Skip to main content

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

Kapilovy pokyny o stěhování živých bytostí

Sloka 1:
Osobnost Božství Kapiladeva pravil: Pod dohledem Nejvyššího Pána a podle výsledků své práce se živá bytost neboli duše dostává prostřednictvím částice mužova semene do lůna ženy, aby přijala určitý druh těla.
Sloka 2:
První noc se spermie a vajíčko smísí a během páté noci ze směsi vykvasí bublina. Ta se desátou noc vyvine do tvaru švestky, která se poté postupně mění v kus masa nebo vejce — podle toho, o jaký případ se jedná.
Sloka 3:
Během prvního měsíce se utvoří hlava a na konci druhého měsíce se formují ruce, nohy a další údy. Do tří měsíců se objeví nehty, prsty na rukách i na nohách, chlupy, kosti a kůže, jakož i pohlavní ústrojí a další tělesné otvory, to znamená oči, nosní dírky, uši, ústa a řiť.
Sloka 4:
Do čtyř měsíců ode dne početí se vyvíjí sedm základních složek těla—střevní míza, krev, maso, tuk, kosti, morek a semeno. Na konci pátého měsíce se poprvé ozývá hlad a žízeň a na konci šestého měsíce se plod obalený zárodečnou blánou začíná přesouvat na pravou stranu břicha.
Sloka 5:
Plod si bere svoji výživu z jídla a pití, které přijímá jeho matka, a tak roste a zůstává i nadále v onom odporném sídle plném výkalů a moči, které je rodištěm nejrůznějších červů.
Sloka 6:
Dítě, které znovu a znovu koušou po celém těle hladoví červi žijící v břiše, trpí hroznými bolestmi, jelikož je velice choulostivé. V této strašné situaci každou chvíli upadá do bezvědomí.
Sloka 7:
Následkem toho, že matka jí příliš trpká, ostrá, slaná či kyselá jídla, zažívá tělo dítěte neustále bolesti, které jsou téměř nesnesitelné.
Sloka 8:
Dítě, jež je uzavřené v zárodečné bláně a zvenčí pokryté vnitřnostmi, zůstává ležet na jedné straně břicha s hlavou skloněnou ke svému bříšku a se zády a krkem ohnutými jako luk.
Sloka 9:
Takto je dítě jako pták v kleci a nemůže se ani hnout. Má-li štěstí, dokáže si v té době vzpomenout na všechny nesnáze svých minulých sta životů a zoufale se rmoutí. Jak může v této situaci najít klid mysli?
Sloka 10:
Dítětem, jež je od sedmého měsíce po početí obdařené vyvinutým vědomím, zmítají vzduchy, které během týdnů předcházejících porodu tlačí embryo směrem dolů. Nemůže zůstat na jednom místě, stejně jako červi zrození z téže špinavé břišní dutiny.
Sloka 11:
Živá bytost se v této děsivé situaci, kdy je spoutána sedmi obaly z hmotných prvků, modlí se sepjatýma rukama a obrací se na Pána, Jenž ji do těchto podmínek umístil.
Sloka 12:
Lidská duše říká: Přijímám útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který se zjevuje ve Svých různých věčných podobách a kráčí po povrchu Země. Uchyluji se k Němu, protože pouze On mě může zbavit všeho strachu a od Něho pochází tyto životní podmínky, které odpovídají mým bezbožným činnostem.
Sloka 13:
Já, čistá duše, jsem nyní spoutaná svými činnostmi a řízením māyi ležím v lůně své matky. Klaním se Jemu, který zde pobývá se mnou, ale je neovlivněný a neměnný. Je neomezený, ale může být vnímán v kajícím se srdci. Jemu skládám uctivé poklony.
Sloka 14:
Jsem oddělená od Nejvyšší Osobnosti Božství, protože se nacházím v tomto hmotném těle, které je vytvořené z pěti prvků. Z tohoto důvodu dochází ke zneužití mých vlastností a smyslů, přestože jsem svou podstatou duchovní. Nejvyšší Pán je transcendentální hmotné přírodě a živým bytostem, nikdy nemá hmotné tělo a je vždy slavný díky Svým duchovním vlastnostem. Proto Mu skládám poklony.
Sloka 15:
Lidská duše se dále modlí: Živá bytost se dostává pod vliv hmotné přírody a na cestě opakovaného zrození a smrti tvrdě zápasí o přežití. Tento podmíněný život je způsobený tím, že zapomíná na svůj vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak by se tedy bez Pánovy milosti mohla znovu zapojit do Jeho transcendentální láskyplné služby?
Sloka 16:
Všechny živé a neživé předměty neřídí nikdo jiný než Nejvyšší Pán jako lokalizovaná Paramātmā, částečné zastoupení Osobnosti Božství. Je přítomný ve třech fázích času — minulosti, přítomnosti a budoucnosti—a podmíněná duše tedy vykonává různé činnosti na Jeho pokyn. Jemu jedinému se musíme odevzdat, abychom se zbavili trojího utrpení tohoto podmíněného života.
Sloka 17:
Vtělená duše poklesla do tůně krve, výkalů a moči v břiše své matky a její tělo pálí matčin trávicí oheň. Velmi si přeje dostat se ven, a proto počítá své měsíce a modlí se: “Ó můj Pane, kdy budu já, ubohá duše, propuštěna z tohoto vězení?”
Sloka 18:
Můj milý Pane, Tvou bezpříčinnou milostí jsem probuzena k vědomí, přestože je mi pouze deset měsíců. Svoji vděčnost za tuto bezpříčinnou milost Nejvyšší Osobnosti Božství, přítele všech pokleslých duší, nemohu vyjádřit jinak než modlitbou se sepjatýma rukama.
Sloka 19:
Živá bytost v jiném druhu těla vidí pouze na základě instinktu — zná jen příjemné a nepříjemné smyslové vjemy daného těla. Já však mám tělo, ve kterém mohu ovládat své smysly a pochopit svůj cíl. S úctou se proto klaním Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu, Jenž mi požehnal tímto tělem a Jehož milostí Ho vidím uvnitř a vně.
Sloka 20:
Proto, můj Pane, přestože žiji v hrozných podmínkách, nechci opustit břicho své matky, abych znovu nespadla do zapomenuté studny materialistického života. Tvá vnější energie zvaná deva-māyā okamžitě polapí nově narozené dítě, které se ihned začne falešně ztotožňovat se svým tělem, což je počátek neustálého koloběhu zrození a smrti.
Sloka 21:
Proto již nebudu vzrušená a osvobodím se z temnoty nevědomosti s pomocí svého přítele, jasného vědomí. Jednoduše tím, že budu uchovávat lotosové nohy Pána Viṣṇua ve své mysli, se zachráním před vstupováním do lůn mnoha matek a opakovaným zrozením a smrtí.
Sloka 22:
Pán Kapila pokračoval: Deset měsíců stará živá bytost má tyto touhy dokonce ještě v lůně, ale zatímco takto vychvaluje Pána, vzduch, který napomáhá porodu, ji s tváří obrácenou dolů tlačí ven, aby se mohla narodit.
Sloka 23:
Dítě, které je znenadání tlačené dolů proudem vzduchu, vychází s velkými potížemi ven hlavou dolů, bez dechu a krutou bolestí je zbavené paměti.
Sloka 24:
Dítě spadne na zem, potřísněné výkaly a krví, a pohybuje se jako červ, který se narodil ve výkalech. Ztrácí své vyšší poznání a pod vlivem māyi pláče.
Sloka 25:
Když dítě opustí břicho, je svěřeno do péče lidem, kteří nechápou, co chce, a ti se o ně starají. Jelikož nedokáže odmítnout nic, co mu dávají, dostává se do nežádoucí situace.
Sloka 26:
Nebohé dítě, položené na špinavé posteli, která je zamořená potem a bacily, se nemůže ani poškrábat, aby ulevilo svému svědění, natož sedět, stát či dokonce se pohybovat.
Sloka 27:
Novorozence, který má velice jemnou kůži, koušou v jeho beznadějné situaci komáři, moskyti, štěnice a další tvorové, stejně jako menší červi koušou velkého červa. Dítě, které pozbylo své moudrosti, hořce pláče.
Sloka 28:
Takto dítě prožije své dětství, ve kterém zažívá různé druhy utrpení, a dosáhne chlapectví. V tomto období se také trápí, když touží po věcech, které nemůže nikdy získat, a vlivem nevědomosti je naplněno hněvem a lítostí.
Sloka 29:
S růstem těla živá bytost zvyšuje svoji falešnou pýchu a hněv, a tak vytváří nepřátelství vůči podobně chtivým lidem. Tímto způsobem ničí svoji duši.
Sloka 30:
Kvůli této nevědomosti živá bytost pokládá hmotné tělo, které je tvořené pěti prvky, za sebe samotnou. S tímto mylným pochopením považuje dočasné věci za své vlastní a zvětšuje svoji nevědomost v nejtemnější oblasti.
Sloka 31:
Pro tělo, které je pro ni zdrojem neustálých potíží a které ji následuje, protože je spoutána pouty nevědomosti a plodonosných činností, vykonává živá bytost různé činy, které ji nutí podstupovat opakované zrození a smrt.
Sloka 32:
Pokud se tedy živá bytost znovu drží cesty hříchu a nechá se ovlivnit smyslnými lidmi, kteří vyhledávají sexuální požitek a uspokojení jazyka, jde znovu do pekla jako předtím.
Sloka 33:
Pozbývá pravdomluvnosti, čistoty, milostivosti, vážnosti, duchovní inteligence, stydlivosti, odříkavosti, slávy, schopnosti odpouštět, ovládání mysli, ovládání smyslů, štěstí a všech dobrých příležitostí.
Sloka 34:
Člověk se nemá stýkat s neslušným hlupákem, který nemá žádné poznání o seberealizaci a není ničím víc než tančícím psem v rukách ženy.
Sloka 35:
Ať už je člověk připoutaný k čemukoliv, nikdy mu to nezpůsobí takové pobláznění a otroctví, jako v případě připoutanosti k ženě nebo ke společnosti mužů, kteří mají zálibu v ženách.
Sloka 36:
Jakmile Brahmā uviděl svoji dceru, která přijala podobu laně, zmaten jejím půvabem za ní nestydatě běžel v podobě jelena.
Sloka 37:
Ze všech živých bytostí, které zplodil Brahmā — lidí, polobohů a zvířat — žádná neodolá lákadlu māyi v podobě ženy, kromě mudrce Nārāyaṇa.
Sloka 38:
Pokus se pochopit mocnou sílu Mé māyi v podobě ženy, která pouhým pohybem svého obočí dokáže ovládat i ty největší dobyvatele světa.
Sloka 39:
Ten, kdo chce dosáhnout vrcholu yogy a realizuje své vlastní já tím, že Mi slouží, by se nikdy neměl stýkat s přitažlivou ženou, protože písma o takové ženě říkají, že je pro oddaného, který postupuje v duchovním životě, bránou do pekla.
Sloka 40:
Žena, kterou stvořil Pán, je zastoupením māyi a ten, kdo se s ní stýká a přijímá její služby, musí bezpečně vědět, že to je cesta smrti, stejně jako zapomenutá, trávou zarostlá studna.
Sloka 41:
Živá bytost, která byla kvůli své připoutanosti k ženě v minulém životě obdařena podobou ženy, pošetile hledí na māyu v podobě muže, svého manžela, jako na dárce bohatství, potomstva, domu a dalších hmotných věcí.
Sloka 42:
Žena má tedy považovat svého manžela, dům a děti za řízení vnější energie Pána způsobující její smrt, stejně jako sladký zpěv lovce přivolává smrt jelena.
Sloka 43:
Materialistická živá bytost vykonává plodonosné činnosti a stěhuje se z jedné planety na druhou podle těla, jaké jí náleží. Tímto způsobem neustává v plodonosných činnostech a užívá si jejich výsledků.
Sloka 44:
Živá bytost tak dostává vhodné tělo s hmotnou myslí a smysly podle svých plodonosných činností. Když skončí reakce za její určitou činnost, tento konec se nazývá smrt, a když určitý druh reakce začne, tento počátek se nazývá zrození.
Sloka 45-46:
Když kvůli chorobnému zanícení očního nervu ztratí oči schopnost vidět barvu či tvar, zrak je umrtven a živá bytost, která je pozorovatelem očí i zraku, ztrácí schopnost vidění. Podobně když hmotné tělo, v němž dochází k vnímání předmětů, ztratí schopnost vnímat, nazývá se to smrt. Chvíle, kdy živá bytost začne pohlížet na hmotné tělo jako na sebe samotnou, se nazývá zrození.
Sloka 47:
Člověk proto nemá na smrt pohlížet s hrůzou, uchylovat se ke ztotožňování těla s duší a přehánět uspokojování tělesných žádostí. Má chodit po světě nepřipoutaný, pevný ve svém záměru a vědom si své skutečné povahy.
Sloka 48:
Obdařený správným pohledem a posílený oddanou službou a pesimistickým postojem k hmotné totožnosti má člověk prostřednictvím rozumu odkázat své tělo tomuto iluzornímu světu. Potom se může o hmotný svět přestat zajímat.