Śrīmad-bhāgavatam 3.17.17
Verš
niruddha-kāṣṭhau sphurad-aṅgadā-bhujau
gāṁ kampayantau caraṇaiḥ pade pade
kaṭyā sukāñcyārkam atītya tasthatuḥ
Synonyma
divi-spṛśau — dotýkali se nebe; hema — zlaté; kirīṭa — přilbice; koṭibhiḥ — s chocholy; niruddha — zahradili; kāṣṭhau — směry; sphurat — zářící; aṅgadā — náramky; bhujau — na jejich pažích; gām — země; kampayantau — se třásla; caraṇaiḥ — pod jejich nohama; pade pade — na každém kroku; kaṭyā — svými pasy; su-kāñcyā — s nádherně ozdobenými opasky; arkam — slunce; atītya — předčili; tasthatuḥ — stáli.
Překlad
Jejich těla vyrostla do takové výšky, že to vypadalo, jako by se chocholy svých zlatých korun dotýkali nebe. Zatarasili výhled na všechny strany a země se třásla při každém jejich kroku. Paže měli ozdobené zářícími náramky a ve stoje zakrývali slunce svými pasy, které obepínaly bohaté a krásné opasky.
Význam
Lidé v démonské civilizaci touží mít těla stavěná tak, aby se při jejich chůzi po ulici třásla země, a když budou stát, chtějí, aby to vypadalo, že zakrývají slunce a pohled na všechny čtyři strany. Jakmile mají lidé nějakého národa silná těla, jejich země je z hmotného hlediska považována za jeden z nejvyspělejších států na světě.