Śrīmad-bhāgavatam 3.25.41

Zde je naznačeno, že nikdo nemůže ukončit cyklus zrození a smrti, dokud se nestane čistým oddaným Nejvyššího Pána. Je řečeno: hariṁ vinā na sṛtiṁ taranti. Živá bytost nemůže překonat cyklus zrození a smrti, dokud není obdařena přízní Nejvyšší Osobnosti Božství. Totéž je potvrzeno zde — člověk se může snažit pochopit Absolutní Pravdu svou nedokonalou smyslovou spekulací nebo se chtít realizovat prostřednictvím mystické yogy, ale ať dělá cokoliv, žádná metoda ho nemůže osvobodit, dokud se neodevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství. Někdo se může zeptat, jestli to znamená, že snaha těch, kdo podstupují velké odříkání a přísně dodržují různá pravidla a předpisy, vyjde naprázdno. Odpověď je dána ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32): ye'nye 'ravindākṣa vimukta-māninaḥ. Pán Brahmā a ostatní polobozi se modlili k Pánu Kṛṣṇovi, když byl v lůně Devakī: “Můj milý Pane s lotosovýma očima, někteří lidé se nadouvají pýchou, neboť si myslí, že jsou osvobození, že splynuli s Bohem nebo že se stali Bohem, ale přestože uvažují takto namyšleně, jejich inteligenci není možné chválit. Jsou méně inteligentní.” Je řečeno, že jejich inteligence, ať už vysoká či nízká, ještě není očištěná. Živá bytost s očištěnou inteligencí nemůže uvažovat jinak, než že se odevzdá. Bhagavad-gītā proto potvrzuje, že očištěná inteligence se objevuje u velice moudrých lidí. Bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Po mnoha a mnoha zrozeních se živá bytost se skutečně rozvinutou inteligencí odevzdá Nejvyššímu Pánu.

Bez odevzdání se nelze osvobodit. Bhāgavatam říká: “Ti, kdo jsou pouze pyšní a myslí si, že se osvobodili nějakou metodou bez oddanosti, nemají očištěnou inteligenci, protože se Ti ještě neodevzdali. Přestože vykonávali všechny druhy odříkání nebo dokonce dospěli na pokraj duchovní realizace, k realizaci Brahmanu, a myslí si, že se nacházejí v této záři, tak jelikož nevykonávají žádné transcendentální činnosti, poklesávají, aby se znovu věnovali hmotným činnostem.” Živá bytost by se neměla spokojit s pouhým poznáním, že je Brahman, ale sloužit Nejvyššímu Brahmanu—to je bhakti. Zaměstnáním Brahmanu by měla být služba Parabrahmanu. Je řečeno, že ten, kdo se ještě nestal Brahmanem, nemůže sloužit Brahmanu. Nejvyšším Brahmanem je Nejvyšší Osobnost Božství a živá bytost je také Brahman. Pokud si člověk pouze myslí, že je Brahman, aniž by to realizoval a jednal jako duše a věčný služebník Pána, jeho poznání je jen teoretické. Musí to realizovat a zároveň oddaně sloužit Pánovi — potom může existovat na úrovni Brahmanu. Jinak poklesne.

Bhāgavatam říká, že jelikož neoddaní zanedbávají transcendentální láskyplnou službu lotosovým nohám Osobnosti Božství, jejich inteligence je nedostatečná a poklesnou. Živá bytost potřebuje nějakou činnost. Pokud se nevěnuje činnostem oddané služby, musí poklesnout k hmotným činnostem. Jakmile se tak stane, nemůže se osvobodit z cyklu zrození a smrti. Pán Kapila zde říká: “bez Mé milosti” (nānyatra mad bhagavataḥ). Pán je zde označen jako Bhagavān, Nejvyšší Osobnost Božství — to naznačuje, že má všechny vznešené vlastnosti a je plně schopný osvobodit živou bytost z cyklu zrození a smrti. Dále je označen slovem pradhāna, protože je Nejvyšší. Je ke každému stejný, ale tomu, kdo se Mu odevzdá, věnuje zvláštní přízeň. Rovněž v Bhagavad-gītě je potvrzeno, že Pán je ke každému stejný — nikdo není Jeho nepřítel a nikdo není Jeho přítel. Ale je zvláště nakloněn tomu, kdo se Mu odevzdá. Milostí Pána se živá bytost může vyprostit z tohoto cyklu zrození a smrti jednoduše tím, že se Mu odevzdá. Jinak může trávit mnoho a mnoho dalších životů mnoha dalšími pokusy osvobodit se jiným způsobem.