Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.27.19

Verš

akartuḥ karma-bandho ’yaṁ
puruṣasya yad-āśrayaḥ
guṇeṣu satsu prakṛteḥ
kaivalyaṁ teṣv ataḥ katham

Synonyma

akartuḥ — pasivního konatele, který je sám nečinný; karma-bandhaḥ — pouto plodonosného jednání; ayam — tato; puruṣasya — duše; yat-āśrayaḥ — způsobená připoutaností ke kvalitám; guṇeṣu — zatímco kvality; satsu — existují; prakṛteḥ — hmotné přírody; kaivalyam — osvobození; teṣu — ty; ataḥ — proto; katham — jak.

Překlad

Přestože je duše pasivním konatelem všech činností, jak se může osvobodit, dokud na ni působí hmotná příroda, která ji svazuje?

Význam

I když se živá bytost chce zbavit hmotného znečištění, nemůže mu uniknout. Jakmile se dostane pod vládu kvalit hmotné přírody, tyto kvality ovlivňují její činnosti, a tak se stává pasivní. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě: prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ — živá bytost jedná tak, jak jí určují kvality hmotné přírody. Falešně se domnívá, že jedná ona sama, ale bohužel je pasivní. Nemá tedy možnost vymanit se z vlády hmotné přírody, neboť je již podmíněná. V Bhagavad-gītě je také řečeno, že dostat se ze zajetí hmotné přírody je velice obtížné. Člověk si může myslet různé věci — že z konečného hlediska je vše prázdné, že Bůh neexistuje a že pokud má vše duchovní podstatu, tato podstata je neosobní. Takto je možné spekulovat, ale zároveň zůstává skutečností, že je velice obtížné uniknout ze zajetí hmotné přírody. Devahūti se bez ohledu na všechny možné spekulace ptá, jak se může živá bytost osvobodit, dokud je pod vlivem hmotné přírody. Odpověď také nalezneme v Bhagavad-gītě (7.14): ze zajetí māyi se může osvobodit jedině ten, kdo se odevzdá lotosovým nohám Nejvyššího Pána Kṛṣṇy (mām eva ye prapadyante).

Devahūti se postupně blíží do bodu odevzdání se, a její otázky jsou proto velice inteligentní. Jak se může živá bytost osvobodit? Jak může být v čistém stavu duchovní existence, dokud je v silném sevření kvalit hmotné přírody? To se také nepřímo vztahuje na falešné yogīny. Mnoho lidí se věnuje takzvané meditaci a myslí si: “Jsem Nejvyšší Duše. Já řídím činnosti hmotné přírody. Na můj pokyn se pohybuje slunce a vychází měsíc.” Myslí si, že se takovou kontemplací mohou osvobodit, ale můžeme vidět, že sotva skončí se svou nesmyslnou meditací, okamžitě se jich zmocní kvality hmotné přírody. Jejich meditace zní sice pěkně, ale jakmile s ní “yogī” skončí, ihned dostane žízeň a chce kouřit nebo pít. Nachází se v silném sevření hmotné přírody, a přesto si myslí, že se již osvobodil ze zajetí māyi. Tato Devahūtina otázka je určena těm, kdo falešně prohlašují, že jsou vším, že z konečného hlediska je všechno prázdné a že neexistují hříšné ani zbožné činnosti. To vše jsou ateistické výmysly. Ve skutečnosti se nikdo nemůže osvobodit ze zajetí māyi, dokud se neodevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství podle pokynu Bhagavad-gīty.