SB 3.31.38 Pokus se pochopit mocnou sílu Mé māyi v podobě ženy, která pouhým pohybem svého obočí dokáže ovládat i ty největší dobyvatele světa.
SB 3.31.39 Ten, kdo chce dosáhnout vrcholu yogy a realizuje své vlastní já tím, že Mi slouží, by se nikdy neměl stýkat s přitažlivou ženou, protože písma o takové ženě říkají, že je pro oddaného, který postupuje v duchovním životě, bránou do pekla.
SB 3.31.40 Žena, kterou stvořil Pán, je zastoupením māyi a ten, kdo se s ní stýká a přijímá její služby, musí bezpečně vědět, že to je cesta smrti, stejně jako zapomenutá, trávou zarostlá studna.
SB 3.31.41 Živá bytost, která byla kvůli své připoutanosti k ženě v minulém životě obdařena podobou ženy, pošetile hledí na māyu v podobě muže, svého manžela, jako na dárce bohatství, potomstva, domu a dalších hmotných věcí.
SB 3.31.42 Žena má tedy považovat svého manžela, dům a děti za řízení vnější energie Pána způsobující její smrt, stejně jako sladký zpěv lovce přivolává smrt jelena.
SB 3.31.43 Materialistická živá bytost vykonává plodonosné činnosti a stěhuje se z jedné planety na druhou podle těla, jaké jí náleží. Tímto způsobem neustává v plodonosných činnostech a užívá si jejich výsledků.
SB 3.31.44 Živá bytost tak dostává vhodné tělo s hmotnou myslí a smysly podle svých plodonosných činností. Když skončí reakce za její určitou činnost, tento konec se nazývá smrt, a když určitý druh reakce začne, tento počátek se nazývá zrození.
SB 3.31.45-46 Když kvůli chorobnému zanícení očního nervu ztratí oči schopnost vidět barvu či tvar, zrak je umrtven a živá bytost, která je pozorovatelem očí i zraku, ztrácí schopnost vidění. Podobně když hmotné tělo, v němž dochází k vnímání předmětů, ztratí schopnost vnímat, nazývá se to smrt. Chvíle, kdy živá bytost začne pohlížet na hmotné tělo jako na sebe samotnou, se nazývá zrození.
SB 3.31.47 Člověk proto nemá na smrt pohlížet s hrůzou, uchylovat se ke ztotožňování těla s duší a přehánět uspokojování tělesných žádostí. Má chodit po světě nepřipoutaný, pevný ve svém záměru a vědom si své skutečné povahy.
SB 3.31.48 Obdařený správným pohledem a posílený oddanou službou a pesimistickým postojem k hmotné totožnosti má člověk prostřednictvím rozumu odkázat své tělo tomuto iluzornímu světu. Potom se může o hmotný svět přestat zajímat.