SB 3.15.48

nātyantikaṁ vigaṇayanty api te prasādaṁ
kimv anyad arpita-bhayaṁ bhruva unnayais te
ye 'ṅga tvad-aṅghri-śaraṇā bhavataḥ kathāyāḥ
kīrtanya-tīrtha-yaśasaḥ kuśalā rasa-jñāḥ
Překlad slovo od slova: 
na — ne; ātyantikam — osvobození; vigaṇayanti — starají se o; api — ani; te — ta; prasādam — požehnání; kim u — co říci o; anyat — jiném hmotném štěstí; arpita — daný; bhayam — strach; bhruvaḥ — obočí; unnayaiḥ — pozvednutím; te — Tvoje; ye — tito oddaní; aṅga — ó Nejvyšší Osobnosti Božství; tvat — Tvoje; aṅghri — lotosové nohy; śaraṇāḥ — kteří přijali útočiště; bhavataḥ — Tvoje; kathāyāḥ — vyprávění; kīrtanya — hodné opěvování; tīrtha — čistá; yaśasaḥ — sláva; kuśalāḥ — velice zkušení; rasa-jñāḥ — znalci různých nálad.
Překlad: 
Ti, kdo jsou zkušení a chápou věci takové, jaké jsou, neustále naslouchají vyprávění o příznivých činnostech a zábavách Pána, které jsou hodny opěvování i poslechu. Nezajímají se ani o nejvyšší hmotné požehnání, kterým je osvobození, nemluvě o méně významných druzích požehnání, jako je například hmotné štěstí v nebeském království.
Význam: 

Transcendentální blaženost, kterou zažívají oddaní Pána, se zcela liší od hmotného štěstí méně inteligentních lidí. Méně inteligentní lidé v hmotném světě sledují čtyři cíle, zvané dharma, artha, kāma a mokṣa. Náboženskému životu se obyčejně věnují proto, aby získali nějaké hmotné požehnání, které jim přinese smyslový požitek. Když jsou potom z takového života zmateni nebo se jim nepodaří získat všechen očekávaný požitek, snaží se splynout s Nejvyšším, což je podle jejich představ mukti neboli osvobození. Existuje pět druhů osvobození, z nichž nejméně významný se nazývá sāyujya, splynutí s Nejvyšším. Oddaní se o takové osvobození nezajímají, neboť jsou skutečně inteligentní. Nechtějí přijmout ani žádný ze zbývajících čtyř druhů osvobození — žít na stejné planetě jako Pán, žít po Jeho boku jako Jeho společník, mít stejné bohatství nebo získat stejné tělesné rysy, jaké má On. Jejich jediným zájmem je oslavovat Nejvyššího Pána a Jeho příznivé činnosti. Čistá oddaná služba je śravaṇaṁ kīrtanam. Čisté oddané, kteří nalézají transcendentální blaženost v naslouchání o Pánově slávě a v jejím opěvování, nezajímá žádný druh osvobození. Jak je řečeno v třetím zpěvu Bhāgavatamu — i když je jim nabídnuto patero osvobození, odmítají je přijmout. Materialisté usilují o smyslový požitek v podobě nebeské blaženosti v nebeském království, ale oddaní tuto hmotnou blaženost ihned odmítnou. Oddaní nemají zájem ani o postavení Indry. Oddaný ví, že každé výhodné hmotné postavení bude nutně v určitém okamžiku zničeno. I když se někdo dostane na místo Indry, Candry nebo jakéhokoliv jiného poloboha, čeká ho nevyhnutelný konec. Oddaný se o takovou dočasnou blaženost nikdy nezajímá. Z védských písem víme, že i Brahmā a Indra někdy mohou poklesnout, ale oddaný v transcendentálním sídle Pána nikdy nepoklesne. Tento transcendentální způsob života, ve kterém člověk cítí transcendentální blaženost z naslouchání o Pánových zábavách, doporučoval také Pán Caitanya. Když Pán Caitanya mluvil s Rāmānandou Rāyem, Rāmānanda uváděl různé způsoby duchovní realizace, ale Pán Caitanya zamítl všechny kromě jednoho—že člověk má naslouchat o slávě Pána ve společnosti čistých oddaných. To se doporučuje každému, zvláště v tomto věku. Lidé se mají věnovat naslouchání o činnostech Pána od čistých oddaných. To se považuje za nejvyšší požehnání pro celé lidstvo.