Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

Základní složky hmotné přírody

Sloka 1:
Nejvyšší Pán Kapila, Osobnost Božství, pokračoval: Má drahá matko, nyní ti popíši různé kategorie Absolutní Pravdy, s jejichž poznáním se může kdokoliv osvobodit od vlivu kvalit hmotné přírody.
Sloka 2:
Poznání je konečnou dokonalostí seberealizace. Vysvětlím ti toto poznání, které přetne uzly připoutanosti k hmotnému světu.
Sloka 3:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je Nejvyšší Duše a nemá počátek. Je transcendentální hmotným kvalitám přírody a je nad tímto hmotným světem. Je všude viditelný, protože vydává vlastní záři, kterou je udržováno celé stvoření.
Sloka 4:
Tento Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, největší z velkých, přijal v rámci Své zábavy jemnou hmotnou energii, která je vybavená třemi hmotnými kvalitami přírody a je spojená s Viṣṇuem.
Sloka 5:
Hmotná příroda, rozdělená svými třemi kvalitami do různorodosti, vytváří podoby živých bytostí, a když to živé bytosti vidí, jsou oklamány iluzorní energií v jejím aspektu zakrývajícím poznání.
Sloka 6:
Kvůli svému zapomnění pokládá transcendentální živá bytost vliv hmotné energie za své pole činností a na tento popud mylně přisuzuje činnosti sobě.
Sloka 7:
Hmotné vědomí je příčinou podmíněného života, jehož podmínky vnutí živé bytosti hmotná energie. Ačkoliv duše nic nedělá a je všem těmto činnostem transcendentální, je tímto způsobem ovlivněna podmíněným životem.
Sloka 8:
Příčinou hmotného těla a smyslů podmíněné duše a vládnoucích božstev smyslů, polobohů, je hmotná příroda. Tak to chápou učení lidé. Pocity štěstí a neštěstí si způsobuje samotná duše, která je jinak svou povahou transcendentální.
Sloka 9:
Devahūti řekla: Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, vysvětli prosím charakteristiky Nejvyššího Pána a Jeho energií, neboť obojí jsou příčiny tohoto projeveného a neprojeveného stvoření.
Sloka 10:
Nejvyšší Pán řekl: Neprojevená věčná kombinace tří kvalit je příčinou projeveného stavu a nazývá se pradhāna. V projeveném stavu se nazývá prakṛti.
Sloka 11:
Jako pradhāna je známý souhrn všech prvků zahrnující pět hrubých prvků, pět jemných prvků, čtyři vnitřní smysly, pět poznávacích smyslů a pět vnějších činných orgánů.
Sloka 12:
Existuje pět hrubých prvků — země, voda, oheň, vzduch a éter. Existuje také pět jemných prvků — vůně, chuť, barva, dotek a zvuk.
Sloka 13:
Poznávacích smyslů a činných orgánů je celkem deset — sluch, chuť, hmat, zrak a čich plus orgán řeči, orgány pro tvoření, cestování, plození a vyměšování.
Sloka 14:
Vnitřní, jemné smysly jsou vnímány ve čtyřech aspektech — jako mysl, inteligence, ego a znečištěné vědomí. Rozlišit je lze jedině jejich různými úlohami, neboť představují různé vlastnosti.
Sloka 15:
To vše je považováno za Brahman s hmotnými kvalitami. Směšující prvek zvaný čas je pokládán za dvacátý pátý prvek.
Sloka 16:
Vliv Nejvyšší Osobnosti Božství je vnímán prostřednictvím faktoru času, který probouzí strach ze smrti zaviněný falešným egem zmatené duše, jež přišla do styku s hmotnou přírodou.
Sloka 17:
Má drahá matko, ó dcero Svāyambhuvy Manua, jak jsem vysvětlil, časovým faktorem je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, od Něhož začíná tvoření jako výsledek vzrušení neutrálního, neprojeveného stavu přírody.
Sloka 18:
Nejvyšší Osobnost Božství všechny tyto různé prvky spravuje prostřednictvím Svých energií a zároveň zůstává uvnitř jako Nadduše a vně jako čas.
Sloka 19:
Poté, co Nejvyšší Osobnost Božství oplodní hmotnou přírodu Svou vnitřní energií, hmotná příroda porodí souhrn kosmické inteligence, zvaný Hiraṇmaya. K tomu dochází, když je hmotná příroda vzrušená osudy podmíněných duší.
Sloka 20:
Zářící mahat-tattva, která v sobě obsahuje všechny vesmíry, která je kořenem všech vesmírných projevů a která není zničena v době jejich zániku, takto projeví rozmanitost a pohltí temnotu, jež zakryla její záři v době zničení.
Sloka 21:
V mahat-tattvě se projeví kvalita dobra, která je stavem jasného a rozvážného pochopení Osobnosti Božství a která se obvykle nazývá vāsudeva neboli vědomí.
Sloka 22:
Tyto příznaky se objeví zároveň po projevení mahat-tattvy. Stejně jako voda ve svém přirozeném stavu, než přijde do styku se zemí, je čistá, sladká a nezčeřená, charakteristickými rysy čistého vědomí jsou naprostá rozvážnost, jasnost a nepřítomnost rozrušení.
Sloka 23-24:
Z mahat-tattvy, která se vyvíjí z Pánovy energie, vzniká hmotné ego obdařené převážně aktivní energií trojího druhu — dobrou, vášnivou a nevědomou. Právě z těchto tří druhů hmotného ega se vyvíjí mysl, poznávací smysly, činné orgány a hrubohmotné prvky.
Sloka 25:
Trojí ahaṅkāra, zdroj hrubohmotných prvků, smyslů a mysli, je s nimi totožná, protože je jejich příčinou. Je známá pod jménem Saṅkarṣaṇa, což je přímo tisícihlavý Pán Ananta.
Sloka 26:
Toto falešné ego je charakterizováno jako konatel, nástroj a důsledek. Dále je charakterizováno jako klidné, aktivní nebo otupělé — podle toho, nakolik je ovlivněno kvalitami dobra, vášně a nevědomosti.
Sloka 27:
Falešné ego v kvalitě dobra prodělává další přeměnu. Vyvíjí se z něho mysl, jejíž myšlenky a úvahy jsou původem touhy.
Sloka 28:
Mysl živé bytosti je známá pod jménem Pán Aniruddha, nejvyšší vládce smyslů. Má modročernou podobu připomínající lotosový květ, který roste na podzim. Yogīni Ho pomalu objevují.
Sloka 29:
Přeměnou falešného ega v kvalitě vášně se rodí inteligence, ó ctnostná ženo. Funkcí inteligence je pomáhat při zjišťování povahy předmětů, které se objevují v dohledu, a pomáhat smyslům.
Sloka 30:
Pochybování, špatné a správné pochopení, vzpomínání a spaní, které se od sebe liší svými různými úlohami, jsou považovány za jednotlivé vlastnosti inteligence.
Sloka 31:
Falešné ego v kvalitě vášně vytváří dva druhy smyslů — poznávací a činné. Činné smysly závisejí na životní energii a poznávací smysly závisejí na inteligenci.
Sloka 32:
Když je falešné ego v kvalitě nevědomosti vzrušené sexuální energií Nejvyšší Osobnosti Božství, projevuje se jemný prvek zvaný zvuk a z něho vzniká éterické nebe a sluch.
Sloka 33:
Učenci, kteří mají skutečné poznání, definují zvuk jako to, co sděluje představu určitého předmětu, naznačuje přítomnost mluvčího ukrytého před našimi zraky a tvoří jemnou podobu éteru.
Sloka 34:
Činnosti a vlastnosti éteru můžeme vidět v poskytování místa pro vnější a vnitřní existenci všech živých bytostí. Éter je tedy polem činností životního vzduchu, smyslů a mysli.
Sloka 35:
V éterické existenci, která se vyvíjí ze zvuku, dochází na popud času k další přeměně, a tak se projevuje jemný prvek dotek a z něho vzduch a hmat.
Sloka 36:
Měkkost a tvrdost a také chlad a teplo jsou charakteristické vlastnosti doteku, který je popsán jako jemná podoba vzduchu.
Sloka 37:
Činnosti vzduchu se projevují pohyby, směšováním, umožněním přístupu k předmětům zvuku a dalších smyslových vjemů a zajišťováním správného chodu všech ostatních smyslů.
Sloka 38:
Interakcemi vzduchu a hmatových vjemů živá bytost získává různé podoby podle svého osudu. Vývojem těchto podob vzniká oheň a oko, které vidí různé podoby v jejich barvách.
Sloka 39:
Má drahá matko, vlastnosti tvaru jsou rozměr, hodnota a individualita. Podoba ohně se vyznačuje svou září.
Sloka 40:
Oheň se vyznačuje svým světlem a schopností vařit, trávit, zahánět zimu, vypařovat, podněcovat hlad a žízeň a pobízet k jídlu a pití.
Sloka 41:
Vzájemným působením ohně a zrakových vjemů se pod vyšším řízením vyvíjí jemný prvek chuti. Z chuti se vytváří voda a také se projevuje jazyk, který vnímá chuť.
Sloka 42:
Ačkoliv je chuť původně jedna, stykem s jinými látkami se dělí na svíravou, sladkou, trpkou, ostrou, kyselou a slanou.
Sloka 43:
Vlastnosti vody se projevují tím, že smáčí jiné látky, sráží různé směsi, dává uspokojení, udržuje život, mnoho věcí změkčuje, odvádí teplo, neustále se sama doplňuje do vodních nádrží a občerstvuje hasením žízně.
Sloka 44:
Vzájemným působením vody a vnímání chuti se pod vyšším řízením vyvíjí jemný prvek vůně. Z něho se projevuje země a čich, kterým můžeme různými způsoby cítit vůni země.
Sloka 45:
Vůně, ačkoliv jedna, se dělí — může být smíšená, odporná, příjemná, mírná, silná, kyselá atd. — podle poměru sloučených látek.
Sloka 46:
Charakteristiky poslání země můžeme vidět v modelování podob Nejvyššího Brahmanu, ve stavění domů, výrobě nádob na vodu atd. Země je také domovem všech prvků.
Sloka 47:
Smysl, jehož předmětem vnímání je zvuk, se nazývá sluch a smysl, jehož předmětem vnímání je dotek, se nazývá hmat.
Sloka 48:
Smysl, jehož předmětem vnímání je tvar jakožto typická vlastnost ohně, je zrak. Smysl, jehož předmětem vnímání je chuť jakožto typická vlastnost vody, se nazývá chuťový smysl. A konečně smysl, jehož předmětem vnímání je vůně jakožto typická vlastnost země, se nazývá čich.
Sloka 49:
Jelikož příčina existuje i ve svém důsledku, vlastnost předchozího prvku se objevuje i v následujícím. Z tohoto důvodu existují význačné vlastnosti všech prvků pouze v zemi.
Sloka 50:
Když byly všechny tyto prvky nesmíšené, vstoupil do vesmíru Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, původ stvoření, společně s časem, činností, kvalitami hmotné přírody a celkovou hmotnou energií v sedmi složkách.
Sloka 51:
Z těchto sedmi složek uvedených do činnosti a spojených přítomností Pána vzniklo neinteligentní vejce, z něhož vzešla proslulá Kosmická Bytost.
Sloka 52:
Toto vesmírné vejce neboli vesmír ve tvaru vejce se nazývá projev hmotné energie. Jeho obaly z vody, vzduchu, ohně, éteru, ega a mahat-tattvy sílí jeden po druhém. Každý obal je desetkrát širší než předchozí a poslední vnější obal je pokrytý pradhānou. Uvnitř tohoto vejce je vesmírná podoba Pána Hariho, Jehož tělo zahrnuje čtrnáct planetárních systémů.
Sloka 53:
Virāṭ-puruṣa, Nejvyšší Osobnost Božství, se usadil v tomto zlatém vejci, které leželo na vodě, a rozdělil ho na mnoho oblastí.
Sloka 54:
Ze všeho nejdříve se v Něm objevila ústa, potom orgán řeči a s ním bůh ohně, který tomuto orgánu vládne. Poté se objevily dvě nosní dírky, v nichž se projevil čich společně s prāṇou, životním vzduchem.
Sloka 55:
Hned za čichem přišel bůh větru, který tomuto smyslu vládne. Poté se ve vesmírné podobě objevil pár očí a v nich zrak. Hned za ním přišel bůh Slunce, který mu vládne. Dále se ve virāṭ-puruṣovi objevil pár uší a v nich sluch a hned za nimi Dig-devatové neboli božstva, která vládnou světovým stranám.
Sloka 56:
Potom virāṭ-puruṣa, vesmírná podoba Pána, projevil Svou kůži a objevily se chlupy, knír a vousy. Poté se projevily všechny byliny a léčiva a objevily se také Jeho genitálie.
Sloka 57:
Poté se objevilo semeno (schopnost plodit potomstvo) a bůh, který vládne vodám. Dále se objevila řiť a vyprazdňovací orgány a hned nato bůh smrti, který vyvolává strach po celém vesmíru.
Sloka 58:
Potom se projevily dvě ruce Pánovy vesmírné podoby a s nimi schopnost uchopovat a upouštět věci a poté se objevil Pán Indra. Dále se projevily nohy a s nimi způsob pohybu a poté se objevil Pán Viṣṇu.
Sloka 59:
Projevily se žíly vesmírného těla a poté červené krvinky neboli krev. Hned nato se projevily řeky (božstva vládnoucí žilám) a po nich se objevilo břicho.
Sloka 60:
Dále se vyvinuly pocity hladu a žízně a hned nato došlo k projevení oceánů. Potom se projevilo srdce a ihned po něm se objevila mysl.
Sloka 61:
Po mysli se objevil měsíc. Dále se objevila inteligence a po ní Pán Brahmā. Potom se objevilo falešné ego, po něm Pán Śiva a po zjevení Pána Śivy přišlo vědomí a jemu vládnoucí božstvo.
Sloka 62:
Když byli projeveni polobozi a vládnoucí božstva různých smyslů, chtěli probudit původ svého zjevení. To se jim však nepodařilo, a proto jeden po druhém vstoupili znovu do těla virāṭ-puruṣi, aby Ho probudili.
Sloka 63:
Bůh ohně vstoupil s orgánem řeči do Jeho úst, ale virāṭ-puruṣu nebylo možné oživit. Potom do Jeho nosních dírek vstoupil bůh větru s čichem, ale virāṭ-puruṣa se stále nechtěl probudit.
Sloka 64:
Bůh Slunce vstoupil se zrakem do očí virāṭ-puruṣi, ale virāṭ-puruṣa přesto nevstal. Také vládnoucí božstva světových stran vstoupila do Jeho uší se sluchem, ale nevstal ani tehdy.
Sloka 65:
Vládnoucí božstva kůže, bylin a sezónních rostlin vstoupila s chlupy na těle do kůže virāṭ-puruṣi, ale Kosmická Bytost i tehdy odmítla vstát. Bůh vládnoucí vodám vstoupil se schopností plodit potomstvo do Jeho pohlavního orgánu, ale virāṭ-puruṣa stejně nevstal.
Sloka 66:
Bůh smrti vstoupil s vyprazdňovacím orgánem do Jeho řiti, ale virāṭ-puruṣa se nenechal přimět k činnosti. Bůh Indra vstoupil do rukou s jejich schopností uchopovat a upouštět věci, ale virāṭ-puruṣa nevstal ani pak.
Sloka 67:
Pán Viṣṇu vstoupil se schopností pohybu do Jeho nohou, ale virāṭ-puruṣa i potom odmítl vstát. Řeky vstoupily s krví a schopností oběhu do Jeho cév, ale ani toto nepohnulo s Kosmickou Bytostí.
Sloka 68:
Oceán vstoupil s hladem a žízní do Jeho břicha, ale Kosmická Bytost i potom odmítla vstát. Bůh Měsíce vstoupil s myslí do Jeho srdce, ale Kosmická Bytost se nevzbudila.
Sloka 69:
Také do Jeho srdce vstoupil Brahmā s inteligencí, ale ani to nepřimělo Kosmickou Bytost vstát. I Pán Rudra vstoupil do Jeho srdce s egem, ale ani tehdy se Kosmická Bytost nepohnula.
Sloka 70:
Jakmile však do srdce vstoupil společně s rozumem vnitřní vládce, božstvo řídící vědomí, v tu chvíli Kosmická Bytost vstala z příčinných vod.
Sloka 71:
Když člověk spí, žádná jeho hmotná tělesná složka — životní energie, poznávací a činné smysly, mysl ani inteligence — ho nemůže probudit. Může být probuzen, jedině když mu pomůže Nadduše.
Sloka 72:
Člověk má tedy o této Nadduši (která sídlí právě v tomto těle, i když je od něho zároveň oddělená) uvažovat prostřednictvím oddanosti, odpoutanosti a rozvoje duchovního poznání získaného soustředěnou oddanou službou.