KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

Sloka 1:

Osobnost Božství Kapila pokračoval: Když je živá bytost takto nedotčena vlivem kvalit hmotné přírody, jelikož je neměnná a nic neprohlašuje za své, pak nepodléhá reakcím těchto kvalit, přestože pobývá v hmotném těle, stejně jako slunce zůstává nedotčené svým odrazem na vodě.

Sloka 2:

Pokud se duše pod vlivem hmotné přírody a falešného ega ztotožňuje se svým tělem, pohrouží se do hmotných činností a působením falešného ega se považuje za vlastníka všeho.

Sloka 3:

Proto se podmíněná duše převtěluje do různých životních druhů, vyšších a nižších, kvůli svému styku s kvalitami hmotné přírody. Dokud nezanechá hmotných činností, musí následkem svého nesprávného jednání zůstat v tomto postavení.

Sloka 4:

Živá bytost je ve skutečnosti transcendentální hmotné existenci, ale jelikož si neustále myslí, že bude panovat hmotné přírodě, její hmotný život nemá konce a stejně jako ve snu se dostává do různých nepříznivých situací.

Sloka 5:

Je povinností každé podmíněné duše velice vážně zaměstnat své znečištěné vědomí, které je nyní připoutané k hmotnému požitku, oddanou službou bez ulpívání. Takto získá plnou vládu nad svou myslí a vědomím.

Sloka 6:

Člověk musí upevnit svoji víru pomocí jógového postupu pro sebeovládání a dostat se na úroveň čisté oddané služby opěvováním Mé slávy a nasloucháním o Mně.

Sloka 7:

Při vykonávání oddané služby musí člověk vidět každou živou bytost stejně a k nikomu nebýt nepřátelský, ale zároveň nemá mít s nikým důvěrné styky. Musí dodržovat celibát, být vážný a vykonávat své věčné činnosti, jejichž výsledky musí nabízet Nejvyšší Osobnosti Božství.

Sloka 8:

Co se týče příjmu, oddaný má být spokojený s tím, co si vydělá bez velkých potíží. Nemá jíst víc, než je nutné. Má žít v ústraní a být vždy rozvážný, klidný, přátelský, soucitný a seberealizovaný.

Sloka 9:

Člověk se má dívat lépe prostřednictvím poznání duše a hmoty. Nemá se bezdůvodně ztotožňovat s tělem, a být tak přitahován tělesnými vztahy.

Sloka 10:

Člověk má být v transcendentálním postavení — nad úrovněmi hmotného vědomí — a má být odpoutaný od všech ostatních životních pojetí. Když takto realizuje osvobození se od falešného ega, měl by vidět své vlastní já, stejně jako vidí slunce na nebi.

Sloka 11:

Osvobozená duše realizuje Absolutní Osobnost Božství, Pána, který je transcendentální a který se projevuje jako odraz dokonce i ve falešném egu. Je oporou hmotného stvoření a vstupuje do všeho. Je absolutní, jeden jediný a představuje oči iluzorní energie.

Sloka 12:

Přítomnost Nejvyššího Pána můžeme realizovat stejně, jako vnímáme přítomnost slunce, které nejprve vidíme v jeho odrazu na vodě a potom ve druhém odrazu na zdi místnosti, přestože slunce samo se nachází na nebi.

Sloka 13:

Seberealizovaná duše se takto odráží nejprve v trojím egu a potom v těle, smyslech a mysli.

Sloka 14:

I když se zdá, že oddaný splývá s pěti hmotnými prvky, předměty hmotného požitku, hmotnými smysly a hmotnou myslí a inteligencí, je třeba chápat, že je probuzený a zbavený falešného ega.

Sloka 15:

Živá bytost zřetelně cítí svoji existenci jako pozorovatel, ale když její ego zmizí ve stavu hlubokého spánku, mylně se pokládá za ztracenou, stejně jako člověk, který přišel o své bohatství, je z toho nešťastný a myslí si o sobě, že je ztracen.

Sloka 16:

Jakmile živá bytost na základě zralého pochopení realizuje svoji individualitu, projeví se před ní situace, kterou přijímá pod vlivem falešného ega.

Sloka 17:

Śrī Devahūti se zeptala: Můj milý brāhmaṇo, uvolní někdy hmotná příroda duchovní duši? Jelikož se k sobě navzájem věčně přitahují, jak se od sebe mohou oddělit?

Sloka 18:

Stejně jako nemůže odděleně existovat země a její vůně nebo voda a její chuť, nemůže existovat odděleně ani inteligence a vědomí.

Sloka 19:

Přestože je duše pasivním konatelem všech činností, jak se může osvobodit, dokud na ni působí hmotná příroda, která ji svazuje?

Sloka 20:

I když může mentální spekulace a zkoumání základních principů odstranit velký strach z hmotného otroctví, tento strach se objeví znovu, protože nebyla odstraněna jeho příčina.

Sloka 21:

Nejvyšší Pán řekl: Živá bytost může získat osvobození, když Mi bude se vší vážností oddaně sloužit a po dlouhou dobu o Mně nebo ode Mě naslouchat. Bude-li takto plnit své předepsané povinnosti, neponese žádné reakce a osvobodí se od hmotného znečištění.

Sloka 22:

Oddanou službu je třeba vykonávat cílevědomě s dokonalým poznáním a transcendentální vizí. Oddaný musí být velice odříkavý, podstupovat askezi a praktikovat mystickou yogu, aby se pevně ustálil v pohroužení do svého já.

Sloka 23:

Vliv hmotné přírody pokryl živou bytost, která je proto neustále jako v planoucím ohni. Vážné vykonávání oddané služby však může tento vliv odstranit, stejně jako dřívka, která zapalují oheň, v něm sama shoří.

Sloka 24:

Když živá bytost odhalí, jak nedokonalá je její touha panovat hmotné přírodě, a proto se jí vzdá, stane se nezávislou a spočívá ve své vlastní slávě.

Sloka 25:

Člověk, který sní, má téměř zakryté vědomí a vidí mnoho nepříznivých věcí, ale když se probudí k plnému vědomí, tyto nepříznivé věci ho nemohou zmást.

Sloka 26:

Osvícené duši nemůže ublížit vliv hmotné přírody, ani když vykonává hmotné činnosti, protože zná pravdu o Absolutním a svoji mysl upírá na Nejvyšší Osobnost Božství.

Sloka 27:

Když se oddaný tímto způsobem po mnoho a mnoho let a životů věnuje oddané službě a snaze o seberealizaci, zcela ztratí zájem užívat si na kterékoliv hmotné planetě, až po nejvyšší planetu zvanou Brahmaloka, a plně rozvine své vědomí.

Sloka 28-29:

Můj oddaný, který Mou neomezenou bezpříčinnou milostí dosáhne seberealizace, je zbaven všech pochybností a neochvějně spěje do svého skutečného sídla, které je pod přímou ochranou Mé duchovní energie čisté blaženosti. To je nejvyšší dokonalost živé bytosti. Po opuštění současného hmotného těla mystický oddaný odejde do onoho transcendentálního sídla a nikdy se nevrátí.

Sloka 30:

Když pozornost dokonalého yogīna přestanou přitahovat vedlejší produkty mystických sil, které jsou projevem vnější energie, jeho postup ke Mně začíná být neomezený a smrt nad ním ztrácí svoji moc.

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

Pochopení hmotné přírody