Śrīmad-bhāgavatam 3.26.3

Je zde řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství je bez počátku. Je puruṣa, Nejvyšší Duše. Puruṣa znamená “osoba”. Každá osoba, kterou známe v současnosti, má svůj počátek. To znamená, že se narodila a má svoji minulost od počátku svého života. Pán je zde však zvláště označen slovem anādi, “bez počátku”. Budeme-li prověřovat všechny osoby, zjistíme, že každá má svůj počátek, ale když dojdeme k někomu, kdo nemá počátek, je to Nejvyšší Osoba. To je definice, kterou dává Brahma-saṁhitā. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství je Kṛṣṇa, nejvyšší vládce. Nemá žádný počátek a je počátkem všech. Tuto definici nalezneme ve všech védských textech.

Pán je zde označen jako duše, duchovní energie. Jaká je její definice? Duchovní energii lze vnímat všude. Brahman znamená “veliký”. Jeho velikost lze vnímat všude. A co představuje tuto velikost? Vědomí. Známe vědomí osobně, protože se šíří po celém těle — cítíme ho v každém vlasovém váčku. To je individuální vědomí. A stejně tak existuje nadvědomí. Můžeme uvést příklad malého světla a světla slunce. Sluneční světlo vidíme všude, ve svém pokoji i na nebi, ale malé světlo má omezený dosah. Své vědomí vnímáme v rámci svého těla, ale nadvědomí neboli existenci Boha můžeme vnímat všude. Je přítomný všude prostřednictvím Své energie. Ve Viṣṇu Purāṇě je řečeno, že vše, s čím se kdekoliv setkáváme, je energie šířená Nejvyšším Pánem. Rovněž v Bhagavad-gītě je potvrzeno, že Pán je všeprostupující a existuje všude prostřednictvím Své energie dvojího druhu, duchovní a hmotné. Duchovní i hmotná energie se rozprostírají všude, a to je důkaz existence Nejvyšší Osobnosti Božství.

Všudypřítomná existence vědomí není dočasná. Je bez počátku, a jelikož nemá počátek, je také bez konce. Tento verš nesouhlasí s teorií, že se vědomí vyvíjí v určitém stadiu kombinace hmoty, protože říká, že všudypřítomné vědomí je bez počátku. Materialistická nebo ateistická teorie, že neexistuje duše, že neexistuje Bůh a že vědomí je výsledkem kombinace hmoty, je nepřijatelná. Hmota není bez počátku; má svůj počátek. Stejně jako toto hmotné tělo má svůj počátek, má ho i vesmírné tělo. A stejně jako naše hmotné tělo vzniklo na základě naší duše, celé obrovské vesmírné tělo vzniklo na základě Nejvyšší Duše. Vedānta-sūtra říká: janmādy asya. Celý hmotný projev — jeho stvoření, růst, udržování a zničení — pochází z Nejvyšší Osoby. Také v Bhagavad-gītě Pán říká: “Jsem počátek a původ všeho.”

Zde je popis Nejvyšší Osobnosti Božství. Není dočasnou osobou a je bez počátku. Nemá žádnou příčinu a je příčinou všech příčin. Paraḥ znamená “transcendentální”, “nad tvůrčí energií”. Pán je stvořitelem tvůrčí energie. V hmotném světě můžeme vidět tvůrčí energii, ale Pán nespadá pod její vliv. Je prakṛti-paraḥ, nad touto energií. Nepodléhá trojímu utrpení, které vytváří hmotná energie, protože je nad ní. Nedotýkají se Ho kvality hmotné přírody. Dále je svayaṁ jyotiḥ — On Sám je světlo. V hmotném světě známe světlo jako odraz jiného světla. Měsíční světlo je odrazem slunečního světla, které je odrazem brahmajyoti. A duchovní záře brahmajyoti je odrazem těla Nejvyššího Pána. To potvrzuje Brahma-saṁhitā: yasya prabhā prabhavataḥ. Brahmajyoti, záře Brahmanu, vychází z Jeho těla. Proto je zde řečeno: svayaṁ jyotiḥ — On Sám je světlo. Jeho světlo se šíří různými způsoby: jako brahmajyoti, jako sluneční světlo a jako měsíční světlo. Bhagavad-gītā potvrzuje, že v duchovním světě není třeba světla slunce, světla měsíce nebo elektřiny. Rovněž Upaniṣady to potvrzují—jelikož je duchovní svět dostatečně ozářen tělem Nejvyšší Osobnosti Božství, není tam zapotřebí slunečního, měsíčního ani jakéhokoliv jiného světla či elektřiny. Tato svítivost také vyvrací teorii, že se duše neboli duchovní vědomí vyvíjí na určité úrovni kombinace hmoty. Výraz svayaṁ-jyotiḥ naznačuje, že duše nemá nic společného s hmotou ani s jakoukoliv hmotnou reakcí. Je zde potvrzeno, že pojetí Pánovy všudypřítomnosti se zakládá na Jeho světle, které se šíří všude. Známe příklad slunce, které je na jednom místě, ale jeho světlo se šíří miliony a miliony kilometrů do všech stran. To je naše praktická zkušenost. Pán jako zdroj nejvyššího světla je sice přítomen ve Svém sídle, na Vaikuṇṭě nebo Goloce Vṛndāvaně, a Jeho světlo se přesto šíří nejen v duchovním světě, ale i mimo něj. V hmotném světě odráží toto světlo planeta Slunce a sluneční světlo odráží planeta Měsíc. Přestože se Pán nachází ve Svém sídle, Jeho světlo se šíří po všech duchovních i hmotných světech. To potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.37): goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ — Pán žije na Goloce, ale přesto je přítomný v celém stvoření. Je Nadduší všeho, Nejvyšší Osobností Božství, a má nespočetně mnoho transcendentálních vlastností. Ačkoliv je nepochybně osobou, není puruṣou tohoto hmotného světa. Māyāvādští filozofové nechápou, že za hranicemi tohoto hmotného světa může být osoba, a proto jsou impersonalisté. Zde je však velice pěkně vysvětleno, že Osobnost Božství je nad hmotnou existencí.