Śrīmad-bhāgavatam 3.2.7
Verš
kṛṣṇa-dyumaṇi nimloce
gīrṇeṣv ajagareṇa ha
kiṁ nu naḥ kuśalaṁ brūyāṁ
gata-śrīṣu gṛheṣv aham
Synonyma
Překlad
Śrī Uddhava řekl: Můj drahý Viduro, slunce světa, Pán Kṛṣṇa, zapadlo a náš dům nyní spolkl velký had času. Co více ti mohu říci o tom, jak se nám daří?
Význam
Západ slunce — Kṛṣṇy — může být podle komentáře Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura vysvětlen následovně. Vidura byl zasažen velkou lítostí, když uslyšel o zničení celé velké yaduovské dynastie, jakož i vlastní rodiny, dynastie Kuruovců. Uddhava chápal jeho smutek, a proto chtěl nejdříve vyjádřit svou soucitnou účast úslovím, že po západu slunce jsou všichni ponořeni v temnotě. Celý svět byl ponořen do temnoty smutku a Vidura ani Uddhava či nikdo jiný nemohl být šťastný. Uddhava byl stejně zarmoucený jako Vidura, a o jejich štěstí nebylo dále co říci.
Přirovnání Kṛṣṇy ke slunci je velice příhodné. Jakmile zapadne slunce, ihned nastane tma. Ale temnota, ve které se ocitá obyčejný člověk, neovlivňuje slunce samotné při východu ani při západu. Příchod a odchod Pána Kṛṣṇy jsou přesně podobné východu a západu slunce. Pán přichází a odchází v nesčetných vesmírech, a dokud je v určitém vesmíru přítomný, vše je v něm ozářeno transcendentálním světlem, ale vesmír, ze kterého odejde, se ocitne v temnotě. Jeho zábavy jsou ale věčné. Pán je vždy přítomný v některém vesmíru, stejně jako je slunce přítomné buď na východní, nebo na západní polokouli. Slunce je vždy přítomné, buď v Indii, nebo v Americe, ale když je v Indii, Amerika je ve tmě, a když je v Americe, je tma na polokouli, kde leží Indie.
Stejně jako slunce ráno vychází, postupně stoupá k vrcholu své dráhy a potom opět zapadá na jedné polokouli a zároveň vychází na druhé, tak i odchod Pána Kṛṣṇy z jednoho vesmíru a začátek Jeho různých zábav ve druhém nastávají zároveň. Jakmile jedna zábava skončí zde, je projevena v jiném vesmíru. Jeho věčné zábavy (nitya-līlā) tak nemají konce. Stejně jako slunce vychází jednou za čtyřiadvacet hodin, tak i k zábavám Pána Kṛṣṇy dochází ve vesmíru jednou za den Brahmy, jehož délka je v Bhagavad-gītě vypočítána na 4 300 000 000 slunečních let. Ať je Pán přítomný kdekoliv, všechny Jeho různé zábavy, jak jsou popsány ve zjevených písmech, se odehrávají v pravidelných intervalech.
Západ slunce dodává hadům na síle, zlodějům na odvaze a probouzí k činnosti duchy, ale lotos ztrácí svoji krásu a cakravākī naříká. Podobně odchod Pána Kṛṣṇy povzbudí ateisty a zarmoutí oddané.