Śrīmad-bhāgavatam 3.3.14

Teorie, že Země je přetížená vzrůstem obyvatelstva, a že proto musí docházet k válkám a jiným ničivým událostem, neodpovídá skutečnosti. Země není nikdy přetížená. Nejmasívnější hory a oceány na jejím povrchu nesou více živých bytostí, než kolik žije na Zemi lidí, a přesto nejsou přetížené. Kdybychom provedli sčítání všech živých bytostí na zemském povrchu, zjistili bychom, že lidé netvoří ani pět procent celkového počtu. A jestliže lidí přibývá, ostatních živých bytostí přibývá stejnou měrou. Nižší živočichové, jako je zvěř, ryby a ptáci, se rozmnožují mnohem rychleji než lidé. Řízením Nejvyššího Pána je přiměřeně zajištěna potrava pro všechny tvory na celé Zemi, a kdyby skutečně došlo k nějakému neúměrnému vzrůstu počtu živých bytostí, Pán jí může zajišťovat víc a víc.

Proto nepřipadá v úvahu, že by vzrůst obyvatelstva byl zátěží. Země byla přetížená nedokonalým plněním Pánových tužeb (dharma-glāni). Pán se zjevil na Zemi, aby učinil přítrž nárůstu darebáků, nikoliv nárůstu obyvatelstva, jak nesprávně předpokládají světští ekonomové. Když se Pán Kṛṣṇa zjevil, všude přibývalo darebáků, kteří ignorovali touhu Pána. Hmotné stvoření je určeno pro naplnění Pánovy touhy a Jeho touhou je, aby podmíněné duše, které nejsou připraveny ke vstupu do království Boha, měly příležitost zlepšit své předpoklady. Celý vesmírný projev je zařízen tak, aby dal podmíněným duším příležitost vrátit se do království Boha, a Pánova příroda jim poskytuje dostatečné prostředky pro život.

Pokud lidé žijí ve shodě s vědomím Boha a nejsou darebáci, pak i když obyvatelstva na zemském povrchu znatelně přibývá, jedná se o zátěž, která je Zemi zdrojem potěšení. Existují dva druhy zátěží — zátěž v podobě nákladu a zátěž v podobě lásky. První z nich je nesnesitelná, ale druhá je příjemná. Śrīla Viśvanātha Cakravartī popisuje zátěž v podobě lásky na velice praktickém příkladě. Říká, že starosti o manžela, které spočívají na mladé manželce, děti na klíně matky a bohatství na bedrech obchodníka jsou sice zátěžemi z hlediska jejich hmotnosti, ale jsou přitom zdrojem radosti a při jejich ztrátě může člověk cítit zátěž v podobě odloučení těžší, než váží samotné břemeno lásky. Když Pán Kṛṣṇa hovořil o zátěži Země v podobě yaduovské dynastie, měl na mysli něco jiného než náklad. Velký počet potomků Pána Kṛṣṇy dosahoval několika milionů a znamenal pro Zemi jistě velký nárůst obyvatelstva, ale jelikož byli všichni expanzemi Samotného Pána v Jeho transcendentálních úplných expanzích, byli pro Zemi zdrojem velkého potěšení. Když o nich Pán hovořil ve spojení se zátěží na Zemi, měl na mysli jejich nadcházející odchod z planety. Všichni členové rodiny Pána Kṛṣṇy byli inkarnacemi různých polobohů a měli odejít z povrchu Země současně s Pánem. Když hovořil o nesnesitelné zátěži Země v souvislosti s yaduovskou dynastií, vztahovalo se to k tíživosti jejich odloučení. Tento závěr potvrzuje také Śrīla Jīva Gosvāmī.