Śrīmad-bhāgavatam 3.21.15

Přestože Kardama Muni odsoudil ty, kdo se obracejí na Pána kvůli hmotným výhodám, zároveň vyjádřil před Pánem svůj hmotný nedostatek a touhu: “I když vím, že není správné žádat Tě o nic hmotného, přesto toužím oženit se s dívkou, která bude mít stejnou povahu jako já.” Slova “stejnou povahu” jsou velice významná. Dříve byli oddáváni chlapci a dívky se stejným založením. Pár tvořili chlapec a dívka s podobnými povahami, aby spolu byli šťastní. Ještě před dvaceti pěti lety — a pravděpodobně i dnes — rodiče v Indii porovnávali horoskopy budoucího páru, aby se k sobě chlapec a dívka po psychologické stránce skutečně hodili. Toto hledisko je velice důležité. V dnešní době se manželství uzavírá bez podobných předběžných úvah, a proto brzy po svatbě přichází rozvod a odloučení. Dříve spolu manželé pokojně žili celý život, ale nyní je to velice obtížné.

Kardama Muni chtěl mít choť se stejnou povahou, protože manželka je nezbytná, aby pomáhala v duchovním a hmotném pokroku. Je řečeno, že manželka umožňuje splnění všech tužeb co se týče náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku. Ten, kdo má dobrou manželku, je pokládán za nejšťastnějšího muže. Z hlediska astrologie je muž šťastný tehdy, má-li velké bohatství, zdařilé syny nebo velmi dobrou manželku, a poslední z těchto tří je považován za nejšťastnějšího. Než se muž ožení, měl by si vybrat ženu se stejnou povahou a nenechat se okouzlit takzvanou krásou nebo jinými přitažlivými znaky, které slibují smyslový požitek. Ve dvanáctém zpěvu Bhāgavatamu je řečeno, že v Kali-yuze se bude manželství zakládat na možnosti sexuálního života, a jakmile se v tomto směru objeví nějaké nedostatky, přijde na řadu rozvod.

Kardama Muni si své požehnání mohl vyžádat od Umy, protože v písmech je doporučeno, že chce-li někdo dobrou ženu, má uctívat bohyni Umu. Kardama ale raději uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, protože Bhāgavatam doporučuje, že každý — ať už je plný tužeb, nemá žádnou touhu nebo touží po osvobození — má uctívat Nejvyššího Pána. Lidé se takto dělí na tři skupiny: jedni chtějí dosáhnout štěstí vyplněním svých hmotných tužeb, druzí očekávají štěstí od splynutí s Nejvyšším a třetí, dokonalí lidé, jsou oddaní. Nežádají od Osobnosti Božství nic na oplátku — chtějí pouze poskytovat transcendentální láskyplnou službu. V každém případě však má člověk uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, protože Pán splní touhy každého. Výhodou uctívání Nejvyšší Osoby je, že bude-li člověk uctívat Kṛṣṇu, tak i přesto, že touží po hmotném požitku, stane se z něho postupně čistý oddaný a ztratí všechna hmotná přání.