Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.16.8

Verš

nāhaṁ tathādmi yajamāna-havir vitāne
ścyotad-ghṛta-plutam adan huta-bhuṅ-mukhena
yad brāhmaṇasya mukhataś carato ’nughāsaṁ
tuṣṭasya mayy avahitair nija-karma-pākaiḥ

Synonyma

na — ne; aham — Já; tathā — na druhou stranu; admi — jím; yajamāna — vykonavatelem oběti; haviḥ — obětiny; vitāne — do obětního ohně; ścyotat — lité; ghṛta — ghí; plutam — smíšené; adan — pojídající; huta-bhuk — obětní oheň; mukhena — ústy; yat — jako; brāhmaṇasya — brāhmaṇy; mukhataḥ — z úst; carataḥ — který jedná; anughāsam — sousta; tuṣṭasya — uspokojeného; mayi — Mně; avahitaiḥ — obětoval; nija — vlastní; karma — činnosti; pākaiḥ — výsledky.

Překlad

Nepochutnám si tolik na obětinách nabízených vykonavateli obětí do obětního ohně, který představuje jedna z Mých úst, jako na lahůdkách plných ghí, jež jsou obětovány do úst brāhmaṇů, kteří Mi odevzdávají výsledky svých činností a jsou vždy spokojeni s Mým prasādam.

Význam

Oddaný Pána neboli vaiṣṇava nepřijme nic, aniž by to obětoval Pánu. Jelikož vaiṣṇava odevzdává Pánovi výsledky všech svých činností, neochutná žádné jídlo, které nebylo nejprve obětováno Jemu. Pán zase velice rád vkládá všechnu potravu, která Mu byla obětována, do úst vaiṣṇavy. Tento verš říká, že Pán jí prostřednictvím obětního ohně a úst brāhmaṇů. Při oběti se Pánovi nabízí pro Jeho uspokojení mnoho různých věcí — obilí, ghí atd. Pán přijímá tyto obětiny od brāhmaṇů a oddaných a na jiném místě je uvedeno, že přijímá také vše, co brāhmaṇové a vaiṣṇavové dostanou k jídlu. Zde je však řečeno, že oběti do úst brāhmaṇů a vaiṣṇavů Pán přijímá dokonce s ještě větší chutí. Nejlepší takový příklad nalézáme v životě Advaity Prabhua při Jeho jednání s Haridāsem Ṭhākurem. I když se Haridāsa narodil v muslimské rodině, Advaita Prabhu mu po vykonání posvátného obřadu ohněm nabídl první porci prasādam. Haridāsa Ṭhākura Ho upozornil, že pochází z muslimské rodiny, a zeptal se, proč Advaita Prabhu nabízí první porci muslimovi, místo aby ji nabídl pokročilému brāhmaṇovi. Haridāsa se pokorně vydával za nízkého muslima, ale Advaita Prabhu ho jako zkušený oddaný přijal za skutečného brāhmaṇu. Advaita Prabhu prohlásil, že když nabídl první porci Haridāsovi Ṭhākurovi, získal tím stejný prospěch, jako kdyby nakrmil sto tisíc brāhmaṇů. Z toho plyne, že nasytit jednoho brāhmaṇu nebo vaiṣṇavu je lepší než vykonat statisíce obětí. V tomto věku platí, že harer nāma — zpívat svaté jméno Boha — a uspokojovat vaiṣṇavu jsou jediné způsoby, jak dospět na úroveň duchovního života.