Śrīmad-bhāgavatam 3.3.20
Verš
vācā pīyūṣa-kalpayā
caritreṇānavadyena
śrī-niketena cātmanā
Synonyma
Překlad
Pobýval tam ve Svém transcendentálním těle, které je sídlem bohyně štěstí. Na Jeho jemném obličeji vždy pohrával sladký usměv, Jeho slova se podobala nektaru a Jeho charakter byl bez jediné chyby.
Význam
V předchozím verši stojí, že Pán Kṛṣṇa je, v souladu s poznáním sāṅkhyové filozofie, odpoután od všeho hmotného. V tomto verši čteme, že je sídlem bohyně štěstí. Tyto dvě věci si vůbec neprotiřečí. Pán Kṛṣṇa neulpívá na rozmanitosti nižší přírody, ale užívá si věčného a blaženého požitku duchovní přírody, Své vnitřní energie. Člověk s nedostatečným poznáním nechápe rozdíl mezi vnější a vnitřní energií. V Bhagavad-gītě je vnitřní energie nazvána parā prakṛti a podobně ve Viṣṇu Purāṇě je Viṣṇuova vnitřní energie označena jako parā śakti. Pán je vždy ve spojení s energií parā śakti. Tato parā śakti a její projevy jsou popsány v Brahma-saṁhitě (5.37) jako ānanda-cinmaya-rasa-pratibhāvitābhiḥ. Pán je věčně plný radosti a věčně prožívá chuť této transcendentální blaženosti. Odmítat rozmanitost nižší energie neznamená odmítat transcendentální blaženost duchovního světa. Pánova jemnost, Jeho úsměv, Jeho charakter a vše, co se k Němu pojí, je transcendentální. Tyto projevy vnitřní energie jsou realitou, která je pouze dočasně zastoupena v hmotném stínu, od něhož musí být každý člověk se správným poznáním odpoutaný.