Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.27.26

Verš

evaṁ vidita-tattvasya
prakṛtir mayi mānasam
yuñjato nāpakuruta
ātmārāmasya karhicit

Synonyma

evam — takto; vidita-tattvasya — tomu, kdo zná Absolutní Pravdu; prakṛtiḥ — hmotná příroda; mayi — na Mě; mānasam — mysl; yuñjataḥ — upírající; na — ne; apakurute — může ublížit; ātma-ārāmasya — tomu, kdo se raduje ve svém vlastním já; karhicit — kdykoliv.

Překlad

Osvícené duši nemůže ublížit vliv hmotné přírody, ani když vykonává hmotné činnosti, protože zná pravdu o Absolutním a svoji mysl upírá na Nejvyšší Osobnost Božství.

Význam

Pán Kapila říká, že mayi mānasam, oddaný, jehož mysl je vždy upřená na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství, se nazývá ātmārāma nebo vidita-tattva. Ātmārāma znamená “ten, kdo se raduje ve svém vlastním já” neboli “ten, kdo si užívá v duchovní atmosféře”. Ātmā v hmotném smyslu znamená “tělo” nebo “mysl”, ale ātmārāma jakožto označení toho, kdo upírá svoji mysl na lotosové nohy Nejvyššího Pána, znamená “ten, kdo je ustálený v duchovních činnostech ve vztahu k Nejvyšší Duši”. Nejvyšší Duše je Osobnost Božství a individuální duše je živá bytost. Je-li mezi nimi vzájemný vztah výměny služby a požehnání, je řečeno, že živá bytost je ve stavu ātmārāma. Tohoto stavu může dosáhnout ten, kdo zná pravdu takovou, jaká je. Pravda je, že Nejvyšší Pán je poživatel a živé bytosti mají sloužit Jeho požitku. Kdo zná tuto pravdu a snaží se zaměstnat všechny prostředky ve službě Pánu, uniká všem hmotným reakcím a vlivům kvalit hmotné přírody.

Uvedeme příklad pro ilustraci. Materialista staví velký mrakodrap a oddaný staví velký chrám pro Viṣṇua. Na první pohled se může zdát, že oba jsou na stejné úrovni, protože oba shánějí dřevo, kámen, železo a další stavební materiály, ale stavitel mrakodrapu je materialista, zatímco stavitel chrámu Viṣṇua je ātmārāma. Materialista staví mrakodrap ve snaze o uspokojení na tělesné úrovni, ale oddaný staví chrám proto, aby uspokojil Nejvyšší Duši, Nejvyšší Osobnost Božství. Přestože jsou oba ve spojení s hmotnými činnostmi, oddaný je osvobozený, zatímco materialista je podmíněný. Důvodem toho je, že oddaný, který staví chrám, upírá svoji mysl na Nejvyšší Osobnost Božství, ale neoddaný, který staví mrakodrap, ji zaměřuje na smyslový požitek. Pokud člověk při vykonávání jakékoliv činnosti, dokonce i v hmotném životě, upírá svoji mysl na lotosové nohy Osobnosti Božství, nezaplete se a nepoklesne do podmíněného stavu. Ten, kdo se věnuje oddané službě v plném vědomí Kṛṣṇy, nikdy nepodléhá vlivu hmotné přírody.