Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.26.2

Verš

jñānaṁ niḥśreyasārthāya
puruṣasyātma-darśanam
yad āhur varṇaye tat te
hṛdaya-granthi-bhedanam

Synonyma

jñānam — poznání; niḥśreyasa-arthāya — pro konečnou dokonalost; puruṣasya — člověka; ātma-darśanam — seberealizace; yat — které; āhuḥ — říkají; varṇaye — vysvětlím; tat — to; te — tobě; hṛdaya — v srdci; granthi — uzly; bhedanam — přetne.

Překlad

Poznání je konečnou dokonalostí seberealizace. Vysvětlím ti toto poznání, které přetne uzly připoutanosti k hmotnému světu.

Význam

Je řečeno, že když člověk správně pochopí svoji čistou duchovní podstatu — když dosáhne seberealizace — může se osvobodit od své připoutanosti k hmotným věcem. Poznání člověka dovádí ke konečné dokonalosti života a umožňuje mu vidět se takového, jaký je. To rovněž potvrzuje Śvetāśvatara Upaniṣad (3.8). Tam eva viditvāti mṛtyum eti—jakmile člověk pochopí své duchovní postavení a vidí sebe sama takového, jaký je, může se vyprostit z hmotného zapletení. Vidění sebe samotného je různými způsoby popsáno ve védské literatuře a Bhāgavatam potvrzuje (puruṣasya ātma-darśanam), že člověk musí vidět a znát, kdo je. Jak Kapiladeva vysvětluje Své matce, toto “vidění” je umožněné nasloucháním ze správného autoritativního zdroje. Kapiladeva je největší autoritou, protože je Osobnost Božství, a ten, kdo přijme všechna Jeho vysvětlení taková, jaká jsou, aniž by je interpretoval, bude schopný vidět své vlastní já.

Pán Caitanya vyložil Sanātanovi Gosvāmīmu skutečné přirozené postavení živé bytosti. Řekl přímo, že každá individuální duše je věčným služebníkem Kṛṣṇy. Jīvera ’svarūpa' haya — kṛṣṇera ’nitya-dāsa' — každá individuální duše je věčný služebník. Jakmile se člověk ustálí v pochopení, že je nedílnou součástí Nejvyšší Duše a jeho věčným postavením je sloužit ve společnosti Nejvyššího Pána, dostává se na úroveň seberealizace. Toto správné pochopení sebe samotného přetíná uzly hmotné připoutanosti (hṛdaya-granthi-bhedanam). Živá bytost se kvůli falešnému egu nesprávně ztotožňuje s tělem a hmotným světem, a je takto v zajetí māyi. Jakmile však pochopí, že je kvalitativně stejné povahy jako Nejvyšší Pán, protože patří do stejné duchovní kategorie, a že jejím věčným postavením je sloužit, dosáhne úrovně ātma-darśanam a hṛdaya-granthi-bhedanam neboli seberealizace. Chápání, se kterým člověk dokáže přetnout uzel připoutanosti k hmotnému světu, se nazývá poznání. Ātma-darśanam znamená vidět sebe sama prostřednictvím poznání — člověk musí prohlubovat své poznání, aby se zbavil falešného ega a viděl, kdo skutečně je. To je pro člověka konečná životní nutnost. Takto je duše vydělena ze zapletení ve dvaceti čtyřech kategoriích hmotné přírody. Systematický postup sāṅkhyové filozofie vede k poznání a odhalení sebe sama.