Śrīmad-bhāgavatam 3.22.7

Śrīla Rūpa Gosvāmī dává ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu pokyny, jak přijmout pravého duchovního mistra a jak s ním jednat. Nejprve musí budoucí žák, který má takovou touhu, nalézt pravého duchovního mistra a potom od něho musí velice dychtivě přijímat pokyny a vykonávat je. Je to oboustranná služba. Pravý duchovní mistr neboli svatá osoba si neustále přeje pomáhat obyčejnému člověku, který za ním přijde, na vyšší úroveň. Jelikož je každý pod iluzorním vlivem māyi a zapomíná na svoji prvořadou povinnost jednat ve vědomí Kṛṣṇy, svatá osoba si neustále přeje, aby se každý stal světcem. Úkolem svatých osobností je probouzet vědomí Kṛṣṇy v každém obyčejném zapomnětlivém člověku.

Manu řekl, že byl radami a pokyny Kardamy Muniho velice poctěn. Pokládal se za šťastného, že sluchem přijal toto poselství. Je zde naznačeno, že člověk má velice zvídavě naslouchat s otevřenýma ušima z autorizovaného zdroje, od pravého duchovního mistra. Jak lze přijmout sdělení duchovního mistra? Je třeba získat transcendentální poselství sluchem. Slovo karṇa-randhraiḥ znamená “ušními dírkami”. Žák nepřijímá přízeň duchovního mistra žádnou jinou částí těla nežli ušima. To ovšem neznamená, že duchovní mistr pošeptá žákovi do ucha určitou mantru za několik set korun, a když na ní bude žák meditovat, během šesti měsíců dosáhne dokonalosti a stane se Bohem. Takové sluchové přijetí je falešné. Ve skutečnosti je to tak, že pravý duchovní mistr zná povahu konkrétního člověka, ví, jaký druh povinností může vykonávat ve vědomí Kṛṣṇy, a dává mu odpovídající pokyny. Prostřednictvím ucha mu dá pokyny, nikoliv soukromě, ale veřejně: “Hodíš se na takovou a takovou činnost ve vědomí Kṛṣṇy. Jednej podle toho.” Jeden žák má doporučeno jednat ve vědomí Kṛṣṇy tím způsobem, že se bude starat o Božstva, druhý má ve vědomí Kṛṣṇy sloužit jako editor, další má kázat a jiný má naplňovat vědomí Kṛṣṇy prostřednictvím vaření. Do vědomí Kṛṣṇy patří různé druhy činností a duchovní mistr, který zná příslušné schopnosti určitého člověka, vede každého tak, aby dosáhl dokonalosti jednáním podle svých přirozených sklonů. Bhagavad-gītā jasně ukazuje, že člověk může dosáhnout nejvyšší dokonalosti duchovního života jednoduše tím, že nabídne služby odpovídající jeho schopnostem, právě jako to udělal Arjuna, který sloužil Kṛṣṇovi svými schopnostmi na poli válečnického umění. Arjuna poskytoval službu plně jako válečník, a stal se tak dokonalým. Podobně může umělec dosáhnout dokonalosti, bude-li provozovat umění pod vedením duchovního mistra. Je-li někdo literát, může ve službě Pánu psát pod vedením duchovního mistra různé články či poezii. Každý musí přijmout poselství od duchovního mistra ohledně toho, co má v rámci svých schopností dělat, protože duchovní mistr je odborník na udílení takových pokynů.

Tato kombinace — pokyn duchovního mistra a žákovo svědomité vykonávání pokynu — je dokonalým završením celé metody. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí ve svém vysvětlení verše vyavasāyātmikā buddhiḥ z Bhagavad-gīty, že ten, kdo si chce být jistý dosažením duchovního úspěchu, musí přijmout pokyny od duchovního mistra co se týče jeho konkrétní úlohy. Měl by se svědomitě snažit vykonávat dané pokyny a považovat je za svůj život a duši. Jedinou povinností žáka je svědomité vykonávání pokynů, které dostal od duchovního mistra, a to mu přinese dokonalost. Člověk má velice dbát na to, aby ušima přijal poselství od duchovního mistra a svědomitě ho vykonával. Pak bude jeho život úspěšný.