Śrīmad-bhāgavatam 3.22.36
Verš
yugānām eka-saptatim
vāsudeva-prasaṅgena
paribhūta-gati-trayaḥ
Synonyma
Překlad
Svůj čas, který trval sedmdesát jedna cyklů čtyř věků (71 x 4 320 000 let), strávil v nepřetržitých myšlenkách na Vāsudeva a neustále se zabýval náměty spojenými s Vāsudevem. Tak transcendoval tři druhy osudu.
Význam
Tři druhy osudu čekají ty, kdo jsou pod vládou tří kvalit hmotné přírody. Tyto osudy jsou někdy označeny jako bdění, snění a bezvědomí. Bhagavad-gītā je popisuje jako osudy živých bytostí v kvalitách dobra, vášně a nevědomosti. V Gītě je uvedeno, že bytosti v kvalitě dobra se dostanou do lepších životních podmínek na vyšších planetách a bytosti v kvalitě vášně zůstanou v tomto hmotném světě na Zemi nebo na nebeských planetách, ale bytosti v kvalitě nevědomosti degradují do zvířecího života na planetách, kde je úroveň života nižší než lidská. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, je však nad těmito třemi kvalitami hmotné přírody. V Bhagavad-gītě je řečeno, že každý, kdo se zaměstnává oddanou službou Pánu, automaticky transcenduje tři osudy hmotné přírody a nachází se na úrovni brahma-bhūta neboli ve stavu seberealizace. I když byl Svāyambhuva Manu — vládce tohoto hmotného světa — zdánlivě pohroužený do hmotného požitku, nebyl ani v kvalitě dobra, ani v kvalitách vášně či nevědomosti, ale na transcendentální úrovni.
Každý, kdo se plně věnuje oddané službě, je vždy osvobozený. Bilvamaṅgala Ṭhākura, velký oddaný Pána, řekl: “Chovám-li neochvějnou oddanost lotosovým nohám Kṛṣṇy, osvobození mi slouží jako služka a dokonalost hmotného požitku, náboženství a hospodářského rozvoje čekají na můj povel.” Dharma, artha, kāma a mokṣa jsou čtyři cíle, po kterých lidé prahnou. Obvykle vykonávají náboženské činnosti s touhou po určitém hmotném zisku a hmotným činnostem se věnují pro smyslový požitek. Jakmile jsou zklamáni hmotným smyslovým požitkem, chtějí získat osvobození a splynout s Absolutní Pravdou. Na těchto čtyřech principech se zakládá transcendentální cesta pro méně inteligentní lidi. Ti, kdo jsou skutečně inteligentní, se zaměstnávají ve vědomí Kṛṣṇy, aniž by se starali o tyto čtyři principy transcendentálního pokroku. Ihned se dostávají na transcendentální úroveň, která je výše než osvobození. Osvobození pro oddaného neznamená příliš velký úspěch, o výsledcích náboženských obřadů, hospodářského rozvoje a smyslového požitku v materialistickém životě ani nemluvě. Oddaní se o tyto věci nezajímají. Jsou neustále na transcendentální úrovni seberealizace ve stavu brahma-bhūta.