Śrīmad-bhāgavatam 3.25.17
Verš
kevalaṁ prakṛteḥ param
nirantaraṁ svayaṁ-jyotir
aṇimānam akhaṇḍitam
Synonyma
Překlad
V tomto stavu může duše realizovat, že je transcendentální hmotné existenci, věčně zářící a nikdy není oddělená, třebaže je velice malá.
Význam
Ve stavu čistého vědomí neboli vědomí Kṛṣṇy může živá bytost vidět, že je nepatrnou částečkou, která se neliší od Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gītě stojí, že jīva, individuální živá bytost, je věčnou nedílnou částí Nejvyššího Pána. Jako jsou sluneční paprsky drobnými částečkami zářícího Slunce, je i živá bytost nepatrnou částí Nejvyšší Duše. Individuální duše a Nejvyšší Pán nejsou odděleni jako při hmotném dělení. Individuální duše je od samého začátku částí. Neměli bychom si myslet, že když je individuální duše částí, znamená to, že je oddělená od úplného duchovního celku. Podle māyāvādské filozofie existuje úplný duchovní celek, ale jeho část zvaná jīva se dostala pod vliv iluze. Tato filozofie je však nepřijatelná, protože duši nelze dělit od celku jako hmotu. Část, jīva, je věčně částí. Dokud existuje Nejvyšší Duše, existuje i Její nedílná část. Dokud bude existovat Slunce, budou existovat i částice slunečního svitu.
Ve védských písmech se velikost duše přirovnává k jedné desetitisícině konečku vlasu. Duše je nekonečně malá. Nejvyšší Duše je nekonečně velká, ale živá bytost, individuální duše, je nekonečně malá, přestože se kvalitativně od Nejvyšší Duše neliší. V tomto verši je zvláště důležité si všimnout dvou slov. První je nirantaram, což znamená “nelišící se” nebo “téže kvality”. Povaha duše je zde také popsána slovem aṇimānam, “nekonečně malá”. Nejvyšší Duše je všepronikající, ale individuální duše je velice malá. Akhaṇḍitam neznamená jen “nedílná”, ale také “svou povahou vždy nekonečně malá”. Nikdo nedokáže oddělit částice slunečního světla od Slunce, ale tyto částice zároveň nebudou nikdy velké jako Slunce. Živá bytost je svou povahou kvalitativně stejná jako Nejvyšší Duše, ale je nekonečně malá.