Śrīmad-bhāgavatam 3.16.2
Verš
etau tau pārṣadau mahyaṁ
jayo vijaya eva ca
kadarthī-kṛtya māṁ yad vo
bahv akrātām atikramam
Synonyma
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; etau — tito dva; tau — oni; pārṣadau — sluhové; mahyam — Moji; jayaḥ — jménem Jaya; vijayaḥ — jménem Vijaya; eva — jistě; ca — a; kadarthī-kṛtya — jelikož nedbali; mām — Mě; yat — který; vaḥ — proti vám; bahu — velký; akrātām — spáchali; atikramam — přestupek.
Překlad
Pán, Osobnost Božství, řekl: Tito Moji dva sluhové Jaya a Vijaya proti vám spáchali velký přestupek, protože nedbali na Mě.
Význam
Spáchat přestupek proti nohám Pánova oddaného je velká chyba. Živá bytost se může dopouštět přestupků i po dosažení Vaikuṇṭhy, ale rozdíl je v tom, že když nedopatřením spáchá přestupek obyvatel vaikuṇṭhské planety, je pod Pánovou ochranou. To je důležitý aspekt vztahů mezi Pánem a Jeho služebníky, který dokládá popisovaná událost s Jayem a Vijayem. Slovem atikramam je zde vyjádřeno, že při urážení oddaného člověk opomíjí Samotného Nejvyššího Pána.
Vrátní nedopatřením zabránili mudrcům ve vstupu na Vaikuṇṭhaloku, ale jelikož se věnovali transcendentální službě Pánu, pokročilí oddaní věděli, že nebudou zničeni. Pánova přítomnost na tom místě byla srdcím oddaných velice příjemná. Pán chápal, že spor vznikl kvůli nesplněné touze mudrců vidět Jeho lotosové nohy, a proto se tam rozhodl Osobně přijít, aby je potěšil. Pán je tak milostivý, že pokud oddanému něco brání v pohledu na Jeho lotosové nohy, Sám zařídí situaci tak, aby oddaný nebyl o tuto možnost připraven. Velice pěkný příklad nalezneme v životě Haridāse Ṭhākura. Když Caitanya Mahāprabhu pobýval v Jagannātha Purī, byl tam s Ním i Haridāsa Ṭhākura, který se narodil v muslimské rodině. V tehdejší době se zvláště hledělo na to, aby do hinduistických chrámů vstupovali pouze hinduisté. Haridāsa Ṭhākura byl svým chováním jako největší ze všech hinduistů, ale považoval se za muslima, a proto do chrámu nechtěl vstoupit. Pán Caitanya chápal jeho pokoru, a jelikož Haridāsa nechodil do chrámu, Sám Pán Caitanya, který se neliší od Jagannātha, ho každý den navštěvoval. Zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu se setkáváme s popisem stejného Pánova chování. Oddaným Pána byl upřen pohled na Jeho lotosové nohy, ale On za nimi Sám přišel právě na těch lotosových nohách, které chtěli vidět. Důležité je také to, že Ho doprovázela bohyně štěstí. Obyčejní lidé nemohou bohyni štěstí vidět, ale Pán byl tak laskavý, že za Svými oddanými přišel i s ní, třebaže o takovou přízeň nežádali.